Čertovské pero

Já se upřímně bavil. Ondřej Vetchý je prostě borec a jako vládce pekel je naprosto přesný. Jan Cina připomíná čerta Janka z klasické pohádky S čerty nejsou žerty (tedy mladého Ondřeje Vetchého, což sám Vetchý potvrdil). Industriální peklo, které je vlastně úřadem dává smysl a celkově i zbytek pekelného i pozemského osazenstva velmi mile překvapil... (25.12.2019)

Čím delší, tím horší. 1) Zpočátku jsem zajásal. Pojetí pekla, herecké obsazení a pěkné písničky jsem bral jako závdavek na pouti za lepší pohádkou. Bohužel druhá půlka už nepřinesla nic nového a jen nudila a nudila._____ 2) Pokud jde o nápady i realizaci, má pohádka tak padesát let zpoždění. (19.01.2020)

"To kvůli tobě je v tomhle zapadákově takovej bordel???" Tři bratři byli vtipná pohádka, Čerti brko je pohádková komedie. A naprosto výborná! Obsazení snad všech rolí mi udělalo velkou radost, scénář je vtipný a zároveň dává smysl, režie Marka Najbrta má ten správný střelený švih a povedla se i výprava včetně staroškolských triků. Co chvíli jsme se smál a musím uznat, že srovnání se S čerty nejsou žerty si Čertí brko rozhodně právem zaslouží. Hříchu zmar! (31.12.2019)

Musím říct, že v některých momentech mě Čertí brko upoutalo svou nápaditostí ("chytnout poezii", prohlížení obrázků na dotykovém displeji) nebo herci ve vedlejších rolích (především pánové Jeřábek a Budař v rolích záporáků). Ostatní momenty jsem však nezaujatě prozíval nebo se divil nad některými dírami v zápletce (Bonifác ví, ke kterému oknu má jít vysvobodit Markétku, ačkoliv mu to nikdo předem neřekl). Mezi Janem Cinou a Judit Bárdos to navíc po celou dobu vůbec nejiskřilo. Za tři hvězdičky, ale cíleně tuto pohádku asi vyhledávat nebudu. (31.01.2020)

Čertí brko natočili tvůrci Kanceláře Blaník - a je to na něm vidět. Přinejmenším polovinu jeho zápletky totiž tvoří výrazně akcentovaná politicky-satirická rovina, která je naštěstí docela obecná a záleží jen na vás, do jaké míry ji vztáhnete na aktuální českou politickou situaci. Kromě toho ale snímek s ničím výraznějším nepřichází a zastiňuje tím dokonce i zbytek pohádkového příběhu, jenž je vyloženě slabý a šablonovitý - dává se totiž do pohybu tím, že hlavní hrdina na začátku něco zpacká (nechá se okrást o kouzelné předměty) a pak se to v průběhu zbytku filmu snaží napravit, což je jednak evergreen nemalého počtu českých pohádek a hlavně je to zápletka na dvě věci. Ústřední dvojice hrdinů není moc zajímavá a kupodivu ani sympatická, kdy on vstupuje do děje jako ňouma, co akorát způsobuje problémy, a ona je představena jako zdatná manipulátorka, co zištně tahá za nos své nápadníky, a pak se mění ve zranitelný objekt touhy, jenž akorát pasivně čeká na záchranu. Oba se do sebe osudově zamilují hned při jejich prvním letmém setkání (kdy ho ona považuje za zloděje a poleje ho vodou), spíš proto, že to vyžadoval scénář, než že by to z té jejich interakce nějak přirozeně vyplynulo. Ve druhé půlce se příběh přerodí v ne vždy zcela smysluplnou a ne moc chytrou sérii honiček, rvaček a léček, přičemž film neobsahuje nic ani trochu strašidelného (i Lucifer je tu spíš za starostlivého strýčka) a kupodivu nabízí i poměrně málo humoru. Záplatuje to slušná filmová výprava, zahrnující i pozoruhodně vymyšlený koncept pekla, občasná neotřelá nápaditost, několik vizuálně výpravnějších sekvencí, sem tam hezký herecký výkon (zejména Ondřej Vetchý) a především pak zmíněný zřetelný politický rozměr. (26.11.2018)