Rozmary bohaté ženy

Rozmary bohaté ženy jsou pouhou zajímavostí z počátků tvorby uznávaného filmaře Alfreda Hitchcocka. Rozmary bohaté ženy mají být vzdušnou bláznivou komedií, ale celkové vyznění neodpovídá zamýšlenému plánu, lehkost vrávorá na špičatých lodičkách nad strmým srázem a klopýtá. Napravení rozmazleného bohatého jedináčka je rozdrobeno v nejasnosti, spěchu, chybách i nezkušenosti. Hlavní postavou ztřeštěně laděného vyprávění je Betty (zajímavá Betty Balfour), neposedný čertík s dětinskou dychtivostí po životě a se vzdorovitou umanutostí rozjitřené nálady. Rodinné finanční možnosti pomáhají s větrem do plachet a ochutnávání života nezná hranic. Množství nahrazuje hloubku, reversní tvrdohlavost se nemění a katarze se míjí účinkem i pointou. Hlavní mužskou postavou je pohledný mladík (sympatický Jean Bradin), romantická Bettyina láska. Mladý idealista je vždy připraven chránit čest své dámy vlastním tělem a neodpouští si raněnou jízlivost. Výraznou postavou je šarmantní muž (příjemný Ferdinand von Alten), tajuplný a zdvořilý elegán, který rozvíjí fantazii do barev. Shovívavost se skrývá do úsměvu. Důležitou postavou je Bettyin otec (Gordon Harker), bohatý podnikatel, rozzuřený životním i finančním rozmarem své dcerušky. Následuje lehce cynická výchovná lekce. Z dalších rolí zaujme sarkastický vedoucí hotelu (Marcel Vibert), nespokojený s pracovním nasazením nové pracovnice. Rozmary bohaté ženy jsou pouhou zajímavostí z Hitchcockova začátku. Navíc zajímavost neslaně chutnající. (29.06.2018)

Ako znie distribučný preklad - Rozmary bohatej ženy - slovo rozmar, chvíľkový vrtoch, sa mi hodí na charakterizovanie tohto diela v Hitchovej filmografii. Veľmi slabý kúsok, ktorý skôr lezie na nervy otrasnou herečkou a jej chúťkami, ako by zaujal niečím zaujímavým či hodnotným. Taktiež dvaja páni túžiaci po Betty, ktorí sa dosť často náhodne objavujú v scénach až to budí dojem zlátaniny. No čo dodať... jedným slovom nepodarok. (16.12.2018)

Betty tropí hlouposti, dala by se u nás také pojmenovat tato veselohra s odkazem na jistý český snímek. Dcera milionáře, charakterem střeštiprdlo a energický živel, je hlavním tahounem příběhu, z dnešního pohledu poměrně známého, neb byl v různých úpravách ve zvukovém filmu zpracován nesčíslněkrát. Celý tento počin má na svědomí pozdější mistr hrůzy Alfred Hitchcock, což je zřejmě důvod, pro se na tento snímek shlíží nelichotivě, byť k tomu není důvod. Betty kde se objeví, tam tropí nejrůznější vylomeniny, což je hlavním motorem filmové zábavy. O groteskní humor se však nejedná. Děj příběhu je sice přímočarý, ale poměrně v jednoduché formě promyšlený, a tak i na němý film při minimalizaci dialogů dokáže zaujmout. I zde jsou k vidění zajímavé filmařské postupy. Copak asi chtěl Hitchcock říct v úvodu a v závěru snímku pohledem na scénu přes skleničku pro šampaňské? Nakonec, názvem tohoto nápoje je i snímek pojmenován. Buď, jak buď. Každopádně se jedná o zábavnou komedii o Betty, dcery milionáře, která je buď příliš obeznámená s tím, že má až moc energie na to, aby ji společenské poklesky odradily od toho, aby byla šťastná a snažila se jít do všeho, co ji zamane nebo je až příliš obeznámená s tím, jak mizerný život může být. Hitchcock samozřejmě později natočil mnohem lepší filmy, ale málo zábavných komedií, jako je tato. (29.03.2023)

Já jsem sice viděl film s hudebním doprovodem (což je soudě podle ostatních komentářů trochu problém), nicméně ani tak jsem nebyl uchvácen. Ba naopak patří Rozmary bohaté k tomu nejhoršímu co Mistr natočil. Ale jeho němou éru nelze zase tolik brát vážně (s výjimkou Příšerný host a Její zpověď). Ve zvukové éře poté vše nahradil a svými geniálními díly se stal (pro mne) nejlepším režisérem vůbec. (04.08.2009)

Je hezké vidět, jak si Hitch hraje s kamerou a některými záběry, jak sem tam nabídne příjemný vtípek nebo fór, ale ten příběh mi nesedí, ta bohatá mladá frajle mi lezla krkem, a postavy mi byly ukradené. Sledovat sled scén, jak odněkud někam někdo jede a mezitím pořádá večírek, a dva chlapi jdou po jedné mladé, bohaté a bláznivé holce (jež je mi nesympatická), to mne fakt nenadchne. A ani nápad s předstíranou chudobou, jenž pro mne přijde příliš pozdě. Slabé, hodně slabé dvě hvězdy, možná pro milovníky červené knihovny a těch méně náročných českých předválečných komedií to bude zajímavější. (01.09.2016)