Cez prsty

Dívat se na komedii, u které musím podat skoro nadlidský výkon, abych se zasmála, není asi úplně ideálně strávený čas. Když už se totiž ve filmu „Přes prsty” objeví nějaký ten vtip, tak většinou atakuje hranici trapnosti. Děj se neuvěřitelně táhne. Navíc je příběh absolutně předvídatelný a bez špetky invence, což mě v případě Petra Kolečka docela zaráží. Snad jen kvůli Jiřímu Langmajerovi s Petrou Hřebíčkovou jsem to dokoukala až do konce, přestože i v jejich hereckých kreacích se to hemžilo trapnými výstupy. Zejména pak Petra Hřebíčková občas působila jako by měla o kolečko víc. Tipla bych si, že jí ho přihrál sám režisér. (35%) (29.11.2020)

Poté, co jsem viděl Román o pokročilé, si už dám velkej pozor, než o nějakým filmu prohlásím, že je sexistickej. Jinak by to totiž rozhodně platilo i o Přes prsty, kde je Langmajer naprosto ukázkovej šovinistickej macho. A s takovou vizáží bezdomovce se prostě nechce věřit, že by tak snadno sbalil holky typu Hřebíčkové nebo Nesvačilové. Ale to se dostáváme k hlavnímu problému: a tím je scénář. Budu jen papouškovat, co už tu bylo řečeno, ale právě na tomto filmu bylo strašně vidět, jak Kolečkovi chybí Prušinovský (nebo jiná autorita ještě nad Kolečkem, která by jeho sepsané vlhké sny kočírovala). Scénář je tak moc plný klišé, že mě po zhlédnutí filmu bolelo za krkem, jak jsem nevěřícně kroutil hlavou. A stejná klišé obsahují i režijní prvky: Kolečko prostě něco viděl v televizi, takže nabyl dojmu, že určité scény "tak točit má". No, nemá, co zafunguje jednou dvakrát, už napodesáté nebo posté prostě nefunguje. A taky - a to mě zrovna u Kolečka překvapilo nejvíc - nefunguje humor. Aspoň to jsem myslel, že tenhle úchyláček má zmáknutý, a až teď se ukazuje, že za humor můžou spíš další tvůrci než samotný Kolečko. Takže pokusy o hlášky, které hercům ani herečkám prostě nejdou přes pusu, nejsou vtipný - jo, natočit komedii se správným timingem vůbec není lehký, naopak. Když se v kině Lngmajerovým sexistickým vtípkům chichotá jen herečka na plátně, zatímco publikum je zticha, něco je blbě. Naštěstí se film pomalu, ale jistě rozjíždí. První polovina je fakt špatná a nic se v ní neděje, což se v druhé půli přece jenom zlepší, jakkoli je rozuzlení jasné na míle dopředu. A taky - a to už na sexistickou vlnu najedu taky - se na Hřebíčkovou i Nesvačilovou hrozně pěkně kouká. Takže abych to zkrátil jedním slovem: zklamání. (19.09.2019)

Výbornej nápad zasadit scénář do atraktivního prostředí krásného sportu, jakým beach volejbal bezesporu je. Hurá, konečně role, kde Langmajer nehraje úplnýho kreténa, ale správnýho a vtipnýho týpka. Holky volejbalistky moc šikovný obě, hodily se k sobě jako parťačky. Fakt jsem se dobře bavila, tedy slušná 4, slušnej oddíl ;) Jo a abych nezapomněla super česká hudba! Moc milý film, poměrně kvalitní scénář. Líbí se mi tam i prostřihy do minulosti. Film mě osobně letos oslovil mnohem více než přeceňované Ženy v běhu. "Já jsem si myslela, že seš dobrej chlap, kterej se tváří jako debil. A ty seš debil, co se tváří jako dobrej chlap, co se tváří jako debil." :DDD (17.01.2020)

Venku hnusně, mokro, bahnivo a tak snad proto mi film lehce sednul. Sice jsme ho s kumpány na chalupě nejprve asi po prvních 10 minutách vypnuli, ale tak nějak jsem měl chuť na něco letního a ano i na natřásající se prdelky volejbalistek a tak jsem mu tentokráte už sám dal šanci. Řezníčková ač čtyřicítka je ještě pořád kus pěkný ženský a její bříško by jí mohla závidět leckterá o 10 let mladší kolegyně. A zrzka Nesvačilová svým zjevem už zaujala ve vícero posledních českých u mne dvouhvězdičkových filmech. Bohužel na rozdíl od Hřebíčkové hrát moc neumí. Kdo byl vpoho byl Langoš s vousy připomínající Dana Vávru :-). A dobrej byl celkem i Dyk. Celé je to takové dost romantické, místy se ale i zasmějete. Oproti jiným soudobým hororům nakonec přitlačím míč nahoru a dávám za 3 . * * * (01.03.2020)

Nečekala jsem vůbec nic a dostala jsem cosi jiného, než klasickou českou romkom (což už je antižánr sám o sobě). To cosi si naštěstí na nic nehraje, beach volejbal je pokoukání na holčiny v bikinách, nechybí zadky (dámské i pánské) ani bujná poprsí, hovorová čeština zaznívá v celé své kráse, žádné stylizované dialogy jak ze slovníku spisovné češtiny z minulého století. Obsazením je to typická kolečkovina, koprodukce se Slovenskem dodala pár méně okoukaných tvaří typu Marián Miezga, Ostrava zas pro změnu nezapoměla na Štěpána Kozuba. Na to, jak se to koupe ve vztahových banalitách ve sportovních kulisách, je výsledek minimálně méně škodlivý, než vulgarity typu Teorie tygra nebo Tátova Volha, které cílovce otloukají o hlavu nesmysly a stereotypy neskutečných rozměrů. (07.11.2020)