Christopher Robin

O sobě asi nemůžu říct, že jsem v dětství žral medvídka Pú. Ano, věděl jsem o něm, o oslíkovi a tygrovi, ale vychoval mě krteček, zajíc s vlkem a Bolek s Lolkem. Winnie the Pooh má cílovku dost nízko, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Až mě překvapilo, jak temnou atmosféru si dětský film dokázal vybudovat. McGregor je sázka na jistotu, ale celou show si pro sebe ukradl někdo jiný. ÍJáček, který je největším propojením se světem dospělých. Jde o milý film, ze kterého skoro necítím Disneyho. (06.08.2020)

slušný rodinná podívaná,která nedopadla ani zdaleka tak špatně jak sem čekal.Není to sice tak hravé jako třeba Paddington a na vzezření zvířecích hrdinů jsem si musel zvykat,ale jinak tu všechno funguje.Samozřejmě že se všechno točí okolo klišé jako že rodina je důležitější než práce,nebo že si dospělí zapomněli hrát,ale je to tu podáváno natolik nenásilně,že to vůbec nevadí a vlastně to sem i patří.Snad jen ta finální myšlenka,že nic neděláním se všechno zlepší je trochu mimo...70% (22.12.2018)

Hodně jiná Disneyovka, která stěží zaujme ty nejmenší a cílí především na dospělé publikum, které si potřebuje připomenout své ztracené dětsví. Překvapí depresivní atmosféra i televizní charakter, ale možná právě proto má cenu dát tomu šanci. Kryštůfek je hodně věcí, ale není předvídatelný. Což se cení... (16.08.2018)

Nikdy jsem nemiloval medvídka Pú, ale o to více jsem si tento film zamiloval. Výborný Ewan McGregor ve filmu, který je o navracení se k dětství. K radostnému období hraní, kdy hranice neexistovaly, pouze ty, které jsme si vymyslely. Film s tímto skutečně excelentně pracuje a tu vyvolává dojetí, melancholii, tu radost z dětinskosti, která najednou nepůsobí kýčovitě, ale naopak se stává pramenem znovuobjevené radosti, na kterou jsme již dávno skrze dospělé starosti zapomněli. A je moc fajn, že tento film nesklouzává jen k té dětské rovině, ale vrací se i zpět do dospělosti, kde reflektuje dětské poznání, díky kterému i v dospělosti můžeme najít řešení dříve neřešitelných problémů. 75% (01.08.2019)

Povinnost pro každého, kdo v dětství miloval Medvídka Pů a kupodivu více film pro dospělé, než-li pohádka pro děti. Film je totiž na pohádku neobyčejně ponurý, v první polovině skoro až depresivní, ale svých jednoduchým a nepřeplácaným vizuálem paradoxně na oko moc pohledný. Navíc i vyřčená moudra, která často citují knižní předlohu, cílí spíše na dospělého diváka. To můžu vlastně i potvrdit. I já (ček) jsem je docenil až časem zpětně. Trochu škoda, že se tvůrci ve finále rozhodnou zkusit zavděčit všem, i těm dětem, takže je druhá část filmu již poněkud více klasická a nezapůsobila na mě ani zdaleka tolik, jako ta depresivní existenční krize v první půli. Dospělost sucks a suicidal Ijáček (plavící se v potoce) is my new spirit animal. (27.11.2020)