Réžia:
Gene KellyKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Lennie HaytonHrajú:
Barbra Streisand, Walter Matthau, Michael Crawford, Marianne McAndrew, J. Pat O'Malley, Louis Armstrong, Linda Dano, Allyce Beasley, Eddie Quillan (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Šarmantní a výmluvná newyorská vdova Dolly Leviová (Barbra Streisandová) je široko daleko vyhlášenou dohazovačkou. Umí dát dohromady nejrůznější páry a využívá přitom jak svou proříznutou pusu, tak především inteligenci a předvídavost. Jedním z jejích klientů je bohatý venkovský podnikatel Horác Wandergelder (Walter Matthau), jenž chce pro svou neteř najít vhodného ženicha. Sám Horác byl až dosud zapřisáhlý starý mládenec, avšak nedávno usoudil, že jeho domácnost potřebuje ženskou ruku, a tak se rozhodl vzít si za ženu newyorskou modistku Irenu Molloyovou (Marianne McAndrewová). Jenže netuší, že prohnaná Dolly si jej vyhlédla pro sebe. O tom, kdo si koho vezme za manžela, totiž odjakživa rozhodovala ona. A tak rozehrává velkou a rafinovanou hru… (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (120)
Velkorysé taneční scény v režii člověka z nejpovolanějších, Genea Kellyho (Zpívání v dešti), vrcholí megalomanským muzikálovým číslem v luxusní restauraci, kde dostává prostor i Louis Armstrong. Skutečný, živý Louis Armstrong! Je to hlasitý, občas malinko neohrabaný film, který bez ustání jede na plné obrátky. Někdo křičí, někdo zpívá, někdo tančí a Walter Matthau i Barbra Streisand hrají o život. Občas vtipné, občas překvapivě chytré, občas sentimentální, ale každou scénou dávající vzpomenout na zlaté časy muzikálů. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Oskar ()
S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje. ()
Další Barbramusical viděn, juchu:) A naprosto jsem byla utančena k radosti a veselí. Nevím, čím to je, ale tahle hudba je tak hrozně krásně pozitivní a "tance" aka divná chůze jsou skvělé. To taneční číslo na nádraží mi až nápadně připomínalo twerking. Už ten začátek mě uchvátil svým klapáním podpatků, z čehož se udělal start songu - bomba. Vůbec tahle doba 90. léta 19. století musela být báječná. Nejlepší postavou byl samozřejmě pan Wandelgelder (řekněte to třikrát za sebou:D) - cokoliv co řekl, tak bylo tak neskutečně vtipné, že z toho člověk skoro brečel smíchem. "To je urážka! - Ty sám si přerostlá urážka." ......... "Víš, že 90% lidí na světě jsou hlupáci a nám ostatním hrozí, že se od nich nakazíme." ....... "V klidu jsem s ním pohovořil. Vysvětlil jsem mu, že je velký pitomec." .......... "Já umřu. - Na co? - Utrápím se. - Hloupá smrt." ......... "Povyšuju tě na hlavního příručního. - A co jsem byl doteď? - Ten drzý hlupák. A tebe povyšuju z tupého učedníka na neschopného příručního." No a Dolly tomu breku nepomáhala. Tuhle ukecanou, prešibanou a pletichářskou osůbku musí mít rád každý. Prostě z toho čiší neskutečný optimismus a je mi jedno, že to bylo trochu naparáděné, přepychové, pompézní, monstrózní až kýčovité. "Nevrátíme se, dokud nepolíbíme děvče. Bude mi 29. Jednou začít musím. - Mě je 19 a půl. U mě to tak nespěchá." ........"Peníze jsou jako hnůj. Ten taky nemá žádnou hodnotu, ale když se rozhodí po poli, pomáhá mladým rostlinám růst." P.S. a kdybyste něvěděli, tak "Kratší než vteřina je chvilička." ()
Je pravda, že z jedné strany mince má film takový předvídatelný příběh, kdy jsem poměrně dlouho před koncem věděl, jak to asi skončí. O kýčovitém průběhu ani nemluvě. Ale písně jsou tak příjemné (za sebe doporučuji si je pouštět v odpolední atmosféře), že vás donutí si je i po skončení filmu notovat (za nejlepší považuji It Takes a Woman a profláknutá Hello, Dolly! je také dobrá), no a trefou do černého bylo obsazení Waltera Matthaua. Hlavně on vám během sledování vykouzlí úsměv na tváři, ovšem více než jeho notoricky známý komediální talent mě překvapilo, že UMÍ zpívat. Pro mě je skutečným tahounem filmu, ač jím má být Barbra Streisand. Ne, že bych proti ní něco měl, zde hraje dobře, ale jak jsem psal, favorita mám jinde. Ten zvedl celkem hloupoučký film o nějaký ten stupeň nahoru, a tak mohu dát této klasice bez uzardění čtyři hvězdy. O finálním hodnocení rozhodl mimojiné i závěr filmu, který se mi zdál oproti různým romantickým filmům (hlavně těm z dnešní doby) celkem normální a chválabohu vybočující z řady. A pro nadprůměrné hodnocení se přimlouvá i moje zalíbení ve starých filmech (ne nepodobné Oskarovi). ()
Skvělý muzikál. Výtečné obsazení: výtečná Barbra Streisand, perfektní Walter Matthau, výborný "atraktivní idiot" (jak ho nazval Gene Kelly) Michael Crawford a samozřejmě nemůžu zapomenout na Luise Armstronga. Vynikající hudba, fantastická choreografie, dobře fungující humor, zkrátka jeden z nejlepších muzikálů. ()
Galéria (54)
Fotka © Twentieth Century-Fox Film Corporation
Zaujímavosti (16)
- Walter Matthau Barbru skutečně nesnášel. Odmítal se zdržovat v její blízkosti vždy, když mu to nepřikazoval scénář, a vyjadřoval se o ní velmi nelichotivě. (Krissty)
- Walter Matthau prohlásil na adresu Barbry Streisand, že nemá většího talentu, než motýlí prd. (Posheidon)
- Scéna, kdy Horace (Walter Matthau) políbí Dolly (Barbra Streisand) před kostelem, byla pro hercovu nenávist skutečnou zkouškou. Scénu odmítal odehrát, a tak kamera zaujala takový úhel, aby polibek vypadal co nejvěrohodněji. Ve skutečnosti se však Matthau ke kolegyni jen naklonil a jejich tváře byly dost daleko od sebe. (Krissty)
Reklama