Réžia:
Lav DiazScenár:
Lav DiazKamera:
Lav DiazHrajú:
Charo Santos-Concio, John Lloyd Cruz, Michael De Mesa, Nonie Buencamino, Shamaine Buencamino, Lao Rodriguez, Mae Paner, Mayen Estanero, Kakai Bautista (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
V roku 1997, po tridsiatich rokoch vo väzení, vstupuje Horácia do úplne cudzieho sveta: manžel jej zomrel a hoci sa znovu skontaktovala s dcérou, svojho syna nájsť nemôže. Čoskoro však zistí, čo sa nezmenilo – moc a výsady elít. Iróniou zostáva, že Horáciin bývalý aristokratický milenec Rodrigo, ktorý zosnoval jej uväznenie, je teraz sám väzňom vlastnej zlatej klietky: rovnako ako jeho bohatí priatelia, aj on prestal vychádzať z domu pre eskaláciu únosov bohatých. Horácia sa rozhodne z tejto hystérie vyťažiť a pripravuje pomstu. (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (18)
zbytečně zdlouhavé záběry těch 226 minut je až moc při tom kolik toho příběh sdělil.Černobílé záběry jsou proč?Není to jedno v jaké barvě se vše odehrává?Pointa vyjde nastejno.Dosti mi dělalo problém s postupem času rozlišit kdo je kdo obličeje postav byly až moc podobné.A je jedno jestli muži nebo ženy. ()
Toto je asi ozaj prvý film z filipínskej produkcie, ktorý sa ku mne dostal, tak som bol zvedavý. A v zásade to až tak nesklamalo, ale zároveň ani nenadchlo. Príbeh väzenkyne, ktorá sa nespravodlivo odsúdená vracia a chystá pomstu - staré známe klišé ako vyšité. V tomto prípade to bolo len poňaté viac umelecky, či už čo sa týka čiernobieleho obrazu, tak aj dlhých scén, ktoré ulahodia hlavne milovníkom pomalých a sekvenčných filmov. Ja takýmto snímkom veľmi neholdujem, preto u mňa je to len ťažký priemer. 50 % ()
Hodně moc mi to chvílemi připomínalo Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel, jen to přes ten poklidný a velmi pomalý děj nebyla taková nuda. Až jsem se divil, vlastně se tam moc nedělo, přesto. Bylo to pěkně civilní a minimalistické, ale možná díky tomu zajímavé. Pořád jsem dokola myslel na to samé, ty vole já jsem rád, že jsem narodil, kde a kdy jsem se narodil. I přes ty sračky, co zažívám, mi to přijde jako nic. Nic v porovnání s tím, jak mohou ve skutečnosti sračky vypadat. Můžou vypadat jako naprosté zoufalství, ze kterého není cesty ven. ()
Skutečně těžké, dost depresivní, plné marnosti...nihilismu, žádný tropický ráj, Filipíny jako temný, černobílý svět, ve kterém je potřeba umět přežívat. Horácia se vydala na cestu pomsty, nicméně její zbraní, vedle pistole, je hlavně upřímné lidské pochopení, navzdory vlastnímu utrpení dokáže pomáhat, prosvětlit druhým tu všudypřítomnou šeď a tmu. Dlouhé, statické záběry a scény, bez jakéhokoli náznaku tónu, vypráví příběh pomsty, jenž se postupně rozmělňuje ve zcela autentické atmosféře a více či méně obsáhlých příbězích (ne)obyčejných lidí, kteří se na zmíněné cestě naší hrdinky, jejíž osud si jen těžko dokážeme představit, objeví. Silný, naturalisticky laděný filmový zážitek o hledání dobra v člověku a jeho souboji s lidskou nenávistí, to vše z oblasti Dálného východu, kde je domorodý jazyk plný anglických výrazů a kde se asiaté modlí k Bohu. ()
I když má snímek skoro čtyři hodiny, vyplatí se na něj podívat minimálně jen proto, jak skvěle dokáže pracovat s černobílou kamerou, a to i v dnešní době. Jasně, že je to hodně pomalé, tohle není akční příběh o pomstě, ale je to filipínské zamyšlení nad životem ve společnosti, která rozhodně není dokonalá, ale je taková, jaká je. ()
Galéria (41)
Fotka © Star Cinema
Zaujímavosti (2)
- Celosvětová premiéra proběhla 9. září 2016 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (ČSFD)
Reklama