V Brooklynu roste strom

Je mi jasné, o co Kazanovi šlo, ale já shodou okolností právě dočetl Džungli od Uptona Sinclaira a to, co prožívala Nolanova rodina ve filmu, byla obyčejná selanka proti tomu, jak žili opravdoví chudáci. Tento film ve mě nedokázal nic rozeznít, ač byl natočen vcelku velmi dobře. Mám ale Kazanovi docela za zlé, že se neodvážil pořádně přitlačit na pilu. Pak by to totiž byl opravdu parádní film na toto téma. Takhle to bylo...no prostě jen pokus dojmout. (30.11.2009)

Ja jakozto cechslovak mam ovela radsej cesky dabing nez ten slovensky. Pribeh, ktory natocil reziser Elia Kazan /Gentlemanská dohoda, Tramvaj do stanice touha, Viva Zapata/ sa odohrava v USA okolo roku 1900. A ide o kvalitny film, rodina zije v spinavych predmestiach New Yorku, kde otec je alkoholik, a vsetko - najma starost o domacnost je na matke. K tomu este dcera ma svoje plany ....realita vsednych dni ich ale zamlzi. Nakoniec ale happyend sa predsa len konal, a to za vybornych dialogov sice len v priemernych kulisach, ale s laskou natocenych. Reziserovi tu pomahal pri toceni aj sexualne dezorientovany Nicholas Ray. Elia Kazan ako reziser sa totiz vyznal do remesla, a to ja jakozto laik -nedouk, ktory namiesto filmovej teorie sa venuje filmarskej praxi, vidi na prvy pohlad : 75 % (16.06.2018)

Naprosto přesvědčivé drama, které se v obrovské šíři záběru dokáže zaobírat rodinnnými problémy, zvláště vztahem dcery k bohémskému otci, sociálními problémy tehdejší Ameriky, ale hlavně stojí na přesvědčení, že bída se odstraňuje tím, že se tvvrdě pracuje a nikoliv závistí a revolucí. Protože prací vždycky nakonec vyroste strom. (27.06.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $9,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ Komorný rodinný "dobový" film, ponúkajúci pohľad na biedu a neskrývané utrpenie vtedajšieho súžitia v rodinnom prostredí v New Yorku, kde akákoľvek snaha o prežitie, môže niekedy zlyhať na nešťastnom alkohole. Príbeh plný emócii a súcitu ale aj o tom že vždy keď sa chce sa nájde cesta k šťastiu. /70%/ (15.10.2009)

Typický produkt své doby a amerického studiového systému. Vlastně ne tak úplně typický - patří k té lepší části produkce tématicky ovlivněné hospodářskou krizí a stagnací 30. let. Kvalit Hroznů hněvu nebo dokonce evropské neorealistické školy typu filmů De Sicy nedosahuje ani omylem. Ani ne tak kvůli Eliu Kazanovi, ten byl už tehdy velmi dobrý režisér a pracoval spolehlivě, dobře vedl herce a ukočíroval s přehledem celý štáb, ale spíš s ohledem na kvality scénáře a textů z něj vycházejících. Je to místy tak patetické a vznešené, jako by to vycházelo z úst členů armády spásy. Dialogy se odehrávají ve stylu: "Kate, vím, že jsi skvělé děvče" nebo "máš tak báječné a statečné děti" či "tvůj Johny je prima chlapík", "všichni vás máme rádi", "vy jste tak hodný člověk". Z toho by se jeden osypal a vzápětí by šel rozdat svůj majetek chudým. Místy - a vlastně docela často - je to přehnaně melodramatické s typicky šťastným hollywoodským koncem. Typický je rovněž americký pohled na chudobu. Není to produkt a kaz systému, který je potřeba řešit systémově politickými prostředky, jde prostě o selhání jednotlivce - málo makal a navíc chlastal. Musíte se mít víc radit a víc přispívat na charitu. Když pominu knižní dialogy, které podtrhuje i český dabing, a výše zmíněné nedostatky, zbyde kvalitní herectví a režie, které si 45 % celkového dojmu zaslouží. (15.10.2009)