Zlatý podraz

Více než mě znechucovaly lstivé praktiky vysoce postavených komunistů, kteří neustále tahaly za nitky dějin, mě znechucuje už přebytečná škála filmů, která se tohle období snaží zobrazit. Pro mě se dostavil největší podraz v okamžiku, kdy jsem zjistil, že můj oblíbenec Standa Majer je ve filmu jen na chviličku. Bez něho to není ani ta romantická “klišárna”, ani průměrný sportovní snímek o basketu. Je to nuda, která téměř nemá děj. (17.03.2019)

Poselství silného výchozího příběhu dokázali autoři naplnit. Historický základ s pankráckou hlínou v krabičce funguje dokonale ve vlasteneckosportovní lince. Ve chvíli, kdy družstvo trénuje, hraje, shání správné kádry, se jedná o velkofilm, naopak milostná linka působí nepřesvědčivě (především svérázné roztleskávačky). Ale Chantal se povedla aluze na Jana Wericha [weriš]. Herecky skvělí jak mladí kluci, tak trojice O. Malý, J. Hartl a J. Dulava. Líbily se mi i statickydivadelní scény (uctění památky trenéra v tělocvičně) nebo zrychlené historické pohledy přes okno (zničené Německo, pochudující milicionáři). (23.12.2018)

To snáď točil niekto, kto videl maximálne hokej a nemá ani šajnu o tom, ako sa basketbal hrá a ako počas hry reagujú hráči. To čo nám tu predviedli bije do očí aj najväčšiemu športovému nedoukovi. Po prvom či druhom koši v zápase hráči oslavujú akoby hneď vyhrali olympiádu. A následne je stav 5-4 a už je polčas...To aj na paralympiáde padne za polčas tak 60 bodov, nie to na klasických Majstrovstvách Európy. Všetky tie zápasy boli natočené veľmi fušersky, bez snahy priblížiť sa realite. A milostná linka ako tak fungovala, len keby tam polovicu času nehovorili francúzsky, čo je divákovi totálne ukradnuté, proste to nadabujte, kto chce čítať titulky? A čo je najhoršie, táto linka nebola ani ukončená, normálne sa vyparila do stratena. A ten koniec... To si fakt niekto myslí, že ženská vybehne z publika a na jej popud začnú hrať hymnu porazenému tímu? (04.07.2021)

Kýč. Obrovskej, ale obrovskej kýč. Přemýšlím, z čeho mám cítit tu národní hrdost. Z toho, že jsme si úspěšné sportovce po roce 1948 pozavírali? Tak určitě. Když na novinářský projekci Jakub Bažant mluvil o tom, jak doufá, že na diváka dýchne étos první republiky, a pak film zakončuje jakýsi podivný hudební remix české hymny, nevěděl jsem, zda se nesmát nahlas. Ten film je nepovedenej z vícero důvodů, nejdůležitější je především scénář: Pánové Bažant a Závozda jsou snad dobří sportovní redaktoři, určitě fanoušci basketu, ale jestli něco nejsou, tak scenáristé. Tak tragicky napsané dialogy, jednobarevné postavy (dobře, až na dvě výjimky) - já ty Mirky Dušíny fakt nemusím, a zdejší hlavní hrdina by šéfa Rychlých šípů čestností strčil do kapsy, fuj - nebo přehlídka klišé (netuším, zda se Bažant se Závozdou někdy podívali třeba na YouTube na záznamy starších sportovních utkání, k dispozici mají i archiv ČT. Ale asi ne. Kdyby totiž jo, viděli by, že jak se sportovci na hřištích či palubovkách chovají dnes, se ve 40. letech fakt nechovali). Film chce pokrýt velké časové období, je proto buď špatně napsaný, nebo mizerně sestříhaný, a ten patos a kýč, co z něj odkapává, nepřekousnu. Ale nechci jenom hartusit: jsou tu i dobré momenty, a ne málo. Geniální kamera Vladimíra Smutného (díky němu je Zlatý podraz první český sportovní film, který je fakt dobře natočený), dva skvělí herci (Patrycja Volny je úžasná a Ondřej Malý taky, mohou za to ale hlavně jejich role, jako jediné nejsou jednorozměrné), celá pasáž na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, která je (i díky mé oblíbené Alence Dolákové) fakt vtipná. Ale jinak kýč. (27.10.2018)

Časový úsek let 1938 až 1951 zachycuje nejen naši basketbalovou reprezentaci a zejména život Františka Prokeše, zároveň také bez příkras vyobrazuje komplikovanou etapu našich dějin a v tom se jedná o úctyhodnou tvůrčí práci. Herecká omladina příjemně překvapila, staří známí potěšili a nemohu nezmínit Chantal Poullain, úžasná. Takže za mě ano, bylo mi potěšením. P.S. Pankrácká hlína v krabičce rozbušila i to moje malý český srdíčko. (24.03.2019)