Zlatí úhoři

TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Efekty 6/10/// +herecký ansábl (Menšík, Hrušínský, Brzobohatý), poetický a dojemný příběh, není to zdlouhavé -chvilku trvalo, než jsem k filmu přilnul/// Karel Kachyňa prostě umí. Zvlášt když má takový nosný základ v příběhu, je potřeba umět, ale výsledek pak stojí za to. Je to dobrý, kvalitní film. Hodně jsem o něm slyšel a tak možná očekávání byla trošku větší, ale nemůžu řict, že by mě neoslovil, natož nějakým způsobem nezasáhl. Jen by mě zajímalo co dnes dělá Martin Mikuláš, protože jeho dětský hrdina byl okouzlující.///Celkem 73%/// (08.07.2008)

Nakonec jsem hodnocení snížil, protože přece jen z diváckého hlediska se nejedná o film, jehož opakované zhlédnutí přinese ovace. Film jsem totiž viděl dvakrát v určitém časovém odstupu, a podruhé už to byla většinou nuda, ale ani napoprvé to nebylo zase nic extra, tedy hlavně po příběhové stránce. Ono taky převést do filmové podoby specifický literární styl Oty Pavla, není nic jednoduchého. Odráží se to především přístupem, který Kachyna zvolil sice za citlivý, ale když natahuje jednu scénu za druhou, protože to, co obsáhne knížka na několik stránek, film pojme jen třeba jedním obrazem, se nedá označit za nic dramatického a tlačit na emoce diváka za každou cenu je sice záslužné, ale ten si přece jen vezme to, co se mu nejvíc hodí a zbytek nechá být. Ocení skvělé herecké výkony, poetickou kameru i tklivou hudbu. Nad příběhem malého kluka podlehájícímu kouzlu řeky na pozadí války se asi až tak rozplývat nebude, ale některé scény, většinou ty obyčejně lidské, jdou pod kůži. Vidět to dvakrát bohatě stačilo. 60% (13.05.2012)

Všechno, co mi tak nějak chybělo nebo nesedlo na Srncích, tak to jsem tady našel v plný parádě a přirozeně poetický kráse. Nic vyumělkovanýho, nic nucenýho, a přitom je to zajímavý a silný jako málo co. Tohle! je filmová poezie přesně podle mýho gusta... a ta Fišerova hudba tý poetičnosti jenom přidává, ale to asi nikoho nijak nepřekvapí. Pro mě jako diváka to každopádně bylo mnohem přístupnější, srozumitelnější a bližší než Srnci - možná i kvůli tomu, že spoluscénáristou byl sám Ota Pavel, možná proto, že Menšík je prostě herecky úplně jinde než Heřmánek. Třeba do Srnců jednou dorostu, já to nijak hanět nechci, ale Úhoři jsou prostě pro mě osobně ne o ligu, ale o dvě jinde. Ta klukovská vášeň a fascinace lovem (jak u kluka, tak u táty), ty nádherně srdečný ódy na ryby, ta řeka, zurčení vody, příroda, všechny ty dětský sny a naděje, ale i ten samotnej kontrast s násilím a nesmyslností války jsou tady tak krásně a upřímně vykreslený, že se k tomu těžko dá něco dodat. A děti hrajou taky dobře, tak co víc si přát! (05.08.2016)

Téměř pohádkově laděný příběh, moc pěkně natočený, po herecké stránce velmi potěšující, včetně malého prdelky, v kontrastu se smutným válečným dramatem. Rybaření má svůj půvab, zvláštní kouzlo, které se tvůrcům podařilo zachytit (kamera i hudba výtečná) a předložit divákovi nejen jako pocit slasti, zároveň i jako možnost bytí a srovnání s lidským životem.. "za chyby se platí smrtí".. (20.09.2019)

Co napsat o tomto skvostu, když už jsem napsal komentář ke Smrt krásných srnců? Platí to v nemenší míře i u Zlatých úhořů. Tyhle dva filmy si hýčkám, mazlím se s nimi a žárlím na každého, kdo jim dává vysoká hodnocení :))) Nedělám mezi nimi zásadní rozdíly, první je více o „povedeném tatínkovi“ a druhý o rybách a řece. Přesto se do role Lea Poppera hodí typově více bonvivánský Karel Heřmánek, i když ho zahráli oba - i Vladimír Menšík více než famózně. Oba filmy jsou nahořkle veselé, nasládle smutné, nesmírně dojemné a …moje (11.05.2008)