Oni a Silvio

Už to prostě není, co to bývalo. Loro je naprosté plácání se ve zvolené formě. Vypadá to, jako když se Sorrentino snaží za pomoci naprosto stejných postupů natočit mix Božského a Velké nádhery, ale naprosto zásadním způsobem se mu to nedaří. Výsledkem je neskutečně úmorných 150 min, které ve své sebezahleděnosti navazují na Mládí a ukazují, jak vypadá tvorba filmaře, kterému jeho vlastní autorská forma vlezla na mozek. Sorrentino v podstatě točí všechny svoje filmy pořád stejným způsobem. Jeho přístup po celou dobu balancuje na hraně sebezničení kýčem, ale ještě donedávna dokázal sám sebe držet na uzdě. Kýč dokázal přetvořit v poetično a zvolenou formu podřídit filmu jako celku. Mládí a Loro podle všeho ukazují, že Sorrentino už překročil pomyslnou hranici příčetné filmařiny, a že se bude nadále stále hlouběji a hlouběji nořit do svého vlastního, kýčem přesyceného ega. 4/10 (15.01.2019)

Hodně podivnej film. Jako začátek dokonalej, něco ve stylu Vlka z Wall street. To sem si říkal, že to bude sanzační podívaná. Samý drogy, mejdany a nadržený ženský. No, ale jakmile se na place objevila hlavní postava, tak to všecko šlo do kopru. Nevím, proč to tvůrci takle zazdili. Při tom by to mělo s postavou gradovat, ale uplnej vopak. TAkže ze života Silvia sem si toho moc neodnesl. Jo, tenhle týpek prožil asi nesmírně vesmírně zajímavej příběh, kterej se bohužel vůbec neobjevil v tomhle filmu. Takže jedná velká škoda. (30.11.2019)

Akosi nedokážem tým Sorrentinovým filmom prísť na chuť, a nič na tom nezmenilo ani Loro. Epický rozmer opäť v úzadí, a namiesto toho prílišný artový záber plný lyrizmu, čo mňa osobne nikdy nebralo. Dve a pol hodinové bunga bunga možno niekomu stačí na to, aby sa rozplýval, ale ja som čakal niečo zmysluplnejšie. Samozrejme, dievčatá (všetko samé modelky) boli pohľadné, a aspoň za tie dávam 1* (to by bol hriech keby nie). (01.05.2020)

Vizuálně úchvatná sorrentinovka, casting musel být zábavný, lokace, výprava, humor, ironický výsměch městu i světu, absurdity všedního dne žraloků, kteří chtějí vládnout a malých rybek, které se k nim sbíhají jako piraně na kus živého. Více se mi líbila první část bez Silvia, vlastně bych se bez druhé poloviny obešla. Nesedl mi tak výrazný přechod do jiné, nudnější atmosféry, proměna filmu jistě byla zaměrná, osobně bych raději zůstala u nýmanda, který se tolik marně činil. (01.07.2020)

Pustil jsem si to jako nějaký provinční film nevědom, že to natočil mistr Sorrentino a už na úvodní scénu fascinovanou obrazovkou jsem byl také fascinován zajímavým nápadem. Bylo to požitkářské, ale celkově to není tak soudržný příběh jako v jiných jeho filmech. Spíš o jednotlivostech. V první části je to přehlídka sladkého života a obrázek pokřivených charakterů, cynických týpků, kteří jsou Berlusconimu podobní, ale ne tak schopní, mejdanů s otrlými kráskami, striptýzu, kokainu a pokoutních obchodů s veřejnými zakázkami za sex, ochotných provinčních krásek a místních šíbrů propojených vidinou, jak se proderou výš, do centrály, do Říma, až k Němu. S příchodem Servilla vyjde slunce. V sedmdesáti je až dojemně směšný pěstitel dojmu „věčného mladíka“, který chce zpátky k moci. Pohodlné zahnívání se mu až fyzicky zajídá. Místy by filmu slušel spíše seriál. Jeho osamělost není největší objev kinematografie. (20.04.2020)