Purpurová ruža z Káhiry

Nebudem si navrávať, že sa mi film páčil ako iné allenovky. Nie. Po dlhej dobe som sa síce tešil na inú tvár než na ďalšiu ukecanú postavu z Allenovej zbierky, no očakávaná zmena neprišla vhod. Príbeh je pekný, ale bez skvelých hercov mi to prišlo len ako nejaká televízna sprostosť pre uplakané ženy, ktoré si chcú pripomenúť čo znamená láska úplne naivným spôsobom. Ani tá originálna myšlienka sa v mojich očiach správne neusadila. Zapasovali mi tam akurát prvky komédie. 60%. (13.02.2008)

Takáto rozprávka sa veľkému Woodymu nepodarila. Scenár, nieje hniezdo hlášok a patriarchálnych názorov na život, ako to bolo v dovtedajšej dobe pre Allena patričné, ale iba zvýrazňuje chabý námet, ktorý pôsobí ako päsť na oko. Myslím, že LAST ACTION HERO sa s podobnou problematikou popasoval efektívnejšie a efektnejšie. (01.06.2024)

Celej film je postavenej na jednom napadu, ale v Woodyho rezii to proste funguje na vybornou. Prvnich dvacet minut je to takovy drama odehravajici se behem hospodarsky krize, takze jsem moc nevedel, co z toho nakonec bude. Jenze pak vylitne Jeff Daniels z platna a zacne naprosto kouzelna romanticka komedie. Vetsinu casu se sice dej vlastne nikam neposouva, ale tak nak to vubec nevadi. Navic Mia Farrow je tady naprosto roztomila a Jeff Daniels je v dvojroli uzasnej. Akorat me trosku zarazil zaver, precejen bych od takovyhle skoro az romanticky pohadky cekal nejakej veselejsi. (28.01.2009)

Další z Woodyho četných žertíků, tentokrát si pohrál s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby filmová postava ožila ve skutečném světě. Navíc snímek spolehlivě funguje jako pocta „ starým klasickým snímkům“ a pokud vám to nestačí (pánové), jako třešínka na dortu roztomilá Mia Farrow, které to za každé situace sluší. Ať už je to při jejích každodenních návštěvách kina a následným okouzlením filmovým světem, (kam utíká od všední reality v podobě soužití s povalečským manželem, který ji navíc bije), či jako hráčka na ukulele. Woodyho mám nadále nejraději v „realičtější poloze“, tohle je taková kombinace fantastkního a zromantizovaného, nicméně nemůžu říct, že bych si sledování Purpurové růže z Káhiry neužíval, či se dokonce nudil. O tom nemůže být řeč! Chvilku mi trvalo zvyknout si ( přijmout ) tuto Woodyho polohu, ale od momentu, kdy Mia vstupuje skrz filmové plátno „do filmu“ jsem byl lapen, pohlcen a nemám nejmenších námitek. Snímek jsem dokoukal s blaženým úsměvem na rtech, to myslím hovoří za vše. A nakonec bylo „ukojeno“ i moje realičtější JÁ – viz samotný konec ( pěkné to „vystřízlivění“), takže: konec dobrý, všechno dobré..... p.s. přiznejme si upřímně, každý z nás alespoň párkrát v životě ( někdo častěji, jiný méněkrát ) usedá k velkému plátnu, aby unikl ( tak jako hlavní hrdinka snímku ) realitě, vypnul z toho každodenního shonu a po dobu trvání snímku zcela zapomněl na problémy, které ho třeba momentálně sužují a nechal se unášet uměním zvané FILM. Pravda, v hodně případech (v kontextu toho jaký „brak“ člověk právě sleduje) je hodně rád za návrat do reality :o) To ale není rozhodně případ tohoto snímku....85% (14.02.2011)

Allen se zde stejne jako v jinych svych filmech zaobira vnitrnim svetem a pohnutkami cloveka a opetovne si vybral sve nejmilejsi tema - zenu. Zvoleny namet a prostredi americke recese jsou sice napadite a jevi se i vhodne, celemu snimku ale chybi jakasi jiskra a cosi jako "vnitrni pnuti", ktere by nutilo divaka hltat kazdou minutu stopaze. Prumer z Allenovske tvorby. (13.02.2008)