Muzzikanti

Ve filmu hraje takřka bez výjimky velice průměrná hudba. On je ten film takový divný, až idylicky jednoduchý. Nicméně kdo by odolal tak pohledným dívkám a ženám jako je Sara S. a ostatní protagonistky a tak uhrančivé kráse z dronu zabírané beskydské přírody....Jak říkám - idylický film, nic proti ničemu - oddychovka. (19.08.2022)

Ještě větší blbost, než jsme doufali, mohl by znít podtitulek tohoto českého filmového průšvihu, natočeného v režii Dušana Rapoše, nechvalně proslulého filmem Když draka bolí hlava. Nu, ve filmu „Muzzikanti“ nebolí hlava draka, ale diváka – od toho jak celý film nevěřícně kroutí hlavou. Jak by také ne – jde o podobný „odpadový“ level jako Léto s gentlemanem či Perfektní polibek. Nutno ale přiznat, že v případě tohoto filmu, prošpikovaného vizuálem karvinské kapely obstarožních rockerů, vystupujících přes 30 let pod názvem DOGA, jde o obdivuhodný počin. Obdivuhodný v tom smyslu, že je třeba obdivovat troufalost autorů této v podstatě celovečerní reklamy na pánské obleky a slivovici, požádat si ještě o příspěvek z peněz daňových poplatníků (takto Fondu české kinematografie) a - světě div se! - ty ministerské tetky jim ho přiklepnou. Inu, jak se říká: drzé čelo je lepší než poplužní dvůr; v tomto případě jde ovšem o drzost hraničící s nestydatostí. Z filmu má divák neodbytný pocit, že scénář (pokud vůbec něco takového existovalo) byl psán za pochodu někým, kdo po předchozím natáčecím dni stačil vystřízlivět a byl ještě schopen udržet propisku – již ne ovšem myšlenku. Jinak si neumím vysvětlit ten galimatyáš, obsahující kromě rádoby-rockových i folklórních „muzzikantů“ a zařazení thajského boxu, i druhdy snesitelného básníka Pavla Kříže, nyní hrajícího doslova tragicky s permanentním výrazem překvapeného lenochoda, dále zpívajícího šéfa kapely v podání Martina Dejdara s charismatem kreslené postavičky, kterou celá léta dabuje, pak Jarka Nohavicu (propána PROČ???), z něhož se ve filmu místo trubadúra s tahací harmonikou stane druhý Satriani se slabostí pro sólové elektrické kytary, a last but not least: jako deus ex machina z nebe se snášejícího, německy hovořícího(?) Jákoba Koháka... Pardon, ještě jsem zapomněl na Duo Jamaha – tahouny TV Šlágr (tedy pokud tato obskurní televize stále ještě existuje). Vlastně si to vysvětlit umím: pod scénářem (jakož i mj. pod texty kapely Doga – sic!) je podepsán fanda thajského boxu (sic!), Petr Šiška (sic!) - a to, myslím, hovoří za vše. Dokonce si napsal roličku i sám pro sebe. Člověk se až zdráhá označit tuto slátaninu za film – podobně jako u kosteleckých „špekáčků“, obsahujících místo masa jen 60% kuřecího separátu. Ostuda to nabízet, hanba to kupovat. Čistokrevný odpad. (09.07.2023)

No, je to teda příšerný dílo. Předabované i přezpívané herečky? Do ….. proč??? Každá předabovaná postava byla otřesná, nerozuměl jsem jí každé třetí slovo a při zpěvu ty změny hlasů byly vůbec komický. Že je ve filmu zápletek jak pro deset dílů seriálu je taky nepochopitelný. Že někdo okolo neřekl "věnuj se tomuhle, to je fajn nápad, a na tyhle tři se vyser". Ále. Kříže mám moc rád v každé roli. Ano, zde byl parodicky trapný nechtěně, ale i tak to byla sranda. Některé písničky se daly poslouchat - většinou teda ty prej mizerné, kde řádil Dejdar. Dalo se dívat na prdelku Sary Sandevy. Mišelína Olszánská ukázala cecíky. A občas zazpíval skutečný Izzy z Dogy. (25.03.2020)

Za první hodinu bych dal odpad ( málem jsem to ani nedokoukal ) - stupidní dějová linka, zpracování jak telenovela , dialogy jako by je psal desetiletej bambula, nemluvím o retardované zbytečné roli Koháka ... no ale v polovině to chytilo dech a já si našel jako fanda československého filmu pár věcí, za které přišly čtyři hvězdy: 1) závěrečný song Cvorik vs. Nohavica ( když to doznělo tak jsem nějak si řekl, že to nebylo špatný) 2) téma hudebního filmu tady dlouho nebylo, takže oceňuji ( nejvíc Kollárovce, které jsem neznal) 3) příroda 4) sentimentální obsazení - Kříž, Kramár, Lichý, Vejmělková... 5) hezký holky ( Sara Sandeva a hlavně Michalina Olszanska, která se jako jediná ukáže úplně nahá ( frajerka oproti českým kolegyním), ale je úplně debilně nadabovaná, že slova neladí s pohybem úst) (23.09.2017)

Scénář, režie ani herecké výkony za moc nestojí, ale díky celkem ucházející hudbě, záběrům na pěknou krajinu Těšínského Slezska a obstojně hrajícímu Patriku Děrgelovi se to ještě dá jakžtakž přežít. Akorát mě teda Patrik zklamal, že nezpíval sám. Zcela určitě by to zvládnul, i když možná ne tak dobře jako Peter Cmorik. (40%) (06.09.2022)