Mandy: Kult pomsty

Velká škoda poslední dekády, kdy sype několik mdlých filmů ročně. Nicolas Cage znovu po velmi šťavnatém úletu Mamka a taťka nechává vzpomenout na postavy, které ztvárnil ve filmech mnoha výborných režisérů. Vlasy na hlavě mu vyklízejí pozici stejně rychle, jako se on vytratil z hledáčku producentů kvalitních projektů, sbírá drobky a divák doufá, že to ještě občas klapne. Jeho partnerská idyla s Andreou Riseborough uprostřed lesů skončí s příchodem náboženské sekty, načež se před námi zjeví klasický akt pomsty. No, klasický.. dějově je to dietnější než suchá rýže, přitom délka je solidně přepálená a barevné filtry už trochu únavné. Místy je to přesto působivé a osobní, jindy Cagem geniálně zahrané. Halucinogenní výplach. (23.09.2018)

Nicolas Cage se konečně upsal filmu, ve kterym jeho herecký excesy dávají smysl... a tak sledujeme, kterak se zdrcený dřevorubec snaží vykonat pomstu hned poté, co si na záchodě na posezení vychlastá flašku vodky a smíchuplně si u toho pořve. Hypnotická psychóza, která kdyby padla do hlavy schopnějšímu tvůrci, mohla být mnohem zajímavější i drsnější. Cosmatos moc nezvládá akci a s gore efekty by si spousta tvůrců poradila i se stejným rozpočtem mnohem hravěji, exceluje ale v momentech, ve kterých jde především o atmosferický drama protkaný šílenstvím a psychem! Největším kladem je výrazná vizuální stránka a tradičně skvělej soundtrack od Jóhannssona (RIP). (15.09.2018)

Zaplať pánbůh nejsem odborník, kterej tomu rozumí. Protože kdyby mi tohle přišlo jako dobrej film, šel bych se dobrovolně reklamovat. Od videomapingu na pražským Signálu se tohle liší jen tím, že můžete dvě hodiny sedět v suchu a ne moknout na Staromáku. Úlet, kterej se doufám už nevrátí. (Vancouver, Kanada) (24.09.2018)

No jasně...kdo jiný by měl hrát v tomto filmu, než Nicolas Cage. To je totiž v současné době jediný herec v Hollywoodu, který z herectví udělal naprostý extravagantní zážitek. Pokud ho něco bolí, a to jak fyzicky nebo psychicky, tak to prostě ucítíte. A jelikož se neustále objevuje ve filmech, které se vymykají normálu, tak počítejte s tím, že Nicolase Cageho tady bude bolet psychicky a fyzicky úplně všechno. Po filmové stránce jsem byl ale dost rozhozený. První polovina byla hodně na efekt. Režisér si tu pohrál s fialovými filtry a polovinu jsem vlastně ani pořádně neviděl, co se na scéně děje. Hlavně, že je to ale efektivní. Druhá polovina filmu je ale nářez. V tu ránu se totiž probudí temná stránka Nicolase a rozjíždí se herecká absurdie plná sraček, že se nebudete stačit ani divit. Nářez neskutečnej. Opět jeden z těch filmů, který se snaží umělecky šokovat a docela mu to jde. (03.11.2018)

Film, který působí, jako kdyby ho natočil sám ďábel s brkem trávy v puse. "Mandy" je jednoznačně jedna velká psycho jízda, která do sebe kombinuje prvky z filmů jako "Evil Dead", "Hellriser", "Old Boy" nebo jeden z "Grindhousů". Rozhodně to není snímek pro každého. Pro filmové nadšence pokleslého žánru povinnost. Je to divné, je to pomalé, je to nenápadně vtipné a také hodně krvavé. Je to zatraceně okouzlující!!! Film, jenž klame svou jednoduchostí, a přitom každou scénou udivuje svou propracovaností. Ona vizuální stránka, která je přesycená samými filtry, plus tomu dopomáhá i velice slušná hudba, tvoří naprosto senzační temnou a pitoreskní atmosféru, jež sledování snímku mění v jeden velký bizár, zato ale podivně podmanivý. Šíleně zvrácená a krvavá jízda, která bije srdcem a Nicolas Cage "přehrává" (scéna v koupelně je nezapomenutelná) tak krásně, až je z toho nádherný koncert magorství. Na druhé straně Linus Roache stvořil asi nejvíc tragikomického záporáka, co jsem kdy viděl a krásně tancuje na (malém) poli směšnosti, narcismu a nebezpečnou hloupostí ve své smečce nebezpečných trosek a magorů, manipulující je ve vidině sebe samého jako osvícenou bytost a vůdce povýšeného na vyšší spirituální úroveň. Už dlouho jsem neměl chuť po projekci dát okamžitý repete a užívat si maličkostí. Atmosférická lovestory, která sklouzne do revenge pekla. Pro mě nejen film roku, ale zcela zásadní věc, která je průkopnická především tím, jak si odvážně hraje, fascinuje, dojímá, bere dech, a hlavně vzbuzuje v jistých momentech skutečné nadšení i emoce. Děkuji Cosmatosovi a děkuji Cageovi za jeden z "nejkrásnějších" filmových trash zážitků a dobrodružství do nitra noční můry. /100% + FILM ROKU/ (15.01.2024)