Ploty

Komorní a pomalé drama o těžkém životě jedné rodiny. Vlastně je to strašně moc obyčejné, není zde moc co už by někde jinde nebylo, ale zároveň je to výjimečné.. Ačkoli Viola Davis sbírá ocenění za roli Rose (teda sebrala zatím jen Globe, ale Oscar si myslim, že také dorazí), tak podle mě ten vrchol dělá barevnost (jo fakt barevnost) Washingtonova charakteru.. chvílí to máte rádi, pak nenávidíte, pak je vám ho líto, za chvíli mu nerozumíte a tak pořád dokola a pak to celé nějak skončí. Mám dojem, že jsem z Oscarových hitů viděl vše a tohle je z prvních dojmů ve srovnání se zbytkem to nejlepší.. a to včetně hereckých výkonů. (19.01.2017)

Divák se může s jiným hádat (což jsou příjemné dohady), zda je po herecké stránce lepší užvaněný a zatrpklý tvrdohlavec Denzel Washington nebo vše v tichosti tolerující Viola Davis. Manželství s vrcholy a pády s minimem lokací a s přepálenou stopáží. Divadelní předloha je patrná z každé druhé scény, hodně se tady mluví, velmi často o „ničem“, navrch si vystačíme jen s několika postavami. Nicméně to, že se k nám dostává nespočet dialogů, neberu jako mínus. Vše se točí okolo Denzela. Vydělává si jako popelář, vzpomíná na svoje homeruny, všechny okolo poučuje, zpochybňuje, co říkají, nechce slyšet o snech svých dvou synů, protože je nikdo nebude držet za ruku, a protože chce, aby se drželi dál o toho, co on (ne)dokázal, vše svaluje na barvu pleti, mele o přístupu a zodpovědnosti. Protože ON JE BOSS. A postupně odkrývá pár kostlivců, které má ve skříni. Denzel prostě válí. Znovu rozehrává celou škálu (ne)nápadně odporných rysů, díky kterým bychom mu nejraději rozmlátili basebalovou pálkou hlavu, jindy s ním ovšem klidně zašli na pivo. Coby režisér nepodlézá, pečlivě sleduje své postavy, nechce ze svého dítka dělat biják pro celou rodinu. Slušná práce. (23.01.2017)

Denzel aj Viola mozu hrat ako z partesu pokojne aj cely den, ale co sa samotneho filmu tyka, lutujem, ze som sa do neho vobec pustila. konverzacky a silne pribehy milujem, ba priam vyhladavam, ale toto bolo utrpenie. po 45 minutach som mala chut si dat slucku okolo krku, zaliat sa do betonu a poprosit manzela, nech ma hodi do priehrady. (15.02.2017)

Jestli tohle mělo být plnokrevné vrstevnaté drama, tak selhává především v nevyváženém tempu, otřesně dlouhé stopáži a faktu, že x scén by mohlo být přestříhaných do kratších segmentů, protože občas je to očistec. Pokud na to bude ale divák nahlížet jako na niternou výpoveď Denzela Washingtona o slovech, gestech a emocích, které mohly a nemusely být v jeho vlastním životě (resp. dětství), pak přece jen film nabírá trochu jinou váhu a výpovědní hodnotu. Washington přes všechnu tu slovní vatu a zbytečnost některých scén poměrně obšírně pojednává, či alespoň ve zkratkách naráží na poválečnou rasovou problematiku, návyky a fungování otce despoty, problémy týkající se alkoholismu, velmi silně zabředává do tématu rodinné integrity a vůbec smyslu manželského svazku jako takového a to pěkně prosím dosti nadčasovou scénáristickou formou. Nehodnotí, nekáže, pouze ukazuje a je na každém, co si z toho odnese. A těch myšlenek je vcelku dost. Jestli tohle bylo točené kvůli Oscarům, tak je to špatně. Jestli byl tohle film Denzela, a nemyslím to tak, že je v kolonce herec, nebo režisér, tak potom je to osobní satisfakce a OK. (06.03.2017)

Tohle je Denzelův film v mnoha ohledech, jak jsem to tak viděla nahoře vypsané a také si tam asi tím pádem zabral nejvíc prostoru. Ze začátku mlel tak rychle, že jsem pomalu nestíhala číst titulky. Ale ono šlo v podstatě o celek, o jednu rodinu s jejich radostmi, ale spíš strastmi. Možná jsem se do toho nedokázala tak vcítit jako v jiných Denzelových filmech a to je škoda. Chtěla bych například ještě víc poznat Violu, která mu hrála manželku, to byla nádhera, její evidentně herecký talent se mně zdál málo využitý. (18.01.2017)