Sopka

Klasika v katastrofickém žánru, která neurazí ani pořádně nenadchne. Je to takový hezký suvenýr, který si koupíte na dovolené a pak po 5 let zjistíte při přerovnávání skříní, že ho furt ještě máte. Z šedého průměru lehce vybočuje Tommy, který se očividně snaží, bohužel marně. Zdržuji se vám toto doporučovat. (08.11.2016)

Katastrofický lávový zmatek a chaos po americku. Na Los Angeles se valí magmatický průser velký jako město samo. Kdo zachrání obyvatelstvo tentokrát? Záchranář Tommy Lee Jones a sexy geoložka Anne Heche. Sopka je i přes "horkost" námětu zábavně podaná, takže jsem se po celou dobu vůbec nenudila, protože se stále něco dělo. Samozřejmě se jedná o klasickou ukázku katastrofického námětu "á la Hollywood." Se všemi otřepanými postupy, klišé, chybkami i věcmi, které napjatě očekáváme. Vkusně vložená porce hlášek, dramatické momenty, které s námi nehnou, protože víme, jak dopadnou, hezká a vychytralá geoložka, bez které by katastrofu jistě nemohli zastavit, a dějový spád. Člověk si na tyto filmařské "tradice" již tak zvykl, že stejně jako už ho nebaví, tak se na ně zároveň i svým způsobem těší. Asi ve dvou scénách, kdy se zpod země dostával horoucí plyn a poté se stejně rychle vrátil zpět, bylo vidět, že tvůrci použili nadstandardní techniku "přetočíme záběr pozpátku.":) A také mi nejde do hlavy, že by chlap formátu Tommyho Lee Jonese nevěděl, co to znamená "magma." Docházím k názoru, že kdyby ke katastrofě došlo jinde než v New Yorku, Los Angeles, či jiné americké metropoli, žádný jiný stát či město by se s ní nedokázalo vypořádat tak znamenitě, jako za vysokého nasazení chytrých a pracovitých občanů amerického národa:) Dokážete si představit katastrofu, ke které by nebyla vyslána národní garda? Nemožné:) A malý chlapec v závěru filmu svým prostým, avšak všeříkajícím poznatkem, dokázal vystihnout podstatu všeho. "Podívej se na obličeje, všichni vypadají stejně", "Potřebuju všechno, co víme, abych se připravil na to, co mě čeká." (23.12.2011)

90. léta byla v hollywoodské kinematografii mimo jiné érou stupidních katastrofických "trháků", které v kině fungovaly stejně samozřejmě jako dnes filmy od Marvelu. A právě Sopka je jedním z těch nejroztomileji natvrdlých blockbusterů s vyprávěním, které by jinde neprošlo, ale ve své době a se svými finančními možnostmi představuje asi nejzábavněji natočenou snůšku klišé ever. Nostalgie jak prase... (03.03.2012)

Vidět ten film po letech je pozoruhodné už proto, že dneska podobné nevznikají. Ten příběh se sopkou ve velkoměstě je samozřejmě z hlediska jakékoli pravděpodobnosti přitažený za vlasy, ale o to působivější je hravost při nakládání s klasickými žánrovými motivy na jedné straně a funkčním rozvrhování postav na narativní mapě na straně druhé. ___ Zajímavé je už to, jak se pracuje se zdvojováním center: dva klíčové parky v první části, lávový proud a nemocnice coby dvě centra dění v druhé části - z nichž každé navíc dostane svoje vyvrcholení ve třetí části. Každá jedna důležitější postava z první části navíc dostane svůj malý příběh: nejen oba hrdinové, ale i hrdinova dcera, šéf správy metra, doktorka a její přítel, rasistický policista a černý mladík či výraznější záchranáři.  ___  Je to tak pečlivé následování osvědčených hollywoodských tradic, až to mlátí dveřmi, ale jak můžeme vidět zejména v posledních letech, tento typ řemeslné důslednosti zdaleka není samozřejmý. Je za ním spousta poctivé scenáristické, režijní i střihačské práce, která se na bezprostřední úrovni projevuje zejména ve schopnosti dlouze v dynamickém rytmu gradovat jednotlivé scény i sekvence v členitém prostoru.  ___  Bavila mě v tomto ohledu pečlivě budovaná expozice s dvěma parky, scéna s autobusem, lávou a žebříkem... či finální sbíhavá montážní sekvence hledání dcery, dceřina hledání, přípravy výbuchu, evakuace... i hrdinského mikrodramatu dvou záchranářů v podzemí, o němž se nikdo kromě nás ve fikčním světě nikdy nedozví. Současně mě zaujalo i to, jak moc film z poloviny devadesátých let napříč vyprávěním v různých podobách akcentuje protirasistické téma či pracuje se silnými ženskými hrdinkami.  ___  Vždycky jsem měl raději ROZPOUTANÉ PEKLO, ale zpětně myslím, že se SOPKOU ani tak nesoupeří, jako se coby komentáře k jedné spíše pozapomenuté, byť opakovaně znovuobjevované žánrové tradici filmů o obyčejných lidech na pozadí neobyčejných katastrof pěkně doplňují. Ano, jak jsem říkal, ten příběh je jistě praštěný, ale film samotný ne... byť mu tak půl hvězdičky přidávám s ohledem na to, jak nelítostně je odmítán spíše kvůli svému námětu a schematickým prvkům, aniž se bralo v potaz, jak s nimi naložil. (13.08.2022)

Jeden z dvoch filmov o výbuchu sopky z roku 1997 je pojatý oveľa bláznivejšie ako komornejší Dante's Peak v ktorom sa nekonečne budujú vzťahy medzi postavami a na deštrukcie nezostalo veľa času. Tu sa pre zmenu kašle na postavy a po pol hodine vylezie na ulicu nejaká červená sračka, ktorá vzdialene pripomína lávu a po zvyšok filmu prenasleduje Tommy Lee Jonesa bez ohľadu na to, či zahne doprava alebo doľava. Tá sračka si ho zakaždým nájde a popritom pohltí nejakých anonymných chudákov a autá alebo trochu lízne nejakú budovu. Proste po dejovej stránke šialenosť na úrovni filmov od Asylum. Akurát tentoraz s áčkovým rozpočtom. Ale aj triková stránka po tých rokoch zastarala a dnes už príliš neohúri. Tento film ma nenadchol ani pred rokmi a dnes to je podľa mňa už nepozerateľná hovadina. 3/10. (08.12.2019)