Neposlušnosť

Pokud se zaměřím na obě hlavní herčky, tak nemám co vytknout. Klape jim to, jiskří to mezi nimi a ta jediná lesbická scéna je dostatečně žhavá, ačkoliv je vlastně oblečená. Ono je to dáno i tím, že Rachel Weisz je moje číslo 1. Problém nemám ani s ortodoxní židovskou komunitou, kterou režie nepodává nějakým odsuzujícím způsobem, což považuji za velké plus. Ale marná sláva, strašně se to táhne a pod přetaženou stopáží se rozpadá i psychologie postav, na které to vlastně celé stojí. Co se závěru týče, tak nemám rád projevy před nastoupeným davem, ale tady se podařilo brnknout na tu správnou emoční strunu a o to je větší škoda, že film nebyl o nějakých dvacet minut kratší. 55% (23.09.2018)

Víra je zde však antagonistou. Tou hlavní překážkou cesty za štěstím. Velký důraz kladený na soucit s postavami Ronit a Esti to jen umocňuje, obzvlášť když obě ženy ztvárnily tak fantastické herečky, jako jsou Weiszová a McAdamsová. Jestli to v konečném důsledku působí až moc jednostranně? Ani ne, vždyť právě onen nedokončený proslov rabína hned v úvodu ukazuje, že i v natolik silné náboženské komunitě se vlastnosti jako empatie, pochopení a tolerance neztrácejí. Více zde má ext. recenze. (20.03.2018)

Zakázaná láska v ortodoxně smýšlejícím prostředí je zajímavé a poměrně i odvážné téma, které by se pod talentovanějšími tvůrčími schopnostmi a s výraznějším příběhem mohlo proměnit ve vážně silnou podívanou, což se zde ovšem právě kvůli zmiňovaným ohledům nestalo. Ono dokonce když to vezmu úplně do důsledku, tak právě krom onoho tématu a určitě i skvělých hereckých výkonů nenabízí tato podívaná nic jiného. Ústřední zápletka je vážně nevýrazná, nedramatická, bez gradace a ve výsledku pak v podstatě i nic vypovídající. Emočně jde navíc o velmi odtažitou podívanou, necítil jsem z toho prakticky nic, prostě bez jiskry a efektu. Stylově mě ovšem film docela zaujal pro svou, v jistém smyslu, syrovost, a ono prostředí ortodoxní židovské komunity je zde pak nastíněno velice věrohodně, včetně všech těch jejich pravidel a způsobu života, takže v tomto ohledu se cítím být dokonce i značně obohacen, i když to ani trochu nechápu, ale když tomuto způsobu života věří, tak ať se v tom plácají. Co se obsazení týče, obě ústřední herečky se pustily do poměrně odvážných rolí, což mě zrovna u těchto dvou hvězd vážně překvapilo, a i když nakonec nedojde k nějakým úplně otevřeným scénám, myslím, že si obě holky sáhli na své hranice, každopádně co se samotného dramatického herectví týče, podali obě pozoruhodné výkony a právě ony dvě drží film hodně nad vodou. Ve výsledku tak Disobedience sice nabízí určitě skutečně zajímavý a možná i trochu nevšední filmový zážitek, zároveň ale přes ono téma u mě zůstal dost za očekáváním, neboť se přeci jen nedokázal odprostit od jisté konvenčnosti a především musím zopakovat, emočně a dramaticky ten film zkrátka bohužel příliš nezafungoval. (03.06.2019)

Tenhle film vlastně není příliš dějově bohatý, některé motivy by se jistě daly rozpracovat více, snesla bych více oné neposlušnosti a z ní pramenících střetů a osobně by mě třeba potěšil i trochu jiný závěr. Líbila se mi ale atmosféra - ty základní konflikty, emoce, které nás budou filmem provázet, se daří poodkrýt či přímo navodit s minimem prostředků hned v úvodu, když Ronit po letech vstupuje do známých dveří a potkává známé tváře. Výborné jsou herecké výkony, zejména obou dam, kterým jsem beze zbytku věřila vše. Takový nenápadný, ve výsledku povedený film o extrémech, jinakostech, ale taky jedné vlastně docela obyčejné hluboké lásce. 75 %. (08.05.2024)

Trochu podobné, ale zároveň hodně jiné než třeba Neortodoxní. Výborné herecké výkony, zejména ty ženské. Rachel byla v roli té původně hodně zakřiknuté a podřízené Židovky fakt přesvědčivá. Nicméně pořád mám pocit, že to mohlo jít daleko více do hloubky, tomu náboženství a zejména jeho ortodoxnější verzi by šlo nastavit zrcadlo daleko více. (23.09.2022)