Roma

Cuarón své příběhy rád zasazuje do úchvatně propracovaných světů se specifickými pravidly, vyžadujícími jiný způsob jednání, než na jaký jsme zvyklí z běžného života. Roma se sice odehrává na předměstí Mexico City (nazvaném Colonia Roma) na přelomu let 1970 a 1971, ale v realitě, která je nám dobře známá. Mexický držitel dvou Oscarů tentokrát nevytvořil svět, resp. rekonstrukci světa, aby prozkoumával dopad jeho zákonitostí na životy postav. Neslouží mu jako dějiště vzrušujícího dobrodružství plného napětí. Nepředvádí (se), pozoruje. Deset let připravovaný, 108 dní natáčený film je současně zcela původní, hluboce osobní projekt, nekompromisně naplňující vizi svého tvůrce. Pokračování zde. 100% (16.12.2018)

Čistý, ľudský film, osobný projekt režiséra, ktorý už dávno potvrdil svoj talent. Alfonso Cuarón natočil pôsobivú drámu zo štvrte Roma v Mexico City, kde na jednej rodine a ich slúžky sleduje spoločenské a politické udalosti začiatku 70-tych rokov. Tie sú však len rámcom, dôraz je kladený na rodinné zázemie a mikropríbehy hlavne ženského osadenstva. Ústrednou postavou je slúžka Cleo, keď po uspávankovom úvode je divák konfrontovaný hlavne s jej osudom. Oslava žien a matiek je hlavným motívom filmu, ten je silný a nádherne rozpísaný a zobrazený, muži sa v tomto Cuarónovom svete neukázali v najlepšom svete. Čiernobiely formát dokresľuje dobu príbehu, kompozične statické či pomalé jazdy kamerou po scénach sú ozdobou snímku, nehovoriac o pohľadnicových záberoch. (31.12.2018)

Jednou za čas se mi poštěstí najít skrytej poklad, kterej mi připomene, proč tak miluju kinematografii. Tohle je jeden z nich. Nebyl perfektní, ale rozhodně ve mě zanechal silnej dojem. Začnu asi vizuálem, protože ten funguje krásně. Celej film máte pocit, že nesledujete někoho ve středu pozornosti, ale v pozadí, kdo není vůbec vidět a lehce se přehlídne. A přesně o těch lidech tenhle film je. V tomhle případě je hlavní postava Cleo, služebná jedný bohatý rodiny. Všeho je součástí, ale zároveň není součástí ničeho, všude s rodinou jezdí, ale nijak neovlivňuje, co se stane, jenom přihlíží bez toho, aby zasahovala. Vyobrazení protagonisty, kterej je vedlejší postava ve vlastním příběhu, se opravdu povedlo. Nepřeháním, když řeknu, že nic podobnýho jsem ještě neviděla. Postupně sledujete rozklad rodiny stejně jako Cleo a jste stejně bezmocný. Jste svědkem událostí, na který se stejně jako Cleo jenom díváte a sledujete, jak se svět kolem mění. Což mě přivádí k další věci. Připravte se, že uvidíte tvrdou realitu, žádná procházka růžovým sadem, ale surovej život, ve kterým nikdy nevíte, co se stane, ale přesto vám nezbývá nic jinýho, než to překousnout. Roma určitě není pro všechny, ale bejt váma, dám tomu aspoň šanci, protože je to při nejmenším originální zážitek. Hodnocení: Art filmy mají nějak v oblibě naháče. Ano, uvidíte zde i bratwursty/10 (09.04.2023)

Běžného diváka, který při sledování filmů hledá podívanou a zábavu, Roma s největší pravděpodobností nechá chladným. Pro festivalové návštěvníky a klubové publikum ale myslím bude snímek představovat ztělesnění toho, jak má vypadat umělecký film. Podobným způsobem se natáčelo v 60. a 70. letech, kdy frčela autorská a autobiografická díla a osvícení producenti do nich bez zábran investovali. Byla to doba, kdy režiséři běžně obsazovali neherce a totéž činí i Cuarón. Nebáli se improvizace a totéž nedělá problémy ani mexické režisérské hvězdě. Roma působí civilně a věrohodně. Pravda, nejsem expert, ale atmosféra Mexico City počátku 70. let mi přijde dokonalá a podobně dokonalé je i obsazení. Castingu musel Cuarón věnovat maximální pozornost a Yalitza Aparicio služku nehraje, ona jí prostě je. Obětavá, smířená se svým postavením, lehce naivní, omámená prvním sexuálním dobrodružstvím a zmatená následným nezájmem. Její přítomnost a precizní kamera jsou největší režisérovy zbraně. Černobílý obraz odkazuje na éru evropského uměleckého filmu 50. a 60. let. V řadě záběrů mi přijde, jako bych sledoval dokument z mexického hlavního města oněch časů. Díky monumentálním obrazovým kompozicím je ideální Romu zhlédnout na velkém plátně, což se mi po dlouhém hledání také podařilo. Dokonce si dovolím tvrdit, že na malé obrazovce výrazně ztrácí. Je to pomalu plynoucí intimní snímek, který sice nemá feministické zabarvení, ale zobrazuje převážně ženský svět a ženskou emocionalitu. Celkový dojem: 85 %. (30.11.2020)

Nekonečné cosi o psích exkrementech a bez hudby. Bych chtěla vidět ty recenze, kdyby to natočil nějaký Pedro Del Toro z Pabellón de Arteaga... Mě tedy nadšení míjí. Já ignorant, který nelíbá zemi po níž Mexičan chodí, poplavu proti proudu, neboť mě Roma připomněla akorát tak dávné představení ostravského alternativního Bílého divadla, kdy se jeden z nahých aktérů, zřejmě rozjíven z pozornosti několika letitých přátel v publiku, na pódiu vykálel. To byla také věc, o které se sáhodlouze hovořilo ... Takže já osobně film nedoporučuji nikomu a jdu si spravit náladu Sedmou pečetí. Proti tomuhle martýriu, co mi tady už třetí hodinu otravuje život, je to junda jako blázen. Jedna za pěknou černobílou. (03.01.2019)