48 hodín

Možná je to jenom můj názor, ale podle mě tyhle buddy movies z 80. a začátku 90. let strašně zestárly. Byly doby, kdy jsem třeba Smrtonosný zbraně považoval pomalu za nejlepší filmy všech dob. Ale nějak už mi ty klišé, kdy jeden z dvojice je takovej a ten druhej je úplně pravej opak (obvykle navíc jeden běloch a druhej černoch), spíš lezou na nervy. A scénář taky neni zrovna na oskara. Tohle je prostě jedna z mnoha průměrnejch akčních komedií od průměrnýho režiséra Waltera Hilla - 3 hvězdy. (02.08.2014)

Keď sa za nečakaných okolností stretne znudený policajt Nolte s excentrickým väzňom Murphym, môžete tušiť problémy, a to nemalé. Inteligentná, vtipná, skvelou hereckou dvojkou umocnená komédia obsahujúca humorné situácie, trefné hlášky a akčný švih. Jasný nadpriemer schopný vyjasniť upršané popoludnie. (02.10.2010)

Eddie Murphy a Nick Nolte v době, kdy ještě měli na první ligu. Bohužel na filmu to je znát jen občas, čemuž nepomáhá ani příběh samotný. Postavit film na hodně primitivní podstatě a pak spoléhat na ústřední dvojici se občas vyplácí, ale Eddie tady příliš nepředvede a Nick Nolte už vůbec ne (kromě závěrečné scény, to asi potkal cestou na plac Stalloneho:-)). Je to zvláštní, ale tentokrát se mi opravdu dvojka líbila o něco málo víc a utíkala také o hodně rychleji. (22.12.2009)

"Buddy movie" nesázející na atrakce (záporáků je tady dva a půl, akčních scén pár a žádné auto myslím nevybouchne), NÝBRŽ (takhle monumentálně argumentující slovo prostě nemůžu napsat normálně) právě hlavně na dialogy a interakci nucených spojenců. Nejde o žádné špičkování, ale o dost vulgární a vůbec politicky nekorektní projevy (počítám, že stejně jako třeba u Posledního skauta záleží na tom, který z pěti dabingů máte). Nabručený kanyzovsko-depardieovský Nolte nepůsobí ani moc sympaticky, což by v tomhle žánru asi měl, ale hlavně nemá na Eddieho Murphyho, jehož obsazení byla trefa do černého. Sledování po letech přináší přidanou hodnotu – Murphyho debut, později uznávaní tvůrci, objevují se indián Billy z Predátora a grázl Sully z Komanda a zazní Hornerův velmi povědomý hudební motiv, který by byla škoda za tři roky - třeba při nahánění Sullyho - nevyužít. *** a půl. (21.08.2012)

No ty bláho! Já, taková jemná duše, štítící se jakéhokoliv násilí a drsného fyzického kontaktu a on ve mně nějaký film tak na 3 minuty málem i vyvolá chuť pořádně se konečně jednou porvat s některým z kámošů na ulici, až se příště sejdeme? Podtrhuji slůvko málem, ale stejně... to je vskutku slušné umění a Walter Hill je rejža – rošťák, výtečník! Jeho filmy se na nic nehrají a baví mě. Sice jsem očekával po poslední velkolepé akci údernější závěr, než jen přátelské vtipkování v autě na téma poctivosti a stejně jako v Křižovatkách přišla jedna chvíle, kdy jsem se s konáním hlavní dvojice náhle vůbec neztotožňoval – a já zatím netuším, jestli si takhle Walter pohrává s divákem schválně, nebo prostě rád se svými hrdiny smýšlí daleko ujetější morálkou, než já – ale stejně jsem si další Hillův osmdesátkový biják hodně užil. Opět se mu podařilo vybrat výborné herce do osobité, zpočátku zdánlivě nespřízněné dvojice, která se s každou scénou stávala sehranější i sympatičtější a přestože se tentokrát děj nemotal přímo kolem hudby, nezapomněl Hill ani na své obvyklé zalíbení v ní. Po hudební stránce je zde totiž celkem slušně nadupáno, málem jako po té akční a atmosféra v nočních světlech i zákoutích velkoměsta má také svůj styl... a pak že výraz neo-noir prý nesouvisí s neony! :o) [85%] (11.12.2022)