Roma

Cuarón se po Gravitaci vrátil černobíle do doby svého dětství, ale ten zdánlivě s odstupem vyprávěný příběh služky jedné rozpadající se rodiny nakonec naplní nejen technicky famózní filmařinou, ale taky silnými emocemi. Jestli nechcete do kina, tak si to doma pusťte na co největší obrazovce, tenhle film to fakt potřebuje. (16.12.2018)

Čakal som veľa a dostal som tak akurát. V prípade Romy (aspoň z môjho uhľa pohľadu) vyhráva (skvelá) forma nad (slušným) obsahom. Filmársky je snímka natočená na jednotku, ale život chudobnej slúžky Cleo ma nevedel ohúriť natoľko, aby som jej príbeh žral od začiatku do konca. Kým som sa do celej situácie s hlavnou postavou naozaj ponoril, bola už polovice stopáže preč. A možno som len práve dnes nebol naladený na pomalejšie tempo snímky. V každom prípade ale Cuarón zas a znova dokázal, že je borec. (23.12.2018)

Co se naopak povedlo velmi je nejnovější režijní počin Alfonsa Cuaróna Roma. Humanistický příběh o mladé uklízečce, která zápolí se svým chudým životem, těhotenstvím a starostí o děti středostavovské rodiny, u níž bydlí, vás sice nechytne za srdce od první minuty, s přibývajícím časem si vás ale Cuarón omotá kolem prstu. Začne totiž jednotlivé dílky pomalých a dlouhých záběrů skládat do smysluplného celku, vytáhne z rukávu řadu dramatických situací, u nichž vám dojde, že vám na zdánlivě neexponovaných postavách opravdu záleží. A samozřejmě uhrane i tradičně perfektním zpracováním, které oživuje Cuarónovy dětské vzpomínka na Mexiko s životností, již známe z Potomků lidí, třetího Harryho Pottera či Gravitace. (13.09.2018)

« To som čakal päť rokov kvôli tomuto, to snáď ani nemyslí vážne, a vôbec, koho to v konečnom dôsledku zaujíma, sakra, pre akú sortu divákov to vlastne je ? » Pre mňa už vonkoncom nie, keď som sa de-facto ani nemal o čo poriadne oprieť, spoľahnúť sa napríklad na kvalitné herecké výkony, a namiesto toho sa mi dostal jeden dlhočizný, typický výraz tváre predstaviteľky slúžky Cleo v podaní Yalitzy Aparicio, ktorá je stále rovnaká, a tak teraz už konečne napoviem, že od oscarového mexického režiséra Alfonsa Cuaróna, tvorcu bravúrnej Gravitácie, som po pravde očakával viac, s čím príde nabudúce, a zároveň som taktiež zistil, že extrémne pozitívne reakcie rôznych tzv. filmových kritikov sú v skutočnosti - nadhodnotené, fabulované, ktoré sa nezakladajú na pravde ! _ Najhoršie na tom je to, keď sa necháte strhnúť davom... 『 Mexičan si spomenul na svoje detské časy, čiže si o tomto životnom období zatúžil nakrútiť svoj doteraz najosobnejší, úplne autorský film, a trebárs ešte, jeden z tých chlapcov z bezmennej filmovej rodiny, je on sám... Môže byť, však ? Ale inak, je to „strašná nuda” , že som sa nudil skoro, ako pes, a mimochodom filmový pes Borras kadil všade, kde uznal za vhodné, humus ! Bolo tu tých najlepších priateľov človeka akosi moc. 』 _ Režisér, scenárista, producent, kameraman a strihač = ALFONSO C. _ To už mi pripadá, akoby som videl niekdajšieho Roberta Rodrigueza, ktorý sa stihol venovať viacerým filmovým profesiám súčasne. Cuarónova veľmi silná stránka je : réžia, strih, a teraz i kamera, keď CHIVO bol “to BUSY” . Už úvodný záber lietadla, ktoré vidieť z odrazu dlažby má niečo do seba, a vôbec tento populárny dopravný prrostriedok sa tu objavuje pomerne často, čiže skrýva v sebe daný význam. Strhujúce sekvencie sú tieto vybrané štyri : požiar, demonštrácia, pôrodnica a more. Viac-menej, si po celý čas tieto tri technické filmové zložky udržiavajú veľmi vysokú úroveň, a za každú som udelil po jednej hviezdičke, čiže 3 = 60 % = PRIEMER = DOBRÝ. Ale v žiadnom prípade nie výborný, či vynikajúci, to by som musel vidieť v hercoch trochu väčšiu snahu, možno iné obsadenie a cetera. Alfonso Cuarón je určite veľkým vizuálnym a profesionálnym režisérom, ktorého uznávam za spomínanú Gravitáciu, či ešte dopĺňam o Potomkoch ľudí, tu sa celkom precenil, ale nevravím, že nevie, ako režírovať, kde postaviť kameru, a čo nechať, či čo vystrihnúť... «Len natočil film, ktorý je o ničom a o nikde, síce má čo ponúknuť niektorým jedincom, ale mňa takmer na celej čiare sklamal» (23.12.2018)

Nejlepší díla československé nové vlny (i když i Felliniho by v tom jeden poznal) se právě rozrostla o spřízněného mexického bratránka, který v kruzích "náročnějších" diváků snad ani nemůže nevyvolat nejednu strhující mexickou vlnu. Což je natolik vypovídající, že si i odpustím původně zamýšlené chvalozpěvy na každý jeden aspekt od neherců přes nasnímání a nazvučení až po sofistikovanost vyprávění, které bezezbytku naplňuje řčení "ďábel se skrývá v detailech". To co Cuarón jakožto scenárista/kameraman/režisér dokáže "jakože mimoděk" mizanscénou (či čistě ruchy mimo obraz) odvyprávět v pouhých náznacích, to je více než pouze obdivuhodné. Aby toho snad nebylo málo, tak přes zdánlivou prvotní chladnost je tato "oslava obyčejných silných žen v našich životech" navíc i podmanivá a emoce vzbuzující jako máloco v posledních letech. Roma působí jako snímek, který se minul vznikem o pět dekád. Ovšem díky jeho kvalitám by se na něj nezapomnělo, ani kdyby před oněmi padesáti lety skutečně vznikl. Naopak by se na něj láskyplně vzpomínalo v intencích "takové majstrštyky se už dnes, bohužel, netočí". Díky Cuarónovi to však neplatí; a za to jeden musí být neskonale vděčen, ať už v konečném důsledku je Roma jeho šálkem kávy či není. (15.12.2018)