Hledání Aljašky

Kdo četl knihu, tak se jistě obával castingu. Špatně obsazená role Aljašky by zhatila celý příběh. Nemá jít o krásku z plakátu, ale charismatickou, tajemnou a nevypočitatelnou holku od vedle a Kristine Froseth naštěstí obstála. Jeden z nejzákeřnějších twistů všech dob si ale člověk užije víc při čtení. Navíc tady probíhá jakési odpočítávání a každému tak dojde, že se blíží katastrofa, kterou ustojí málokdo. S1: 85% (04.11.2019)

Zpočátku inteligentní rozhovory se postupem času nějak vytratily a zůstal jen lehce zmatený seriál o zmatcích dospívání. 1) Chvílemi pěkné, chvílemi silně teenagerské v dobrém slova smyslu, chvílemi rozvleklé._____ 2) Zaujali mě 20letý Charlie Plummer (Miles zvaný Macek), Jay Lee (Japonec Takumi), Brandon Stanley (student Paul), 28letý Kanaďan Jordan Connor (student Kevin), 22letý věru pohledný Uriah Shelton (student Longwell), CG Lewis (student Hank Walsten), 26letý Brazilec Henry Zaga (Jake - Aljaščin bývalý), 41letý Timothy Simons (šéf tábora Orel) a Jared Bankens (Gus, závěrečný striptease)._____ 3) Knížku jsem nečetl. (01.01.2020)

Po seriály Daybreak druhý najhorší seriál, ktorý priniesol rok 2019. Je pravdou, že som nebol cieľovou skupinou, pre ktorú bol tento seriál určený, ale vytvoriť príbeh o teenageroch, ktorý riešia celosvetové problémy a majú jednoznačné názory na patriarchát je jedna vec, a počuť teenagerov ako sa bavia o tom kto z ktorého okna vykonával malú potrebu a kto sa ako na chate dovracal je realita, prípadne odrazom ich inteligencie môže byť aj to, keď Vám v noci prechádzajú popod okno a Vy musíte stopnúť svoje HBO či Netflix, pretože jediné čo počujete je melódia akejsi Seňority z mobilu vyspelej 16 ročnej feministky s IQ ešte nižším než je jej vek. Nudný príbeh s nudnými hercami ktorý vedú nudné rozhovory v nudnom prostredí. (21.12.2019)

Na úvod musím říct, že jeden z hlavních motivů a to "kouřící mládež" mě jako zarytého antikuřáka pěkně štval a přišel mi trapný, ale nebudu tu příliš moralizovat. Problém s Greenovkami je ten, že jsou všechny tak trochu na jedno brdo. Jsou to teenage adult romanťárny, které sice většinou mají zajímavou pointu, ale celé je to dost zjednodušené a zbytečně explicitní, aby tomu porozumělo mladší publikum. Zákonitě je pak adaptace ještě jednodušší. Celý děj je skrz naskrz prošpikovaný okoukanými klišé, které neurazí, ale jejich frekvence je závratná. Postavy jsou sympatické až na hlavního Milese, ten měl po celých 7 hodin jeden přitroublý výraz, který mě po celou dobu vyloženě iritoval. V poslední třetině tvůrci strašně tlačí na pilu a chvílemi jdou kvůli snaze dojmout až do vyloženě trapných situacích. Je to škoda, protože jako celkem to je velmi příjemná podívaná, která v závěru nabídne poměrně silnou pointu. Každopádně kdyby se takhle zadaptovali všechny knihy Johna Greena, tak bych byl spokojený. (29.07.2020)

Čistě teenagerovské seriály už se téměř netočí. Aby v žánru něco vzniklo, je potřeba přidat buď detektivní zápletku nebo zásadní sociální problematiku dneška. Hledání Aljašky tohle nepotřebuje. Palčivé otázky v sobě schovává, ale nevzniklo kvůli nim. Vzniklo kvůli tomu samému důvodu, proč vznikly předchozí adaptace Greenovek - protože je to parádní námět a parádní kniha o zranitelnosti dospívání. Adaptace nemění vyznění, nemění charakter postav, nezapomíná na nejzásadnější citáty, z nichž jeden mě opakovaně trefuje přímo na komoru a zamlží se z něj před očima ("If people were rain, I was drizzle and she was a hurricane"). Předlohu dokonce překonává ve chvíli, kdy část Potom redukuje na nezbytné minimum, protože kniha se v pozdějším ději točila v neustálých kruzích, ze kterých vzhledem k povaze situace neexistovala cesta ven. Tady je přerod kluka v chlapa ještě čitelnější, nostalgičtější a v romantickém slova smyslu i beznadějnější. Titulní hrdinka je totiž zlato a oči na ni může nechat každý, ať už je jeho vysněný typ holky právě takový nebo přesně opačný. Kristine Froseth má v sobě její nečitelnost, paličatost a téměř nesnesitelnost a divák jí v Milesově kůži chce odpustit takřka cokoli. Moc pěkně jsem se v téhle "cizí" vzpomínce utopil, tím spíš, že soundtrack přesně odpovídá extra silné hudební stránce nultých let, ve kterých se děj odehrává. A přestože já v Creeku svoje Velké možná nenašel (a vždycky jsem se povahově víc přikláněl k hrdinům z Papírových měst), cítil jsem se přesně tak, jako bych si dobré i zlé prožil právě v něm a lámalo se moje srdce. (22.04.2020)