Aquarius

Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty. (08.07.2016)

51. KVIFF - zdá se mi, že ten film nedostatečně předestírá vztah Clary k onomu bytu, čehož výsledkem je to, že většinu stopáže mi titulní hrdinka, místo toho, abych chápal její motivace a soucítil s ní v její snaze o zachování místa, kde žila celý život (což by byl při dostatečném vybudování relevantní motiv), připadala spíše jako zaseklá neomarxistická zelená, která si prostě postavila hlavu proti fuj fuj zlému developerovi pod heslem "tady se nic stavět nebude, prostě proto, že zrovna já do toho můžu hodit vidle". Lepší znalost brazilských reálií by silnějšímu požitku možná pomohla. (06.07.2016)

Nevšední úvaha o vzpomínkách, prostoru, času, vzpouře proti estabilišmentu a nepolevující smyslnosti. Oproti debutu není Aquarius tak konzistentní v každém ohledu, nicméně jeho atmosféra, stavba záběrů a hlavní postava v podání charismatické Soniy Braga jsou uhrančivé. Tichá poezie domu odsouzeného k zániku a ženy odsouzené k samotě, zároveň skrytý politický statement (a když se člověk podívá na imdb, pochopí, že Filho podráždil vládnoucí brazilskou garnituru nejen svým filmem, ale i protestním gestem na canneském červeném koberci). [Cannes 2016] (21.05.2016)

Vyrovnané a vpravdě krásné stárnutí můžeme Claře jen závidět. Žije svým navyklým způsobem ve svém oblíbeném bytě a nehodlá na tom nic měnit, ani přes tlak doby a dravého investora, který už skoupil všechny ostatní byty v jejím domě a zamýšlí na jeho místě vystavět moderní komplex. Moc se mi líbil výkon Sonii Bragy v hlavní roli Claudie, zejména ve své noblese a klidném, ale rozhodném vzdoru. Vzdoru, který v širším plánu ukazuje střet s novou brazilskou generací, která místo lidské slušnosti a respektu postavila na první místo honbu za ziskem a postavením. Těsné čtyři hvězdičky. (02.07.2016)

51. MFFKV: O jeden z nejvíce strhujících hereckých výkonů festivalu se postarala šestašedesátiletá brazilská herečka Sônia Braga, která se charismatickým, smyslným a vitálním způsobem převtělila do ženy, odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Kleber Mendonça Filho pojímá svůj velkorysý snímek jako úvahu o času/místě a k nim se vázajícím vzpomínkám, které nechceme opustit stejně jako věci, které pro nás mají zásadní hodnotu. Příběh o vzpouře starého proti novému (zde reprezentovaného bezohlednou developerskou firmou, která chce bytový komplex zbourat) sám o sobě nenabízí nic nového, závěr však utvrzuje v tom, že Filho pečlivě rozvržené drama pojímá jako metaforu boje s nevyléčitelnou nemocí, skrytou za viditelný politický podtext. Film, který po čas sledování nejlépe vynikne v detailech a perfektně vykreslené „exotické“ atmosféře, na konci však překvapivě vyplyne ve vypointovaný celek. (15.01.2017)