Učitel tance

,,Jestli tohle přežiju, tak to tady roztočíme!" Scenárista Jiří Hubač mě zatím pořádně nezklamal (s výjimkou dosti laciné televizní detektivky Polední žár) ani v porevolučním období. Příběh se odehrává v brzké poválečné době, přičemž historie se odráží zejména na skvělé dobové muzice, ale jinak se zabývá lidskými charaktery, nemocí, odvahou nebo také optimismem a mohl by se prakticky odehrávat kdykoliv, i v současnosti. Váhal jsem při hodnocení mezi 4* a 5*, ale vzhledem k tomu, že moc podobných filmů s nadčasovými náměty se v porevolučním českém filmu neurodilo (z nemocničního prostředí ještě o dva roky starší Městem chodí Mikuláš), tak se přikloňuju k plnému počtu. Coby mladší ročník mám Martina Dejdara zažitého spíš jako "šaška" z trapných komedií a nejpříšernějších tv pořadů a shows, zde mě v roli nemocného tanečního mistra Mayera velice mile překvapil. Oceňuju dále Janu Hlaváčovou, která mi mimochodem hodně připomněla její svéráznou zdravotní sestru v sérií Básniků, ale taky Jirešovu režii zajímavou zejména ve chvílích vracející se s hudebními motivy do Mayerova dětství. Celý film oplývá kvalitami, ale do transu mě dostaly zejména dvě momenty: poprvé když Mayer přesně podle plánů nemocného pacienta objeví na půdě zámku starý prsten (byť se příčina této záhady časem vysvětlila, zapůsobila na mne tato scéna jako symbol jisté naděje existence něčeho mezi nebem a zemí) a podruhé závěrečný obrat v ději se setkáním starých známých po letech, symbolicky zakončeným společným tancem, s příchozí novou radostí do dalšího života. Krásně dojemné a svým způsobem nečekaně "navazující" na Hubačovy filmové balady jako Lístek do památníku nebo Nezralé maliny. (90%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (28.07.2018)

S Jirešovými filmy mám obecně problém, že jsou slušně nasnímané, docela dobře herci zahrané, mají i jistou meditativní atmosféru, ale pokud chybí kvalitní předloha (jako tomu bylo v případě Žertu, a částečně Causy Králík či Katapultu), Jireš filmům nic svého nepřidává, jen bezduše "kopíruje", a často ani nevíme, co chce říct, kam se přiklání. Stejně tak zde se bijí oslava života a pozitivního náhledu na každou cenu s okolnostmi života, resp. nemoci, aniž bych zde nacházel nějaké vyváženější stanovisko, dialog, zajímavost. Dejdar hraje slušně (i když chvílemi je na něm znát, jak moc dává najevo, že hraje, aby bylo vidět, jak dobře hraje), ale nepřesvědčil mne natolik, abych jej bral jako reálnou postavu, jako jsem třeba Hrušínskému věřil jeho Prepsla se vším všudy ve filmu Pozor, vizita! (28.04.2018)

Přiznám se, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, jak pěkný film to je. Ta metafora tance jako boje proti smrti a umírání… Opravdu povedený film, ve kterém Dejdar předvádí zřejmě svůj herecký vrchol. Za zmínku také stojí výkony Bydžovské (zde byla krásně roztomilá), Hlaváčové (na pohled přísná, ale když jde do tuhého, tak laskavá a starostlivá sestřička) a Holuba. Hlavně kvůli závěru zaokrouhlím na čtyři hvězdy, a pevně věřím, že za čas si zase tuhle lekci tance a života opět dám. (11.02.2011)

Další z hold poměrně malého výčtu opravdu výborných porevolučních filmů. Nechápu proč nemá minimálně 85% (hold to je ten vkus v ČR, hlavně co se českých filmů týče jako takových). Vyníkající herecký výkon Martina Dejdara a společně s Amerikou jeho životní role. Kvalitní věc po všech stránkách - děj, hudba, atmosféra, režie, herecké výkony... 90% (30.07.2010)

Skvělý Dejdar, dobrá atmosféra prostředí, dobré vedlejší postavy a dobrý námět. Bohužel ale Jireš nedokázal z látky "vytřískat" tolik kolik by asi šlo. Přeci-jen scénář, ve kterém jde spíše o pocity a ne úplně primárně o děj mohl být na můj vkus zpracován trochu jinak. Jinak ale nadstandartní porevoluční snímek, bez větších výhrad. Tam se vážně jenom chlastá? (12.02.2011)