Snídaňový klub

Vynikající koncept - parta teenagerů zůstane po škole a postupně se ukazuje, že pod jejich maskami (školní krasavice, problémový frajer, šprt atd.) se skrývá něco mnohem hlubšího. V osmdesátých letech (a i v devadesátých) bylo toto v mainstreamovém filmu velmi vzácné. Hughes dokáže na omezeném prostoru a s omezeným počtem herců divy - opravdu vás zajímá, co o sobě postavy prozradí příště. Na konci jsem jim fandila všem a ačkoli už nějaký ten pátek puberťák nejsem, tak jsem jim i rozuměla. Zaslouženě jeden z nejlepších "coming of age" filmů. (16.01.2017)

Ony schematické postavy mají ve filmu své opodstatnění. Nikde jinde se totiž nepřiblížíte k psychologickému těchto figurek. Breakfast Club nejde v tomhle nějak extrémně do hloubky a dokonce nechává mnohé si domýšlet divákem (což v tomhle případě znamená odfláknutost), ale překvapivě nijak extrémně nehrotí a obohacuje film celkem svěžími humornými prvky. Jinak za ten model, co tam zhulili bych klidně zaplatil dvě výplaty -) (05.12.2010)

Päť spolužiakov ostane po škole a svoj čas sa rozhodnú tráviť po svojom. Ďalší film, ktorému sa v našich končinách nedostáva zaslúženej pozornosti a pritom ide obrovský kult. Neskorší scenárista Sám Doma sa preslávil najmä ako tvorca tých najlepších a najúprimnejších teenagerských filmov. A táto generačná výpoveď je z nich najlepšia. (07.12.2017)

Přes zábavnou slupku a uvolněného ducha, není Breakfast club ani trochu mělký. Film zobrazuje pět jedinců, kteří jsou nuceni být společně uzavřeni po škole a kteří snad ani nemohou být odlišnější. Máme zde sportovce, šprta, rebela, královnu krásy a weirda. Na těchto prototypech pak tvůrci velmi efektivně ukazují, že každé podobné povrchní dělení je vlastně naprosto nesmyslné, protože zcela jistě je každý z nás složen z mnoha „součástek“ a naše osobnosti formuje v průběhu let mnoho zkušeností a jsou ovlivňovány mnoha faktory. Těmi mohou být rodinné zázemí, školní kolektiv, nebo sám boj s obrazem, který si o nás vytvořili druzí a který můžeme, pokud si nedáme pozor lehce přijmout za svůj. Breakfast club je tak především o hledání vlastní identity v období dospívání a všechna čest autorům za tak empatické zpracování života teenagera bez banalit, nebo zjednodušování. (20.01.2017)

Zcela určitě jeden z nejlepších filmů o středoškolácích. Divadelně rozehrávané dialogy, které divákovi postupně odkrývají kdo je vlastně kdo a zároveň že nikdo není pouze tím za koho se vydává. Režisér John Hughes byl v 80. letech docela pojem. Hudba je geniální, po hříchu se ve filmu vyskytuje pouze sporadicky. Překvapí že Judd Nelson to nedotáhl v kariéře dále. Zážitek 75% (28.03.2015)