Kafarnaum

Otevřený pohled na libanonské slumy a jejich obyvatele v tomto případě se primárně zaměřující na jednu místní a poměry bohužel standardní rodinu. Těžká a bohužel zbytečně zdlouhavá podívaná, která dokáže tématem zaujmout ale jako plnohodnotný film, úplně nefunguje a vznikla tam pouze standardní kritika. (22.04.2024)

Je mi z toho filmu smutno. Ne kvůli jeho obsahu, který jde do takové krajnosti, že pozbývá přesvědčivosti, ale kvůli tomu, nač Nadine Labaki mrhá svým talentem. Předkládá úmorné dvě hodiny záběrů smutných (často plačících) tváří citově i jinak strádajících postav (často dětí). Jde v zásadě jen o vršení důkazních materiálů, osvětlujících, proč se dvanáctiletý Zain rozhodl zažalovat rodiče za to, že jej počali. Doufám, že nešlo o záměr, ale film pohybující se celou dobu na hraně poverty/misery porn (ve scénách podkreslených sentimentální hudbou tu hranu překračuje) vyznívá tak, že chudí lidé, jejichž motivace nejsou nijak objasněny, by si děti vůbec neměli pořizovat. Systém, reprezentovaný ve filmu justicí a policií, totiž podle všeho funguje, a spoluvina vyšší třídy není vůbec zohledněna. Závěrečná „mrtvolka“ má sice zřejmě odkazovat k Nikdo mne nemá rád, ale Truffaut dospívání v nelehkých podmínkách nezbavil veškeré radosti a nenatočil film tak strašlivě didaktický a jednostrunný, v podstatě nikam se nevyvíjející, jenom nás ubíjející bídou, osamělostí a utrpením a dalšími a dalšími nešťastnými zvraty osudu. 40% (04.02.2019)

V Libanonu máme fungující státní zřízení, spravedlivé a naslouchající soudy, nestrannou policii, rozvinutou charitu a nějaká vyšší třída  třá vykořisťujících zmrdů šejků tu vůbec , ale vůbec neexistuje. To mě Alláhu poser.. Jestli on náhodou není problém i  v tom vašem posraným systému paní Labaki, co říkáte?  Ale chápu, že  předestřít myšlenku o politice jednoho nebo žádného dítěte ( nebo možná i kastraci pro neposlušné?) je politicky mnohem průchodnější než tepat do bigotního systému nábožensky pomatených, zkorumpovaných  či jinak narušených zmrdů, kterým je blaho jejich národa, jemuž obvykle vládnou rukou Alláhovou,  jinak zcela u prdele.  Na stranu druhou  hodně nepříjemná připomínka toho,  jak v pokryteckém světě žijeme.  Ty špinavé ulice, bída, hlad, žebráci, to všechno je skutečné. Stejně jako sny, láska a lidskost, které se neohraničují rasou či náboženstvím.  A teď jak tohle ohodnotit? Hm, podobná dilemata, už mám vlastně vyřešená, morálně v mnoha ohledech odpad, citově za pět. Tři. (19.08.2022)

Tak som film tento únavný a jednotvárny film o ľudskej biede a beznádeji s námahou dopozeral. A teraz čo? Čo sa očakáva od nás? Že pocítime vinu pri pohľade na nekonečnú chudobu, špinu, smrad a násilie vládnuce v časti sveta? Že budeme prispievať na zlepšenie života týchto nešťastníkov i keď je jasné, že bohatstvo sa prerozdeľovaním nezvyšuje? Alebo ich dokonca prijmeme medzi seba a budeme sa s nimi o všetko deliť? Je zaujímavé, že v prírode existujúce samoregulačné mechanizmy u ľudí nefungujú. Ale to je iný problém. Mám hodnotiť film a ten je iba mierne nadpriemerný o čo sa levím podielom pričinil fascinujúci výkon hlavného predstaviteľa. Problémom je, že akýkoľvek úspech filmu absolútne nič nezmení na chode života v zmienenej časti sveta. (23.10.2021)

Film pro západního diváka, který si po filmu akorát tak řekne "no je hrozný, jak to chodí na tom blízkym východě" a zajde si na pofilmový raut, kde dostane bílý nebo červený vínečko a trochu hummusu a může se dál bavit o svých ultra důležitých (neexistujících) problémech. Nicméně tohle je dost špatně hodnotitelný film. Ale s jistotou se o něm dá říct, že to je pure citový vydírání a že vám bude během sledování fakt špatně (a o to víc, pokud jste žena/matka, režisérka Nadine Labaki holt ví, jak nás dostat). Jenže co uděláte, až ten film skončí? Vydáte se na humanitární misi? Pošlete stovku charitě, aby mohli koupit balíček vložek? Opravdu netuším, jaký je význam tohohle filmu, než aby získal nějaký ceny a uznání od špatně se cítících privilegiovaných celebrit v Cannes (a možná i na Oscarech), aby se pak přesunul do arthousových kin, kde na něj přijde pár lidí a budou si pak moct po filmu s vínečkem v ruce plácet po zádech, jak moc jsou sociálně angažovaní, když chodí na takové filmy. Nebuďte jako my. Break the cycle a jděte radši na něco jinýho. Takže jak by řekl uživatel mcb: “měli jsme radši jít na Jak vycvičit draka 3” (22.02.2019)