Útok na maratón: Teror v Bostone

Téma terorismu už je poměrně dost vytěžené a Patriots Day se to vlastně ani nesnaží moc vyvracet. Po technické stránce to není zase tak špatné, ušlo to i herecky a najde se tu pár dobrých momentů jako přestřelka či výslech manželky jednoho z atentátníků. Problém je, že tohle všechno už tu bylo mnohokrát k vidění v mnohem lepších filmech, díky čemuž Berg působí jako obyčejný plagiátor a je úplně jedno, že se jedná o rekonstrukci skutečné události. To nejhorší ovšem přichází v nechutně patetickém závěru, který se v divákovi snaží vyvolat pocit, že střelením resp. zatčením dvou pitomců je válka s terorismem vyhraná. 50% (11.02.2017)

Velmi slušně a realisticky zvládnutá akce (atentát, útěk, pátrání), děsně rutinní osnova (jeden typizovaný policista, který je u všeho) a dost mělkých (ne)filozofických řečí, patosu a sentimentu. Přitom ten někdy tvůrci zvládají na výbornou (bezejmenný strážník stojící na stráži u přikryté mrtvolky) a tak jen zbytečně to v některých scénách srážejí přílišným tlačením na pilu. SHRNUTÍ: Jak bychom se zachovali? Doufám, že se to nikdy nedozvíme. (01.03.2021)

Deň patriotov je podrobná rekonštrukcia bombového útoku na bostonskom maratóne v roku 2013. Dokonca až tak podrobná, že sledujeme obrovské množstvo vedľajších postáv, čo film predlžuje. Určite by nezaškodilo materiál trochu prestrihať a zdynamizovať celé udalosti. Ambíciou tvorcov však bolo podrobné vykreslenie udalostí. Inak ide o napínavú záležitosť s niektorými vynikajúcimi scénami ( napr. výsluch teroristovej manželky ) a notnou dávkou pátosu. Určite doporučujem, lebo takto komplexne som sa o týchto tragických udalostiach nedozvedel nikde. (01.10.2017)

Patriots Day. Jak již název napovídá, jedná se o kýčovitý slepenec plný všemožných klišé, obludného patosu a na všechny strany stříkajícího patriotismu. Celá hollywoodská kavárna včetně Emmericha, Eastwooda či Baye musela při pohledu na tuto Bergovu novinku bezpochyby zblednout závistí. Snad jen americká hymna tentokrát chyběla k dokonalosti. O to více si však užijeme amerických vlajek. Jednorozměrným postavám tohoto údajně faktografického snímku vévodí faktograficky neexistující policista Tommy Saunders, který se kupodivu vždy ve správný čas ocitne na správném místě, a tak, ač sám kulhající, zachraňuje oběti výbuchu, osvobozuje rukojmí či chytá zlé teroristy. Tvůrci podle očekávání dramatizují oficiální verzi událostí, která však s pravdivým popisem skutečnosti nemá cokoliv společného. Prostřednictvím samostatného a usilovného bádání dojde každý důvtipný divák k závěru, že se v případě bombových útoků nepochybně jednalo o klasický false flag, v kterém patrně učinkovali i nastrčení herci. Největší hrůzu však divák zažije, když se prokouše do samotného závěru snímku, kde na něho již netrpělivě čeká Bergovo patnáctiminutové srdceryvné inferno, které z každého definitivně udělá toho správného amerického patriota. (13.01.2017)

"Ať Vaši lidé vykopávají dveře s rozvahou. Lidi mají stále svoje práva." Skutečně? Mají je? Jsem si jistý tím, že ještě pár útoků papiňáky na americké občany a všichni budou nadšeně vzpomínat na krásnou dobu, kdy mohli chodit na záchod bez souhlasu tajných služeb. Nicméně Den patriotů je neuvěřitelná zábava, protože seržant Tommy je borec, jakého dosud policejní statistiky nezaznamenaly. Tisíce policistů s vysílačkami na ramenou totiž mlčí a pouze hrdina Tommy moudře promlouvá do tichého éteru, neomylně rozpoznává výbuchy, zachraňuje, organizuje, odhaluje, pátrá, pronásleduje a bere na sebe bolest všech zraněných. Byl jsem zkrátka dojat a když zmatení policisté ve Watertownu začali střílet sami po sobě, tak jsem jim hrozně přál, aby se trefili. (05.10.2017)