Milán nenávidí: policie nemůže střílet

V italských krimi thrillerech z éry 70. let mám oproti těm francouzským značné resty, snad i proto, že mě dříve viděné, zde dost ceněné poliziotteschi filmy až na drobné výjimky příliš nenadchly. A tady jsem i navzdory skvělé automobilové honičce zpočátku cítil, že se budu opět trápit sledováním obrazu nekončící drsné kriminality, doplněného nesympatickými postavami na úplně všech frontách a uřvaným italským afektem. Možná pomohlo k lepším dojmům, že jsem snímek viděl v angličtině, ale záhy už se rozběhla nekompromisní hra, která mě svou hutnou atmosférou, napínavým dějem a ztvárněním postav protentokrát dostatečně uzemnila. Živelně rozjetý temperament, s jakým jednu odporně šílenou krutost za druhou provádí Tomas Milian coby šílený Sacchi a to navrch bez zastavení se nad jakoukoliv hodnotou (ano, včetně přátelství nebo dohody se slibem), mě většinou přiváděl k totálnímu odporu, zároveň mě však zvráceným způsobem bavilo v této postavě sledovat Milianovo herectví. Spousta napětí se odehrá i mezi jeho komplicemi a na druhé straně hry figuruje Henry Silva, který si mě postupně získal zvláštním ledově chladným projevem a pohledem komisaře, směřujícího až k pozitivně radikálnímu činu, jaký si prostě situace žádala. Až na jeden zásadní justiční kontext ke konci je to tedy apolitická kriminálka a za mě rozhodně patří k těm, které mají čím utkvět v paměti. [80%] (01.09.2023)

Je vidět, jak se v čase posouvá hranice brutality. To, co bylo v sedmdesátých letech brutální, je dnes skoro normální. Ale k filmu - úplně mě nevtáhl do děje, obsahuje mnoho dějových zkratek a některé scény byly úplně toporné. Henry Silva tentokrát v roli policajta, což mě trochu překvapilo, ale vcelku příjemně. Z filmu kouká kritika policejního a soudního aparátu, kdy si v Itálii nedokázali poradit se zločinností. Druhá tvář filmu je jasně přímočará a dává filmu prudkost. Takže ve výsledku docela dobrý snímek, který stojí za shlédnutí. (27.10.2017)

Almost Human, skoro člověk, výstižný anglický název. Tomas Milian v roli myslícího a pohybujícího se tvora, jemuž však k dokonalému lidství chybí dva malé detaily, sebereflexe a svědomí. Jejich absence z něj vytváří zrůdu, která se neštítí vůbec ničeho, chce-li dosáhnout svých cílů. Brutální a nekompromisní jízda, k jejímuž zdrcujícímu účinku Lenzi vůbec nepotřebuje stříkající gejzíry krve. Při hororu plném vyhřezlých střev a rozmáznutých mozků jen odvrátíte zrak, Giulio Sacchi vám však strčí hlaveň brokovnice do zadku a bez váhání zmáčkne spoušť. Dnes večer si raději zamkněte a zajistěte okna... Drobnou vadou na odporné kráse byl jen toporný Henri Silva v roli hlavního Milianova protivníka, ale na ubrání hvězdy to není. P.S. Dokážete si představit finále i naopak? (20.08.2017)

70. léta, to musela bejt pěkně drsná doba. Zfetovaní kriminálníci neštítící se naprosto ničeho, a proti nim bezmocná policie, jíž vlastní pravidla a byrokratický systém vlastně znemožnují práci. Není divu, že filmoví tvůrci sahali k poněkud extrémním nápadům, jak situaci řešit, a tak mohly vzniknout filmy jako Drsný Harry, Přání smrti, anebo tenhle. Ovšem zatímco předchozí dva jmenované filmy se točí kolem muže, který bojuje proit násilí, tady je středem pozornosti právě zločinec, který je tím vším vinen. Giulio Sacchi je vyšinutý muž, kterému naprosto schází svědomí, pocit viny, nebo jakákoli empatie. Chová se vlastně jako zvíře, které, když je v ohrožení, zaútočí, a pak uteče. Život druhých podle něj patrně nemá žádnou cenu (nebo si to vůbec neuvědomuje), ostatní, hlavně ti bohatí, můžou za to, že on nemá peníze, a tak naplánuje únos dcery bohatého podnikatele. Jenže je zároveň pěkně mazaný, takže policie tentokrát bude mít co dělat... Tomas Milian v hlavní roli je vynikající, bohužel Henry Silva coby jeho protivník je strašně prkenný a nevýrazný. A pak druhá polovina už nebyla tak dobrá jako ta první, ne že by mi scházely brutální scény, jako ta, kdy únosci mučí rodinu boháčů ve vile a polonahé je svážou k lustru, ale už tam nebylo nic podobně silného. (23.01.2014)

Milano odia: la polizia non può sparare je mnou dlouho, předlouho odkládanej film. Musím předem napsat, že filmy z ranku poliziotteschi nikdy nebyly vyloženě mojí krevní skupinou. A pokud bych měl porovnávat tak tohle je za mě rozhodně jeden z nejlepších. Jednak i proto, že je to tak trochu i exploiťák a za druhé mě strhnul výkon Tomase Miliana. Role psychopatickýho únosce se zhostil na výbornou. Nejlepší pasáží filmu je pak masakr ve vile. Za hudbou zde stál mistr Ennio Morricone. Normálně bych asi hodnotil silnějšími 4hvězdami ale v rámci poliziotteschi filmů se klidně odvážu a napálím plnej počet hvězd. Tímhle u mě Itálie potažmo Umberto Lenzi zabodoval. (26.05.2024)