Nonstop lahůdky (E02)

Trochu moc podivných náhod vyvažuje velmi přirozený ráz hrajících herců, snad až na Mirka Krobota, ten takový musí být i v normálním životě, né moc mluvný a stopro introvert. Kdo mě tam chvílemi iritoval a vlastně i pobavil byl bezďák Roman, který jako hladová myš pozoroval celé dění zamotaných osudů z povzdálí a vždycky přesně věděl, kdy zase vstoupit a nechat si nandat tašku pivem, rumem a dekem pochoutkáče. 70% (04.12.2019)

Výborný komediální scénář s živými dialogy a krásně vypointovanými scénami je základ jednoho nočního propletence osmi postav, který pěkně graduje. Tomáš Pavlíček tohle umí. A Jan Hřebejk to umí natočit. Hereckému oktetu vévodí srážka pohledů na svět nejlepší naší mladé herečky Elišky Křenkové a hvězdy na stará kolena Miroslava Krobota. Fakt už jsem se u ČT takhle dobře nebavil, ani nepamatuji. (01.12.2019)

Zatím těžko nacházím slova - takovou pecku bych opravdu nečekal, i když už minulý díl série byl dobrý. Skvělý scénář, pointa, dialogy, vývoj postav...všichni herci ve svých rolích výborní. Hodně lidí se v tom myslím poznalo. Nejlepší Hřebejkův film...o parník! Je to však především zásluha autora scénáře a také režiséra Tomáše Pavlíčka, který umí napsat ikonické scény jako třeba tu u pumpy, které se divákovi vryjí hluboko do paměti. Téma tápajících a hledajících lidských bytostí (což je koneckonců snad každý z nás) umí vyjádřit brilantně se skutečným porozuměním. To stejné se mu podařilo i v jeho Chatě na prodej natočené rok před touto lahůdkou. (01.12.2019)

Je mi za Hrebejka fakt stydno. Hra na poetiku, a přitom s clovekem mlati trapno od futra k futru. Zacatek se jeste dá. Ale druhá polovina, kdyz jsou tvurci nuceni pracovat s pribehem a uz jim nevystačí jedna linka o zajímavé nasrane holce, je totalnim pruserem. Herci musi deklamovat naprosto tvrde dialogy, rozuzleni je to nejvetsi banalitou, aby se tvurci vesli do metraze. Tohle by se fakt nemělo točit! (10.03.2020)

„Jak dlouho už spolu takhle…zpívaj?“ Nečekal jsem, že mi tato povídka tak sedne. Bavila mě už atmosféra, vhodně podpořená hudbou, ale hlavní důvodem pro zhlédnutí jsou postavy a herecké výkony Elišky Křenkové a Miroslava Krobota. Oba byli naprosto skvělí a já osobně bych dokázal to jejich putování s rozhovory sledovat celé hodiny. Nejen, že byly jejich dialogové výměny opravdu vtipné (a některé hlody by se daly tesat), ta dvojka mezi sebou měla sice prazvláštní, ale fungující chemii. A jako veliké plus vidím to, že ostatní postavy jim to nijak nekazí (zpívající manželka, vyčůraný bezdomovec, „zaskakující“ lahůdkář, nedůsledný revizor, flirtující barmanka)…tedy s výjimkou přítele, ten se příliš nepovedl. Škoda jistého rozmělnění ke konci a trochu drhnoucích (celo)rodinných výstupů, ale v případě takhle svěžího příběhu nad tím rád přimhouřím oko a přispěju slabším plným počtem. „Co na mě tak koukáte?!“ - „Já jsem zvyklej koukat tím směrem ven z vokna a teď tam stojíte, tak…koukám na vás. Můžu koukat na kuřata...“ (23.12.2019)