Léto 84

Další příspěvek do vlny retrosnímků o dětech vzedmuté SUPER 8 a kulminující STRANGER THINGS a novým TO, které se nostalgicky ohlížejí za podobnými filmy z osmdesátek (E.T., GOONIES, ZÁHROBNÍ KOMANDO, ZTRACENÍ CHLAPCI, STůJ PŘI MNĚ, TO a se zpožděním i NAVŽDY SPOLU). Bohužel od začátku do konce jsem u něj měl silný pocit kalkulu a prvoplánovosti. Neustále se zmiňuje dobová popkultura a hraje elektronická hudba, ale chybí silnější, osobnější příběh se zajímavějším dějem i postavami. Výsledkem je dietní filmek, který zaujme/překvapí jen nečekaně drsným koncem. (31.08.2018)

Asi jsem čekal (respektive doufal), že to bude lepší. Obsazení je veskrze nesympatické (obzvláště ten špekoun mě tam sral neskutečně), nemá to v podstatě žádnou atmosféru (a třeba soundtrack je vyloženě strašně mdlý a nevýrazný), i tempo je dost rozvleklé a určitě by to sneslo trochu zkrácení a rychlejší spád, a vlastně to ani není napínavé, protože je od začátku jasné, že Davey má pravdu - jinak by ten film nedával smysl. Na malou chvíli mě ovšem napadlo, že by bylo docela zábavné, kdyby tím sériovým vrahem teenagerů byla Daveyho vysněná krasotinka Nikki (u které jsem celou dobu doufal, že aspoň něco ukáže - marně). Jinak policajti jsou zde klasický neschopný kreténi jako v 99 % všech filmů, což mi zde přišlo podobně otravné jako zmíněná dějová předvídatelnost nebo ta falešná osmdesátková nostalgie, na kterou začínám být pomalu alergický. (26.12.2019)

„Aj sérioví vrahovia sú niekoho susedmi.“ Spoilery. Na tomto filme je úžasná jedna vec. Nie herecké výkony (sú fajn). Nie hlášky (sú dobré – „Keby som tam bol s ňou, už je tehotná.“). Nie retro atmosféra (cítiť z nej výrazným spôsobom Stranger Things, To a osemdesiatkového Spielberga a jeho učňov Joea Danteho a Tobea Hoopera). Nie. Viete v čom? V tom, že od samého začiatku je daný hlavný podozrivý, je tam následne plno miest, ktoré divákovi jasne hovoria, že v skutočnosti to celé bude inak a na konci sa dočkáme šokujúceho twistu... a ono nie, ničoho nečakaného sa na konci nedočkáme, skončí sa to plus mínus presne tak, ako budete čakať a vrahom je skutočne hlavný podozrivý. Fakt neviem, či je to nejaký pokus o vtip alebo čo, ale je to proste úžasné (len neviem, či kladným, alebo záporným spôsobom). Jeden z tých týpkov sa podobal na Joža Greža z Banky pri Piešťanoch, tak ak ho poznáte, pozdravujte ho. (12.09.2018)

Tady se děje veliká magie! Vyjmenovávat Stranger Things, amblinovky, Disturbii, osmdesátky nebo It je sice super, ale Léto 84 je daleko víc než obyčejnej pastiš. Samozřejmě se veze na – už trošku otravný – 80s fetišizaci, jenže ta reflexe žánrových souvislostí je až nečekaně hluboká. Jde tak trochu o tři do sebe zapuštěné filmy sledující odlišné tradice, zatímco každý z nich se inspiruje v odlišných žánrových pravidlech. Ty pak doprovází ještě posuny tonální a dohromady dělají z Léta jeden z mých nejoblíbenějších teen-hororů všech dob. // Na prvním místě frčí všude skloňovaná Disturbia, ke které má Léto 84 podle všeho nejblíž. Jenže nesmíme zapomínat, že D. J. Caruso v té době dost ujížděl na Hitchcockovi. Takže bych šel klidně i dál, k Oknu do dvora. Patnáctiletý Davey přesvědčí své tři kamarády, že milý policista Mackey by mohl být hledaný sériový vrah. V chlapcově ložnici začíná hitchcockovsky voyeurská rovina šmírování okolí – dalekohledem pozoruje nejen dívku od naproti, ale především “sériového vraha”. První třetina funguje jako kriminálka o dopívajících a tonálně poměrně rozjuchaná zábava. Hromadí se důkazy, sepisují Mackeyho denní režimy a řídí ji otázka po jeho pravé identitě. // Druhá třetina je stále poměrně odlehčená, ale přituhuje, protože se proměňuje perspektiva kladení otázek. Všechen ten detektivní stalking se z neškodné hry mění v mrazivou obsesi. Odhalují se souvislosti spojené s hlavní postavou a z kriminálky se stává podvratný konspirační thriller. Mackey se zdá nevinný a Davey působí jako nekontrolovatelný maniak. Léto 84 velmi chytře skrývá některé souvislosti a skrze omezený rozsah vědění vytváří nepříjemnou informační nejednoznačnost. Příkladem budiž moment, kdy slyšíme vraha nastartovat auto, střihem s elipsou skočíme ke druhému dni, kdy do svého policejního Chrysleru nastupuje Mackey, ale zvuk startu díky chytře umístěné výpustce neslyšíme. Je Mackey vrah? Zbláznil se Davey? // A pak přijde to smrtící finále. Doslova! To přepne do podvratného slasheru. A už tradičně mimo posun žánrový – kriminálka -> konspirační thriller -> horror – dojde k posunu tonálnímu: odlehčené vyšetřování -> temnější vyšetřování -> nekompromisně hrůzný horor. Celé finále je neuvěřitelně odporné. Nemůže za to krev s brutalitou, ale finální vyznění s hrůzně neuspokojivým zakončením. Veliká, ale veliká nádhera. (20.03.2020)

Film natočený přesně tak, aby se o něm mluvilo jako o filmových Stranger Things. Nic proti tomu. Osmdesátky tu dýchají ze všech pórů, parta kluků je docela sympatická a na jejich nahánění sprostého podezřelého se zpočátku kouká docela dobře. Jenže to časem zevšední. Děj se motá pořád dokolečka, prakticky nikam nepostupuje a na konci náhle přijde odhalení, které je jasné dejme tomu od půlky filmu, protože jiná možnost není. Tvůrci se to snaží nějak okořenit osobními problémy jednotlivých hrdinů, ale ty mi tady přijdou zbytečné. Navíc drtivou většinu stopáže jsem měl pocit, že se koukam na film pro děti ze základky a v závěru bum, takže absolutně netuším, pro jakou cílovou skupinu je film určen. Kouknout se na to dá, ale zklamání jsem se neubránil. 55% (31.08.2018)