Léto 84

Bohužel si je třeba přiznat, že Léto 84 není snímek, který by sršel na všechny strany originalitou. Je dost možné, že vás několikrát přepadne pocit, že jste tenhle konkrétní snímek nebo alespoň část z něj už viděli, ale asi se vám to muselo vykouřit z hlavy. Tvůrci si prostě berou inspiraci kde mohou. Na druhou stranu je to tak silně nostalgické (nebo minimálně na nostalgii útočící), že určité pocity dejà vu mohou být svým způsobem prospěšné. Každopádně jako celek je Léto 84 vynikající a dokáže skvěle kombinovat všechny propriety, se kterými pracuje. Nejsilnější je samozřejmě v práci s chlapeckým dobrodružstvím s mrazivou atmosférou tajuplnosti a podezření. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednohubku ani tak nevadí, že postavy příliš velkou hloubkou neoplývají a jsou zde opravdu jen prostředkem k posouvání děje. Jedná se o naprosté dobové archetypy, které jednají přesně dle očekávání. Nečekaný je pak závěr, který je v protikladu s předchozím mírně mrazivým děním drsný. (10.05.2019)

Tady se děje veliká magie! Vyjmenovávat Stranger Things, amblinovky, Disturbii, osmdesátky nebo It je sice super, ale Léto 84 je daleko víc než obyčejnej pastiš. Samozřejmě se veze na – už trošku otravný – 80s fetišizaci, jenže ta reflexe žánrových souvislostí je až nečekaně hluboká. Jde tak trochu o tři do sebe zapuštěné filmy sledující odlišné tradice, zatímco každý z nich se inspiruje v odlišných žánrových pravidlech. Ty pak doprovází ještě posuny tonální a dohromady dělají z Léta jeden z mých nejoblíbenějších teen-hororů všech dob. // Na prvním místě frčí všude skloňovaná Disturbia, ke které má Léto 84 podle všeho nejblíž. Jenže nesmíme zapomínat, že D. J. Caruso v té době dost ujížděl na Hitchcockovi. Takže bych šel klidně i dál, k Oknu do dvora. Patnáctiletý Davey přesvědčí své tři kamarády, že milý policista Mackey by mohl být hledaný sériový vrah. V chlapcově ložnici začíná hitchcockovsky voyeurská rovina šmírování okolí – dalekohledem pozoruje nejen dívku od naproti, ale především “sériového vraha”. První třetina funguje jako kriminálka o dopívajících a tonálně poměrně rozjuchaná zábava. Hromadí se důkazy, sepisují Mackeyho denní režimy a řídí ji otázka po jeho pravé identitě. // Druhá třetina je stále poměrně odlehčená, ale přituhuje, protože se proměňuje perspektiva kladení otázek. Všechen ten detektivní stalking se z neškodné hry mění v mrazivou obsesi. Odhalují se souvislosti spojené s hlavní postavou a z kriminálky se stává podvratný konspirační thriller. Mackey se zdá nevinný a Davey působí jako nekontrolovatelný maniak. Léto 84 velmi chytře skrývá některé souvislosti a skrze omezený rozsah vědění vytváří nepříjemnou informační nejednoznačnost. Příkladem budiž moment, kdy slyšíme vraha nastartovat auto, střihem s elipsou skočíme ke druhému dni, kdy do svého policejního Chrysleru nastupuje Mackey, ale zvuk startu díky chytře umístěné výpustce neslyšíme. Je Mackey vrah? Zbláznil se Davey? // A pak přijde to smrtící finále. Doslova! To přepne do podvratného slasheru. A už tradičně mimo posun žánrový – kriminálka -> konspirační thriller -> horror – dojde k posunu tonálnímu: odlehčené vyšetřování -> temnější vyšetřování -> nekompromisně hrůzný horor. Celé finále je neuvěřitelně odporné. Nemůže za to krev s brutalitou, ale finální vyznění s hrůzně neuspokojivým zakončením. Veliká, ale veliká nádhera. (20.03.2020)

Vykalkulovaná "jakože amblinovka", která se (krom očividných zdrojů) inspiruje především u Fright Night či Disturbie. Dlouho spíše tuctové osmdesátkové retro "když to umí Stranger Things/To, zvládneme to také", které nad vodou drží krom solidního tempa především sympatické obsazení pubertálních rolí. Vykoupení z tuctovosti přináší až nekompromisní závěr, který navíc nepůsobí na sílu naroubovaný jako u nedávného (v mnohém podobného) Super Dark Times. (01.09.2018)

Osmdesátková atmosféra je parádní (tvůrci mají asi hodně nakoukané nové "To" a "Stranger Things") ale bohužel si tvůrci s látkou neví rady a přestože slušně pracují s mladým hereckým osazenstvem, se scénářem už to je slabší. Filmu se po celou dobu nedaří diváka vtáhnout do děje a ani ve chvíli, kdy se má příběh opravdu rozjet, nic zásadního, ani napínavého se nestane a film tak nepříjemně vyšumí do prázdna. V tomto případě docela škoda, protože potenciál zde byl. (07.11.2018)

Tough pill to swallow, I know, but it'’s true. Summer of ’84 je v podstatě novodobý Fright Night. Z Hollandova filmu si vypůjčuje jak základní premisu, tak dílčí motivy, s nimiž nakládá po svém, a přitom mu nezůstává prakticky nic dlužen. 80‘s vibe funguje na výbornou, postavy jsou dostatečně sympatické a jeho atmosféra dokáže snadno pohltit. Nicméně jeho největší předností je funkční spojení hororové roviny se strastmi dospívání, díky čemuž je ve dvou ohledech přímo znepokojivý. Jednak úžasně vyobrazuje dětská traumata a bezmoc spojenou s rozchodem rodičů a rozpadu idealizované domácnosti, a druhak doslova uzemní svou nečekanou krutostí v samotném závěru. Za tuhle nově probuzenou nostalgii a hlad po hororech tematizujících dětství, který nastartovala popularita Stranger Things, jsem obzvlášť vděčný. A jestli je Summer of ’84 jen první vlaštovkou, máme se opravdu na co těšit. O to netrpělivěji teď vyhlížím Elmorův Boogeyman Pop. (27.08.2018)