Leto

Povedené hudební retro s kvalitním soundtrackem, výbornou kamerou a několika stylizovanými klipovými sekvencemi. Léto funguje jak na úrovni vztahů, tak na úrovni hudebního dramatu z režimu, který rockovému žánru nepřál. U nás filmu trochu ubírá na působivosti to, že o kapelách Zoopark a Kino slyšíme nejspíš poprvé, takže tolik nedoceníme to sledování později slavných muzikantů v jejich začátcích. Na druhou stranu nás ale díky tomu nemusí vůbec trápit věrnost skutečným událostem, s nimiž totiž Serebrennikov pracuje jen volně (což příležitostným bořením čtvrté stěny komentuje i přímo ve filmu). (10.08.2018)

Tak to neboli Vesiolye rebyata alebo Алла Пугачева (Миллион алых роз) ktorých som kedysi dáááávno videl na Bratislavskej lýre.  Hlavní protagonisti sú Viktor Coj (Ви́ктор  Цой) frontman kapelky Кино a Mike Naumenko (Майк Науменко) frontman skupiny Зоопарк ktorá sa pokladá za priekopníka ruského rocku. Keď niekto očakával celý príbeh Coja bol sklamaný. Toto bol len začiatok jeho skvelej kariéry. Zomrel tragicky pri autonehode ako 28 ročný, jeho Moskvič bol na šrot. (Mark Bolan z T-Rex  v Mini 1275GT ako 29 ročný. Vo filme je prezentovaný skladbou Children Of The Revolution https://www.youtube.com/watch?v=VcCQCYok3pg). Výstih doby podfarbený v čierno-bielom formáte nemá chybu. Asi chýba len viac vodečky ktorá sa stala pliagou pre Mika Neumenka. Rád by som spomenul ešte jednu výraznú Ruskú skupinu ktorá začala s Rock na konci ´70 rokov. Je to Nautilus Pompilius (Наутилус Помпилиус) ktorej hudbu mnohí možno poznajú s kultového filmu Brat. A text  skladby "Зверь" je k tomuto filmu ako šitý na mieru. https://www.youtube.com/watch?v=Oo2VqW4zamE (03.01.2022)

Napsal bych, že to bylo příjemné filmové překvapení - na film jsem do kina vyrazil v podstatě o něm nic netuše - kdybych ovšem už od Serebrennikova neznal dva jeho starší snímky, Den v Jurjevu a Nevěra, které mám velmi v oblibě; považoval jsem proto téměř za jisté, že i Léto nemůže být špatný film, je-li pod ním podepsán stejný režisér, což se nakonec i potvrdilo. Film je to velmi povedený, především pak hudební stránka je absolutně bezchybná, a ještě druhý den mi stále v hlavě hrajou ty skvělé písničky, které ve filmu zazní. Absence příběhu mi nevadila - především dlouhá úvodní sekvence na pláži se mi velmi líbila svou uvolněnou a autentickou atmosférou - a v závěru mě i trochu zamrazilo, když se u jednotlivých postav objevily letopočty zobrazující, kdy trval jejich krátký život. Osobně se mi tam místy ale přece jen trochu vkrádala nuda, a kdyby to bylo řekněme o půl hodiny kratší, asi bych to uvítal. Nejsem ani příznivcem použití b&w kamery v 21. století, pro mě je černobílý obraz spjat s určitou érou, která už skončila, a nevidím smysl v tom se k tomu vracet - přijde mi to prostě samoúčelné. A přišlo mi i líto, že ačkoli se film odehrává v Leningradu (Petrohradu), mohl by se odehrávat vlastně kdekoli v Rusku, protože z města není ukázáno v podstatě nic - povzdech čistě soukromého rázu. Při sledování Léta se mi mimochodem vybavila spousta podobných hudebních filmů, jako např. Made in Hungaria nebo Šviháci. (14.08.2018)

Krásná artová lyrická vzpomínka na Machaila Naumenka a Viktora Coje, na dobu, kdy tito dva opravdoví rockeři začínali čeřit vody leningradské hudební scény, na nespoutanost mládí spojenou s rebelstvím, přátelstvím a láskou. Po všech stránkách příjemný snímek využívající jak vynikající autentickou muziku svých hrdinů, tak i některé skutečné zápaďácké hity, jež navíc obdařuje navýsost uměleckým zpracováním, které baví a současně vypráví. Perfektní den prostě je, když jdete do zooparku, potom do kina a nakonec pěkně domů. 95 % (25.08.2018)

Osmdesátkovej punk po Leningradsku. Serebrennikov ukazuje, že i v Sovětském svazu vznikala daleko za branami Kremlu kvalitní hudba inspirovaná Lou Reedem a Davidem Bowiem, jejíž tvůrci žili své sny plné svobody, nespoutanosti a rocku. Na pozadí propletených osudů charismatických umělců a krásné Natašy se divák setká s pro většinu dosud neznámými písněmi dvou kultovních kapel. Podruhé v životě (poprvé to bylo u hudby Vysockije) jsem byla nadšená ze zvukomalebnosti ruštiny, doplněné navíc perfektní hudbou a vizuálními nápady Serebrennikova. Ten do příběhu také zapojuje slavné hity "ze Západu" a přestože mu jeho obrazové hry chvílemi drhnou, energie a síla snímku vás strhne natolik, že mu to rádi odpustíte. Mezi děsivými zprávami z východu připlouvá poslední dobou do Česka velké množství kvalitních ruských snímků, věřme tedy, že to tak ještě chvíli zůstane... (11.07.2018)