Nikdy si tu nebol

Záblesky vzpomínek, prudké a rušivé skoky v času i prostoru, realita a nerealita - to vše mě kazilo dojem z tohoto jinak zajímavého filmu. Joeova práce (přesvědčivý Joaquin Phoenix) spočívá v pátrání po pohřešovaných osobách a jeho hledání nezletilé dívky ho dovede až k prodeji bílého masa, do kterého je zapletena spousta výrazných činitelů. Žel styl vyprávění a zmíněné rušivé elementy (hlavně to počítání) jsem moc nepobral a zbytečně film ženou do artovější? roviny. Přímočařejší styl by v tomto ohledu rozhodně nevadil. Tak jsem se aspoň pokochal nádherným vizuálem, zvukem a hudebním doprovodem Johnnyho Greenwooda (Radiohead). (18.04.2018)

Myslím, že takhle nějak by vypadala většina revenge movies, kdyby neklouzaly po líbivém povrchu, ale snažily se jít až na dřeň psychologie postav a klíčových situací (scénu typu "duet na podlaze" asi v žádné "seagalovce" nikdy neuvidíte). Lynne Ramsay dala nikterak složitému příběhu velmi osobitý, drsný a sugestivní "skoro-artový" ksicht. Vydatně jí v tom pomohla i neskutečně úderná hudba Jonnyho Greenwooda a samozřejmě především úchvatný Joaquin Phoenix, jehož "hrdina" vám sice pravděpodobně k srdci příliš nepřiroste, ale je rozhodně zajímavé a působivé ho po celou dobu pozorovat a snažit se mu nahlédnout do mysli. Nepříjemný, ale každopádně výrazný netradiční psychothriller. 70 % (01.03.2018)

Jedná se o podobný umělecký zážitek, jako je například Drive s Ryan Goslingem. Jen s tím rozdílem, že Drive je odrazový můstek toho nejlepšího, co daný žánr nabízí a Nikdys nebyl se mu svojí kvalitou jenom přibližuje. Hudba, která u podobných filmů vytváří základní kostku kvality, je v tomto případě třeba dobrá, ale mohla by být klidně lepší. Stejně tak příběh, který není nosným motivem celého filmu je sice jednoduchý a fajn, ale místy také mohl být nápaditější. Jinak ale kamera je kvalitní a i přesto nabízí řadu nápaditých úhlů pohledu, kterých byste se u klasického thrilleru jen tak nedočkali. A samozřejmě Joaquin Phoenix je naprosto uhrančivý a to i přesto, že toho moc nenamluví. Kdyby byl závěr trošku víc údernější, možná bych uvažoval i o pěti hvězdách. Takhle jsou to slabší, ale zajímavé, čtyři zářezy na pažbě stavebního kladívka. (06.03.2018)

Tak opravdu jsem čekala, že mi tento snímek bude sedět trochu víc. Popravdě ani nevím, co bych k němu řekla. Vypadalo to, že to bude slibné, surové téma, které je bohužel dost aktuální a že si z něho odnesu smutné myšlenky, bohužel to ve mně až takovou stopu nezanechalo. Vzhledem k tomu, že se ženská režie rozhodla v zásadě nic neukazovat a nechat to spíše na divákovi, v podstatě to můžeme číst většinou jen z Joaquinovy tváře, popřípadně nám k domýšlení pomůže drásavá hudba, tak to pro mě bylo trochu málo. Ač jsem tento snímek brala jako artový a vizuál můžu pochválit, nic moc si něj neodnáším. (07.05.2018)

Po formální stránce zajímavá, ale po dějové poněkud zdlouhavá a bezpohlavní záležitost. Podle anotace by divák mohl málem soudit, že mu bude naservírována nějaká exploatačníní řežba, ale místo ní dostane jakýsi hybrid artového experimenťáku a psychologizujícího drámka. Násilné scény se cenzurují (=zobrazují jen nepřímo), zato můžeme většinu filmu detailně sledovat otylého a poněkud jebnutého Fénixe, kterak střídavě halucinuje a sype do sebe klepky, kterak bydlí se svou taktéž jebnutou matkou, nebo kterak pátrá po unesené lolitce (která je mimochodem nehezká a vypadá na osmnáct). Nejvíc jebnutá je ovšem zápletka o zkorumpovaných a pedofilních senátorech a guvernérech, doporučil bych paní rejžový, aby propříště radši točila nějaký vztahový slátaniny a vykašlala se na thrillery. Slabá třetí patří jen a pouze přesvědčivýmu Fénixovi, jinak slabota. (15.08.2018)