Fotograf z Mauthausenu

Mauthausen je obluda i nyní, když je udržován s pověstnou německou (rakouskou) pečlivostí. Představit si ho jako lidský mumraj, jako "spojené národy" určené k likvidaci kombinací podvýživy a těžké práce, je nejen obtížné, ale i nebezpečné. Maru Targaronovi se to podařilo také jen částečně: z KZ Mauthausen vytvořil tábor, který pravděpodobně znal z občanské války. Mauthausen byl ale Babylonskou věží, kde se mátly jazyky i rozumy, a jejíž schody měly sahat do "Himmlerova" nebe. Přestože jde o film, který je v tomto smyslu velice úsporný, je přece jen vložený do tehdejší reality - a také rozdíly mezi představou režiséra a diváka nutí spíš k pokornému zamyšlení než k ráznému odmítnutí. Reálie viz Volodimir2 ***. (02.05.2020)

Spíše televizní film se skvělým castingem a na malém prostoru ucházejícně vykresleným režim tábora Mauthausen. Bohužel ale když půjdeme do hloubky věci, zjistíme, že ve své hloubce není důkladný. Předně mi dovolte sdělit, že jsem osobně v Mauthausenu byl. A o ten tábor jsem se velice zajímal. Španělé ho prodávají jako koncentrák, kde byli hlavně Španělé, což je velký kec. Ano, byli zde, ale šlo o menšinu. To je první bod. Druhý bod spočívá v lacinosti snímku. Řada hrůzných výjevů i samotného fungování tábora by fungovala v davových scénách. Ovšem to bychom byli na úplně jiném rozpočtu. Komornější pojetí orientující se maximálně na skupinky či jedince už tak věrohodné nejsou a dávají filmu dojem, že veškeré hrůzy se zde děly jednotlivě, nikoli v masovém měřítku (například tzv. parašutisté byli ze skály posílány po desítkách, nikoli jedincích). Herecké výkony zde byly dobré, casting byl excelentní. Interiéry a exteriéry Mauthausenu působí v drtivé většině scén autenticky (počítám, že se to i tam točilo) a titulkové originální fotografie jako děsivá třešnička na dortu. Fotografa z Mauthausenu tak ve výsledku doporučuji nikoli pro milovníky autentické historie, ale spíše pro hledače komornějších dramat z druhé světové války, skutečností pouze inspirovanou. V této podobě si to rozhodně tři slunce zaslouží. S lepším rozpočtem, méně klišé závěrem a lepší autentičností bych tomu klidně i ty další dvě hvězdy přidal. 65% (24.05.2020)

Na Španěly nedám dopustit, podle mě dlouhodobě točí nejlepší filmy, ale tohle se moc nepovedlo. Příběh podle skutečné události to sice byl zajímavý a okořeněný několika drsnými momenty (pořád ještě je to koncentrák), ale laciné zpracování a nulová atmosféra to strhávají na průměr. Čekal jsem víc. 55% (10.05.2019)

Už mnohokrát som písal o histórii 2. svetovej vojny, ktoré sa môžu skladať aj z takých malých epizód, ktoré sa na prvý pohľad zdajú nevýznamné, ale v svojej podstate každý takýto príbeh je dôležitý a zaslúži si väčšiu alebo menšiu pozornosť. V pozornosť musím dať, že podstatu tohto filmu vytvárali väzni v koncentračnom tábore, tí vyčerpaní, vystrašení ktorí vedeli, že pre mnohých z nich to môže byť posledným okamihom. A aj tak neváhali a zapájali sa do táborového odboja a odporu. Španieli si spomenuli na svojich hrdinov, ktorí boli držaní v koncentračnom tábore v severnom Rakúsku v Mauthausene. Medzi nimi bol aj Francesco Boix, ktorý bojoval v Španielsku proti Francovej diktatúre v občianskej vojne (1936 až 1939), neúspešne. Nakoniec odporcovia Franca, republikáni, utiekli do Francúzska a pripojili sa k odporu proti nacistom po obsadení Francúzska. Gestapo a Vichistická polícia ich však v roku 1940 izolovali a všetkých španielskych bojovníkov odporu internovali v koncentračnom tábore Mauthausen. Francesco Boix sa dostal do Mauthausenu už v januári 1941 a keďže plynule ovládal nemecký jazyk robil tlmočníka a od augusta začal pracovať v Erkennungsdienste, fotografickom oddelení správy tábora. Jeho úlohou bolo vyrábať identifikačné fotografie väzňov a dokumentovať udalosti v tábore. Pomocou väzňov sa mu podarilo zachovať a schovať až 20 tisíc negatívov, ktoré boli použité v americkom procese v Dachau v proti 61 obvineným z Mauthausenu (23.4.1946 až 13.5.1946 vynesených 58 rozsudkov trest smrti a 3 rozsudky doživotného väzenia, po odvolaní 9 rozsudkov trest smrti bolo zmenených na doživotie). Ale hlavní vinníci, veliteľ tábora Franz Ziereis bol postrelený americkými vojakmi na úteku ale o 2 dni zomrel (25.5.1945), jeho zástupca pre výrobnú činnosť, mimoriadny sadista, Georg Bachmayer zastrelil svoju manželku, deti a aj seba 8.5.1945 a šéf táborovej polície Karl Schulz sa schovával v Československu. Zadržaný v roku 1956, 30.10.1967 vynesený rozsudok 15 rokov väzenia (ak by bol súdený v roku 1946 dostal by taktiež trest smrti). Schulz bol 10 rokov vo väzbe a tak po vynesení rozsudku mu zostatok odpustili a zo súdu odišiel, ako slobodný občan. Žil až do roku 1984, na rozdiel od nášho hrdinu vo filme fotograf z Mauthausenu Francesco Boix zomrel na zdravotné komplikácie, ako následok jeho pobytu v koncentračnom tábore v roku 1951, ako 30 ročný. (19.04.2020)

Zase Španělé a zase tleskám, bravo ! Mario Casas se pro mě stává klíčovým hercem klíčových a zapamatovatelných rolí, ve filmu Contratiempo byl taky skvělý. Další z mnoha příběhů koncentračních táborů a vězňů, tentokráte "zase trošku jinak" vyprávěných. A pravda je, že pokud někomu vadí nedostatek autentičnosti, nebo nereálně málo brutální vykreslení, je potřeba brát v potaz fakt, že z každým etnikem se zacházelo tehdy jinak, tady zrovna španělé oproti například polským židům žili vážně "jak v bavlnce" a dostávalo se jim "výhod", o kterých se jejich polským kamarádům ani nesnilo......................moje hodnocení = 7,5 z 10. (02.12.2019)