Prízrak

Minimalistický, no zároveň dojímavý výkon Caseyho Afflecka pod plachtou prekvapivo pôsobí a vytvára éterickú prítomnosť, ktorá pretrváva dlho po skončení filmu. Premyslený strih filmu, charakterizovaný dlhými zábermi a pomalým tempom, umožňuje divákom ponoriť sa do meditatívnej atmosféry filmu. Jeho sila spočíva v skúmaní času, smrteľnosti a posmrtného života, pričom ponúka jedinečný a introspektívny pohľad na nadprirodzený žáner. Strašidelná partitúra Daniela Harta pridáva filmu na melancholickej kráse a kinematografia, často zarámovaná do štvorcového pomeru strán, dáva pocit izolácie a večnosti. „Prízrak“ je podnetný a pokojne dojímavý zážitok, ktorý nám pripomína, že aj v smrti môže naša prítomnosť vydržať. 7/10 (02.06.2024)

O tom se nedá napsat nic jiného, než že je to opravdu krásná, originální a umělecky pojatá duchařinka, poslední dobou velmi populární odrůda amerického nezávislého filmu... Téměř statické záběry, velmi pomalá dynamika, originální ořez obrazu, vynikající ruchy vytvářející atmosféru, skvělá hudba, opravdu hodně komorní vyznění... Filmový minimalismus, kde v podstatě stačí pár prostěradel, jeden dům, dva herci, trocha komparzu a originální koncept, aby se dostavil silný divácký zážitek. Silný autorský film, který mne oslovil víc než předchozí Loweryho snímky. A House Story. A Love Story. A Ghost Story... (13.10.2017)

Romantická fantasy artovka, která definici "indie" splňuje úplně na maximum. A Ghost Story není žádná mega komplexní záležitost, je to vlastně úplně jednoduchý příběh, ale svým atmosférickým a osobitým zpracováním dokáže uhranout. Jen je třeba od toho nečekat mainstreamové fantasy či dokonce klasický béčkový horor. Osobní poznámka: u scény s koláčem jsem dostal hlad. (28.09.2017)

Casey Affleck na začátku filmu zemře a zbytek příběhu (až na pár flashbacků) stráví pod prostěradlem a dělá ducha. První polovina je brutálně nudná (převládají dlouhé statické záběry, v nichž se toho málo děje, za vše mluví čtyři minuty dlouhá sekvence, v níž Rooney Mara pojídá koláč a vzlyká u toho) a ta druhá je zas hrozně zmatená a divná, protože se v ní hodně divoce skáče v čase. Jestli jsem to správně pochopil, tak jedině díky tomu, že mi to jiná postava ve filmu vysvětlila předem, a to ještě kdo ví jestli. V celém snímku je asi půltucet geniálních nápadů, každý z nich je ale využit jen okrajově a následně smeten ze stolu. Je to škoda, silná atmosféra totiž snímku rozhodně nechybí a jako festivalová bizarnost to funguje, leč z hlediska filmového se Přízrak zoufale rozpadá a smysl byste v něm hledali marně. (02.07.2017)

Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, když jsem si film pouštěl, o to víc jsem byl zvědavý. Pravda, dlouho mi to nevydrželo. Opět se ukázalo, že nejsem žádný intelektuál, který by mohl docenit skryté kvality tohoto snímku. Začátek byl véééélmi pomalý, tvůrci ho prošpikovali naprosto úchvatnými statickými záběry, v nichž se nevyskytoval ani náznak pohybu a já jsem začínal mít zlé tušení. Po tomto úvodu pokračoval film v naprosto stejně strhujícím tempu a mým věrným společníkem se mi při jeho dalším sledování stalo tlačítko ffw, které dokázalo srazit stopáž na přijatelných šedesát minut. I tak to bylo velmi nudných šedesát minut. (30.06.2018)