Deväťdesiate

Důkaz univerzálnosti dospívání. Bude fungovat skvěle doma o samotě jak v plném kině. Akorát jinak. Důsledně odtržené od dnešní filmové reality, viz používané výrazivo či redukce a účel ženských postav. Dokonalá iluze, nejen trendy 90s nostalgia trip jak naznačují první minuty filmu zaházené dobovými artefakty. V českém prostředí bude mít film výhodu širšího rozmachu tvorby Larryho Clarka a Harmony Korina, které tu bylo začátkem milénia. (13.07.2019)

Jonah Hill nikdy nebyl můj oblíbenec. Vnímal jsem ho nejprve jako neprofláklého (a docela přirozeně vystupujícího) komika (Superbad), pak zejména vedlejšího přicmrndávače v méně či více vydařených komediálních projektech, pak jako velmi solidního přicmrndávače v dramatických kouscích (Moneyball vedle Pitta, Vlk z Wall Street vedle DiCapria) a nyní tenhle hekavý hošan překvapil režijním debutem, který poměrně syrově pojednává o životě osamělých skejťáků. A na prvotinu je to hodně vydařená záležitost. Je jedno, zda jeho hrdinové jezdí na skateboardech nebo brigádničí třeba na plovárně, Hill sleduje jejich dospívání a obtížná životní rozhodnutí. I když nepřináší nic nového, ve svém pojetí je citlivý a upřímný. Hlavním hrdinou je svou vlastní cestu a identitu hledající Stevie. Je to roztomilý klučina, kterého pravidelně řeže starší bratr, matka samoživitelka je pořád v práci, a tak hledá porozumění jinde, což má suplovat jeho chybějící rodinné zázemí. Ač je přemýšlivý a zdrženlivý, obdivně se začne scházet s partou skateboardistů, kteří obráží mejdany a jednají na hraně zákona. A ze stydlivého hocha se stává někdo „jiný“, jež vyzkouší alkohol, drogy a zasune své dva prsty tam, kam ještě starší kluci zdaleka nezabrousili. Postupně ale pochopíme, že u každého zkaženého obalu je i jádro, které ještě nemusí být nakyslé. A že právě ani hoši z party to rozhodně nemají lehké. Hill kouzelně zachytil všednodennost, je autentický v detailech, má obyčejné cíle, předkládá několik špatných rozhodnutí i následných kroků s jistou dávkou naděje. A hlavně posbíral velmi dobré mladé (mnohdy neherecké) tváře. Kdyby ještě lépe vklouzl do několika témat, výsledek mohl být dochucenější a pocitově naplněnější. (22.10.2019)

Malý Stevie (tedy ne až tak malý, ale do teenagera mu ještě trochu chybí) nemá úplně ideální rodinné vazby a porozumění tak hledá u nové party starších kamarádů. Z na první pohled nepřístupných a vulgárních skejťáků se ke Stevieho štěstí vyklubou přátelé na život a na smrt. Jednoduchá zápletka, ale hrozně moc příjemné zpracování. Přirozené herecké výkony všech mladíků, atmosféra 90. let na vás dýchne každou maličkostí. Jonah Hill, kterého všichni známe z přisprostlých komedií, se se svým režijním debutem zkrátka neskutečně vytáhl. (03.07.2019)

"Jsi roztomilej. Seš ve věku než se z kluků stanou debilové." I když jsem "holka", mohla jsem se s hlavním hrdinou identifikovat, film se mi moc líbil, oslovil mě, užila jsem si ho a tak z 80-90% jsem pochopila, co "tím chtěl básník říci." Svoboda* poznávání* přátelství *život na plný pecky *dospívání... (13.08.2019)

Jonah Hill mě svým debutem dostal naprosto do kolen. Fantastická dobová atmosféra zve k návratu do našeho dětství, případně dospívání, úžasný soundtrack a především famozní práce s herci mladého věku. Sunny Suljic podává totálně přirozený výkon, ale zvládá při něm i herecky velmi těžké scény, při kterých to hlavní musí říct oči. Další velký objev je Na-kel Smith, velmi charasmatický kluk a jen jsem přemýšlel jestli se skejťáci učili hrát a nebo herci skejtit, ale ať tak nebo onak, maj ode mě za jedna. Jonah přes tenhle film zařval do celýho světa "sem tady a mám kurva talent" . Již druhý košický pětihvězdičkový filmový zážitek. BTW, Košický artfilm fest se mě začíná dostávat do srdce nejen svou filmovou dramaturgii, ale i svou atmosférou a totální pohodou, kavárničky, hospody, bary, spousty prostoru, krásný město, kino Slovan, herci a návštěvníci jedno jsou. (17.06.2019)