Striedavá starostlivosť

„BOJÍM SE O MÁMU, PROTOŽE JI CHCE UBLÍŽIT. TAK SE TÁTOVÉ NECHOVAJÍ. JSEM RÁD, ŽE SE ROZVÁDĚJÍ. CHCI ZŮSTAT S MÁMOU, ABY NEBYLA SAMA…“ /// Po chvíli musí bejt jasný, že tohle drama, kde se matka s fotrem souděj o smradovu péči, bude mít speciální rozuzlení. Během sledování mě přepadává úzkost a nedovedu si představit, jak se musej cejtit lidi, kterejm se to děje. Na druhou stranu – oslava narozenin je vopruz, ale budiž, prostě ze života rodiny, ve který si všichni za všechno můžou sami (což podtrhávám!). Závěr je silnej, ALE… přestože je to hodně ze života, … dávám 3*. Na víc u mě tenhle bakalářskej příběh nemá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem píča a rozvádím se. 2.) Je mi jedenáct, máma je píča (fotr kretén) a rozváděj se. 3.) Thx za titule „doummais“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.10.2018)

Hnusný film, ale to má v kontextu tohoto filmu pozitivní význam. Konec je brutální a všeříkající. Proč to vždy musí zajít do extrému, aby policie něco dělala a obětem se dostalo pomoci? Ani nechci přemýšlet, kolik psychopatů a nebezpečných život ohrožujících agresorů mezi námi žije.... ☹️🤔🤤😰 Znovu bych se nepodívala. Z některých scén mi bylo fyzicky a psychicky špatně. (02.11.2022)

Je to takové moc okaté a vůbec ne příjemná podívaná. Nejdříve to vypadá, že půjde o běžný případ. Účastníci sporu navenek působí jako rozumní, civilizovaní lidé, kteří se umějí dohodnout – ale každý další záběr je usvědčuje z opaku. Rodiče i prarodiče, všichni chlapce neúnavně vyslýchají a zatahují do vzájemných půtek, takže chlapec , který hraje až z děsivou věrností ukázkově trpí, ale současně rozpoutává vlastní hru. Začal jsem tak tápat, jestli platí vzorec násilnického vyznavače lovu a vystrašené ženy, či je to jenom rafinovaná clona, ale tak či onak se ošívá; není to příjemná podívaná. Film používá účinné prostředky módního minimalismu, které vedou od tísně přes vystupňované napětí vrcholící na snobské oslavě dívčiných osmnáctin až k nevyhnutelnému výbuchu s takřka hororovou náladou (15.12.2019)

Ja to poviem. Otvorene to tu a teraz poviem. Tento film ma skutočne dokázal poriadne chytiť pod krk a nepustiť ma, kým nebol priestor na to, aby som znovu dýchal. "Custody" bude bez debaty filmom mesiaca. Neviem si predstaviť, že by sa dokázalo nájsť ešte niečo ďalšie, čo by ma tak silne zasiahlo a nepustilo. A hoci sa vždy snažím veriť, že pravda je niekde uprostred a svet nie je čiernobiely (alebo vzťah nie je čiernobiely), tak postupne sa vo filme ukazujú charaktery postáv natoľko, že vieme určiť, že niektoré veci nebudú asi klamstvá, ale majú niečo do seba. Začína to totiž ako klasický súboj rodičov. Chcú sa rozviesť a každý chce mať právo na to byť so svojimi deťmi. Problém ale je, že deti so svojim otcom byť nechcú. A ten na to rozhodne zúri a nechce to nechať tak. A hoci som bol najprv trošku názoru, že možno matka deťom vsugerovala nejaký obraz o otcovi, tak čím viac ho spoznávame, tým viac sa ukazujú jeho problémy s agresiou, ktorá ostáva niekde nevybitá. Osobne pre mňa sú tu 2 momentky, kedy sa Denis Ménochet ukázal ako absolútne desivý. Keď Juliena dotlačí, aby mu ukázal, kde sa mama presťahovala, a keď sa na konci chce dostať do bytu. Obe časti sú spracované tak silne a vierohodne, že si zasluhujú potlesk. Herecké výkony sú na všetkých frontoch skvelé. Na konci som absolútne nedýchal a skutočne som sa upokojil až keď bolo po všetkom, lebo som skutočne veril, že to môže dopadnúť akokoľvek a Antoine bol absolútne nepríčetný. Viem si predstaviť, že všetko prechádzanie týmito rozvodmi a starostlivosťou o deti musí byť silné na všetkých. Ale každý by mal vedieť, kedy je na čase prestať viesť vojnu, ktorá nakoniec zadusí absolútne všetko. Hodnotenie: A+ (21.12.2018)

Pomalá, postupne gradujúca dráma, ktorá v závere vyvolá nesmierne ťaživé pocity. V úvode som dúfal, že bude príbeh prezentovaný tak, aby divák vnímal samotnú problematiku z pohľadu oboch strán jednej mince. Čiže, nebude na vine jeden z rodičov, ale obaja, tak ako to je v deväťdesiatich percentách prípadov. Škoda, ale aj tak nevadí, má to grády a to je základ. (28.10.2018)