Najtemnejšia hodina

Tohle je divadelní interiérovka jak vyšitá. Postavená na naprosto mimořádným hereckým výkonu Gary Oldmana, ale i Pickup nebo Dillane hráli jedna báseň. Trošku mám problém s dialogy, neměly údernost i když jim místy nechyběl vtip, byly neslaný nemastný a film díky tomu hodně ztracel na tempu potažmo emocích. (10.01.2018)

„Historie ke mně bude laskavá, protože ji mám v úmyslu psát..“ Když už se vědělo, že upřednostnění hanby před válkou přinese i to druhé, přišlo pár klíčových týdnů v kariéře britského ministerského předsedy, při kterých se rozhodlo, že světlo bude zase vyhrávat nad tmou.. Wright se sice zbytečně utápěl v některých manýrech (kolmé záběry shůry), ale zase přišel se solidním timingem vtipných, dramatických i emočně vypjatých momentů. Je v tom ten správný ostrovní patriotismus a úcta nejen ke královským autoritám, což mimochodem naše švejkovství vždycky špatně nese, a to celkové ladění je potřeba vzít na milost. Ono vám taky nic jiného nezbývá, když člověk vidí, že o všem rozhodlo krátké posezení na posteli s Bertiem, rychlé referendum ve vagónu metra a přílišné pocení churavého Chamberlaina.. A Oldman? Fantastická proměna, neskutečný výkon (superlativy možno prohodit). Jeho Churchilla a Hopkinsova Hitche bych milerád pozval na večeři pro pět, která by byla prostřená pro tři a u stolu by seděli čtyři zajímaví lidé.. (15.01.2018)

Je fascinující, že má někdo potřebu natočit tenhle film odpovídající zcela rétorice válečné propagandy prostě pro potěchu z toho patosu a sebedojímání zřejmě bez vědomého politického záměru. Wright každopádně po fiasku Pan zařadil zpátečku a nabídl solidní drama bojující vší silou proti statickému, repetitivnímu scénáři - a úspěšný je v tom tak napůl. (10.01.2018)

Jak se jen odborně kriticky vyjádřit k filmu, jehož doslovnou náplní je: unylá reportáž ze zasedání sněmovny, psaní na stroji 1, nudný projev v parlamentu 1, psaní na stroji 2, nezáživné a špatně zdramatizované intriky a pošťuchování nabubřelých degenerátu, psaní na stroji 3, unylá reportáž ze zasedání poslanecké sněmovny 2, trochu méně nudný projev v parlamentu 2, konec? Inu, nezbývá, než se opět úchylit do hřejivé náruče sofistikované filmově teoretické terminologie a pouze erudovaně konstatovat, že to stálo pěkně za piču! Prostě dvouhodinová kýčovitá kostýmní pruda, zábavná asi jako žvýkání kožené vazby oxfordského slovníku při strojovém předčítání politických dějin Druhé světové války. A tak to jediné, co vás při projekci téhle otravy dělí od bolestivé smrti nudou, je sledování opravdu geniální kreace Geryho Starce v roli Nemockéhokostela, jenž podle všeho udělal svým slavným projevem „We shall fuck …“ naprosto totéž, co král Jiřík, který se tenkrát kvůli Hitlerovi i odnaučil kokotat. No, ať už byl tím hrdinou, co žvaněním stmelil ledvinkový puding kdokoliv, a film byl opět patetický rektobol, fucktem je, že jsem viděl snad tu nejúžasnější ukázku dokonalého herectví, jakou kdy kamera zachytila, tudíž je opravdu škoda, že Osrala zase dostane nějaký toporný negr. (11.02.2018)

Nemohol som si zo začiatku zvyknúť na Garyho Oldmana. Jeho oči dávali tvári Winstona Churchilla taký chujovský prasačí vzhľad. No po čase som si v tejto úlohe nedokázal predstaviť nikoho lepšieho. Ani samotného Churchilla! Páčil sa mi výborný uštipačný britský humor a fakt, že sa mi to všetko doplňalo dokopy spolu s nedávno videným (a o hodne slabším v mojich očiach) Dunkirkom. (01.02.2018)