Muž so znakom smrti

Já vidět dobrý Seagal. On být hubený, hbitý a vtipný. Probodávat hrudníky, lámat ruce a kolena, vydloubávat oči, sekat hlavy. Nepřinést do žánru nic nového, dobře ale zabavit. Já rád podívat znovu. Škoda, že nebýt trojčata, být ještě mrtvol víc... (Rastafárový Screwface mě svým slovosledem holt nakazil...) Aikidó technika, které mě zaujala: scéna v muzeu je přehlídkou skvělých technik, zapamatování si hodné je zejména nastoupení do hodu sekem (šihonage) a následné vražení nože do hrudníku takovou vervou, že by to snad prorazilo i pancíř...58 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (18.04.2006)

Nikterak výjimečné, leč zábavné... U Seagalových starých filmů mě pokaždé zaujme nadhled a schopnost nebrat těch celých devadesát minut ani trochu vážně. V době slávy bych čekal macho pózy, což je však „doména“ převážně zoufalých filmů po roce 2000. Muž s cejchem smrti představuje hvězdu ve vrcholné formě (míněno bojovou stránku), občasně vtipné narážky a obratně zvládnuté akční scény, na hody vzdálené zaprášeným skladům a směšným výbuchům ze Seagalových pozdějších filmů. S ohledem právě na ně bude asi sklon přeceňovat každy kousek s úspěšné etapy. Tento takovou věc ale ani nepotřebuje. Zábava zaručena. (17.02.2006)

Jó,to bylo tenkrát, když oblíbený akční hrdina mého dětství ještě zvládal vykopnout nohu do výše hlavy a byl schopen rychlého úderu. na seagalovi se mi líbilo, že na rozdíl od svých konkurentů nikdy nedostal nakládačku a jeho krev nikdy netekla. Spolu s Přepadením asi nejlepší seagalův film - čistokrevné akční béčko, v rámci žánru nadprůměr. (16.09.2005)

Zcrackovaní rastamanští Jamajci kšeftují s drogami, kreslí na zdi divné obrázky, dělají nějaké divné woodoo rituály a jdou po krku Stevenu Seagalovi. Klasický feeling stylového akčního béčka počátku 90. let je cítit na každém kroku. Přitupělá zápletka namotaná z toho stále stejného kolovrátku s neuvěřitelným chtíčem „nacpat tam něco víc“ (v tomto případě se jedná o tajemné woodoo rituály) však není ani k smíchu. Nudný sled veskrze klišovitých epizod jenž mají dávat jednotný děj, pozbývá lepšího režijního drajvu a z nesnesitelné nudy snímek nedokáže vytáhnout ani charismatický Seagal, jemuž sice aikido jde skvěle, ale zde naprosto nepochopitelně uvolnilo místo bezduchému střílení. Navíc násilně naroubovaná automobilová honička je v případě tohoto filmu vrcholem nevkusu stejně tak jako řádně trapný závěr na Jamajce a odbyté finále. Jestli náhodou při natáčení někoho nenapadlo zapálit si ten crack doopravdy? (18.12.2005)

Libovka. Tenhle film vyniká opravdu skvělým vymetáním se zloduchama. Seagal, DEA agent na důchodu, si to zase zavaří svojí dobrou vůlí někomu pomáhat. Tentokrát s drogovým gangem dredařů. A protože policajti jsou lamy, musí se do toho pustit sám. Při systematické likvidaci se nevyhne demolici poloviny města, výletu na Džamajku a naprosto geniálnímu pomalému lámání končetit. Seagal se s tim nepáře. Když se mu někdo nelíbí, ne že by ho zabil. On mu prostě zláme kosti a nechá ho řvát na zemi a jde si pro dalšího jamajčana. Občas to vypadá jako kdyby na ně aplikoval rozpočítávání, kdo bude žít a kdo ne. Museli mu dát taky rovnou dva afroamerické parťáky, protože by tohle jinak byla asi až moc silná rasisitická káva. Nejlepší smrt si Steven nechal pro hlavního záporáka, zamáčkne mu bulvy, zlomího ho přes koleno a ještě hodí do výtahové šachty, kde se po třiceti metrovém pádu nabodne, pro jistotu. Jinak stopáž je dobrá, žádné emocionální výlevy. Hlášky parádní a hudba jsou skvělé béčkové soundtrackové devadesátky. -"You fuck with my family, you die." (14.09.2008)