Bokeh

Sci-fi prvek je tu vlastně jen takový zprostředkovatel. Bokeh je především artovka a vztahovka, jenž pokládá množství otázek, na si ale divák musí zodpovědět sám. Ona metafora s vařením kafe je jen krásnou ukázkou toho, jak je člověk jako jednotlivec v dnešním světě naprosto zbytečný a nesamostatný. (25.02.2018)

Film, na ktorý sa ťažko dá pozerať jednými očami. "Bokeh" má v sebe skvelé momentky, má v sebe veľmi nudné momentky, má v sebe krásne scénky, má miestami trošku nudné dialógy, necháva obrovské množstvo otázok, nedáva dokopy žiadne odpovede a je to vlastne metaforický film. Osobne dávam kredit tomu, že má film veľmi zaujímavý nápad, silný úvod, relatívne obstojný záver, no v strede absolútne tápa a nevie sa pohnúť z miesta. Mám pocit, že sa točíme v kruhoch. Ideme od jedného miesta k druhému, naši hrdinovia neustále prežívajú situáciu inak a možno o tom to vlastne má aj byť. Že sa celá situácia mení. Z toho, čo je najprv desivé, potom fascinujúce a nakoniec absolútne deprimujúce. Herecké výkony oboch hlavných hrdinov sú dobré, no reálne mám pocit, že ten príbeh je neskutočne natiahnutý a nemá sa dokopy kam pohnúť. A potom to zdržuje. Osobne by som od filmu uvítal viac odpovedí na otázky. Lebo nerozumiem v tom dokopy ničomu. Nedočkáme sa vysvetlenia, nedočkáme sa v podstate ničoho. Rovnako ako naši hrdinovia. A možno to preto dokážeme s nimi pochopiť. Lenže mali by sme mať aspoň trošku pocit, že sa niekam hýbeme. Lenže tento film viac menej ostane zaseknutý na mieste. A preto napriek nádherným vizuálnym momentom, dobrej atmosfére a skvelému úvodu nemôžem ísť so svojim hodnotením vyššie. A mrzí ma to. Lebo potenciál tu rozhodne bol. A poriadny. Hodnotenie: C+ (14.02.2018)

SPOILERY Hodně špatný film s neujasněnou koncepcí. Respektive ano, myšlenka je jasná, postmoderní a podobně povrchní. Polemika s Bohem a o světě, v němž můžeme žít každý den a užívat si ho, nebo to rovnou vzdát, protože život přece stejně vede ke smrti, takže je vše jedno. Určitý fatalismus, odevzdanost a částečný nihilismus. Snaha žít, rvát se s přírodou, jít dál i přes problémy, jež byla dána generacím lidí v minulosti, je zde degradována na únavu životem a moderními výdobytky. Vždyť říkám, povrchní vidění světa. Kdyby se alespoň pokusili založit rodinu, mít dítě... náznaky pokusu o přežití tam jsou (stavba generátoru, vodovodu), ale zcela upozaděny, jako něco nicotného. Dokonce chybí i myšlenka, že je fajn, že máme alespoň sami sebe, že máme jeden druhého. Vše je podřízeno onomu nihilistickému a bezradnému pohledu na světa život. Jinak film samotný trpí i scenáristickou neujasněností. Když si vezmete obdobnou sci-fi Quiet Earth, tam je podobná premisa jen podkladem k dalšímu jednání postavy (a posléze postav) a vede ke skutečně překvapivé pointě. Zde se objeví premisa, a hned je hozena pod stůl, aby ji nahradil hodinový dokument National Geographic o krásách Islandu. A do toho stále hraje ta strašná a posléze kolovrátková hudba. Člověk z toho opuštěného města nemá ani nějaký pocit - na rozdíl od Quiet Earth (a jiných, podobných snímků), kde prostě běhá až mráz po zádech. Jinak mi to i logicky přijde v některých ohledech nesmyslné - to pátrání po internetu a pomocí televize vzdali až moc brzy. Co když někdo další ve světě nahodil nějaký status na Facebook? A co rádio - jak rozhlas, tak radiostanice, třeba ty na letišti? (Vůbec taky nechápu, proč nezkusili si pustit nějaké DVD, číst knížky, zkusit i jiné možnosti zábavy.) A co to bylo kurňa za divnou katastrofu, že lidi jo (s výjimkou jich dvou, vlastně na chvíli tří - a proč zrovna jich dvou/tří?), ale zvířata ani ťuk? A starý islandský rybář, který mluví plynně anglicky a vede filozofická moudra? Ale no tak, new age už není moderní. (25.05.2017)

Bokeh vaše cinefilní uspokojení nezasáhne důmyslně vystavěnou narativní strukturou, ani stylisticky výrazným autorským rukopisem. Je to především tematická rovina, která vstupuje do popředí. Bokeh totiž vyvolává spoustu otázek. A v konečném součtu není na škodu (ze subjektivního hlediska), že v podstatě na žádnou z nich neodpoví, prim tu totiž hraje to, že diváka načrtnutými otázkami naprosto vtáhne do fikčního světa svých postav a ten tak jejich jednání porovnává s tím, co by on dělal v danou chvíli. Co byste v takové situaci dělali vy? To je v podstatě určující otázka, na které film staví. Více ZDE (30.03.2017)

Totálně, ale fakt totálně promrhaný potenciál - a to tak, že promrhanější jsem už snad dlouho neviděl. Ta úvodní premisa je zajímavá - jednoho dne zničehonic beze stopy zmizí všichni lidé na Zemi a přežije jen jeden pár. Samozřejmě už jsem na tenhle nápad nejednou narazil a snažím se filmy s ním vyhledávat, problém je, že málokdy jsem s nimi spokojený. A tady mě měla varovat už jenom ta kamera strašně připomínající Malicka... Ona ta kamera je na celém tom filmu to nejlepší, ale všechno zabíjí obsah. Za celý film se - od zmizení všech lidí - nestane vůbec nic (až teda na jedno krátké ve výsledku bezvýznamné leč očekávatelné překvapení), nic se neodhalí, pár se ani nepokusí po ničem pátrat, nikam ten děj negraduje. Budiž, tak je to celé jenom o tom, jak se snaží mladý pár v tomhle světě nějak žít a přežít, sice už to nějak zabíjí potenciál, ale mohlo by to fungovat i tak. No jo, jenže ono je to prázdné ÚPLNĚ ve všem - nějaké filozofování tu není, nějaké hlubší myšlenky to nepředá a v závěru ani pořádně nevím, co mi to chtělo říct. V jednu chvíli jí ten chlap říká, že si má užívat života co nejvíc může, aby se SPOILER ve finále holčina zasebevraždila, protože jí dojde, že stejně zemře a nemá smysl na prázdné Zemi žít dál. KONEC SPOILERU. Tak sakra co z toho filmu plyne, mám si života užívat nebo si radši hodit mašli, protože smrti se nevyhnu? Dle konce spíše to druhé, ale jistý si tím nejsem a nevidím režisérům do hlavy, tak si nějaké moralizování odpustím. Takže co z Bokeh vlastně zůstalo? Skvěle natočený, v zajímavých lokacích se odehrávající, ale naprosto nevyužitý nápad, který absolutně postrádá atmsoféru a nějaké mysteriózno, protože se v něm nic neděje a nikdo v něm nic neřeší. A jestli tvůrcům šlo jen o dobře vypadající (a asi se snažili i podmanivou) audiovizuální podívanou, stejně s hodnocením výš nepůjdu, já na filmy koukám spíš kvůli obsahu, než formě. A zrovna tady, u filmu s tak obrovským námětem, mě ten obsah zajímá o to víc. Když nad tím ale tak přemýšlím, ještě nikdy jsem neviděl film s takovým nápadem, aby mě dokázal uspokojit. Ano, dal jsem 4* The Quiet Earth a Fin, jenže ani jeden z těch dvou filmů není přesně takový, jak bych si přál a u obou dvou šel ten potenciál využít víc. Jen s tím rozdílem, že u toho prvního chyběla pořádně mysteriózní atmosféra a u toho druhého zase jasnější vysvětlení (ačkoli dle komentářů jsem asi jediný, co ten závěr nějak pochopil - ale i tak si nejsem jistý, jestli dobře). Přitom v hlavě mám úplně přesně vytvořený příběh něčeho takového, úplně přesně vím, odkud kam by to šlo, co by se tam dělo atd., ale nevěřím tomu, že bych to dokázal tak silně natočit. Sepsat určitě a někdy v budoucnu bych to v nějakém amatérském podání chtěl zrealizovat, ale přece jenom... opět to nebude to, co chci. Odpusťte mi tu zbytečnou odbočku, ale vlastně je to jedno, k Bokehu už jsem se vyjádřil dost. Slabé 2* (20.12.2020)