Johankino tajomstvo

Lidé v pohádkových kostýmech konverzují (dále jen LVPKK), LVPKK, LVPKK, zakouzlí se, LVPKK, LVPKK, tančí se, LVPKK,LVPKK, kouzlo, LVPKK,LVPKK, střílí se z kuše, LVPKK ... dále už nedokoukáno. Úplně bych se ve filmech vyvaroval námětu - žena převlečená za chlapa. Buď je totiž neskutečně dementní nepoznat, že je to holka, v opačném případě by museli sehnat hnusnou mužatku. Nicméně sečteno podtrženo = výpovědní hodnota většiny současných pohádek je LVPKK. (26.12.2015)

Jezdí na koni, střílí z kuše a příležitostně skrývá svou identitu, ale Popelka to není - vždyť o třech kouzelných oříšcích jakživa neslyšela ! Je to spíš něco jako chudá příbuzná Libušky Šafránkové alias Popelky ze "Tří oříšků pro Popelku" (1973) ... pokud srovnám oba příběhy - a nemám na mysli výpravu, protože i za málo peněz lze (nejenom) v pohádkách vykouzlit plno muziky. Milá Johanka se sice pokouší odbočit a prošlapat si vlastní cestičku, ale moc jí to nejde - a když konečně dorazí do cíle, je z té nezvyklé námahy celá nepohádkově schvácená. Asi bych s ní měla mít soucit, ale nemám zrovna rozhazovačnou náladu - alespoň co se týká hvězd, které mám k dispozici ... 2,5* (27.12.2015)

"Co když to byl jen nějaký přelud ??" - "Sám jsi přelud !!" ;) Myslím, že není tajemstvím, že naši bratia spod Tatier až na několik málo čestných výjimek pohádky veskrze vlastně nikdy pořádně neuměli.. Tohle je totiž neskutečně jalový kostýmní mix žánrových motivů, navíc naivně vykrádající Tři oříšky pro Popelku, s dokonale příšerným scénářem a ztrapňující se Vášáryovou, který tu moji teorii jen potvrzuje.. A chudák Ondra Vetchý, co zde nemá absolutně co hrát, poslední dobou na Slovensku herecky hodně vytížený, už začíná vypadat jen jako smutné memento starých časů, jen při vzpomínce na něj a Bočanovy hravé pekelníky je totiž jednomu docela těžko u srdce.. Trnovou korunu všemu (zejména úpícímu divákovi) nasazuje naprosto obludný dabing.. (26.12.2015)

Z letošních nabízených pohádek mi Johančino tajemství nakonec sedlo nejlépe. Musí se totiž prokousat úvodní třetinou, ve které si zvyknete na otřesný český dabing (podle mě na něj zvlášť dojíždí sudička Emílie Vašáryové), a přežijete jediný hloupý pokus o vtip s koněm. Pak už je to vcelku klasický příběh na kterém je nejhezčí to, že se postavy chovají vcelku rozumně a že to Johance s princem dohromady sluší. (28.12.2015)

Koprodukční pohádky jsem nikdy neměl příliš v lásce, a to především díky dabingu či postsynchronům, takže výsledek vždy zní špatně. Navíc když příběh je nezajímavý, postavy nesympatické a děj se vyvíjí kostrbatě, je výsledek téměř žalostný. Minimálně na úrovni včerejšího Strachova "díla". PS: Milý Ježíšku, příští rok bych chtěl k Vánocům jen jednu českou pohádku místo tří letošních, ale zato pořádnou, s rozpočtem těch tří, aby se na ni dalo dívat. (26.12.2015)