Útok na maratón: Teror v Bostone

Je Den pakokotů, a než první rachitický Keňan dochrastí do cíle maratonu, kde pojde na podvýživu, rozlehne se Bostonem strašlivé bum! Podle tohohle je to pomalu bestiálnější masakr, než když jim muslimáci parkli Boeingy do WTF, a ten maraton prý svou proslulostí už dávno zastínil i Feidippidův poklus do Athén … NOTYPYČO! Věděli jste, že při sesuvech půdy zařve ročně v Guatemale kolem 300 lidí? A neštěkne po nich ani pes. Ale když kousek na sever amatérští síajej tenoristé Džochar s Dudájevem rozmrdají prskavkovou bombou matičkama 3, slovy tři!!!, pojídače horkých psů, a to ještě podle všeho úplnou náhodou, naservírují nám světospásní soudruzi do kin odporně patetickou tryznu skoro o národní genocidě. Xblití! Empatie je príma věc, ovšem mediální silou ždímaná píár močovina zlo. Pak se stává i u nás, že tuhle hapá letadlo s pár vymatlanýma pukama a klaka slaboduchých loutek na Staromáku do kamer lká, jako by jim pochcípaly vlastní mámy. Ale škoda. Ta demagogická reklamní rekonstrukce jinak docela odsejpá, je slušně zdramatizovaná a má opravdu kulantní přestřelku, ale posledních dvacet minut to pohřbí pod takovým nánosem žluklých hlenů, kýčovitého hnisu a smradlavých tendenčních zvratků, že pro ten odpad musí jeden hrábnout hodně hluboko do žumpy. (27.01.2017)

Veľká spokojnosť a trochu škoda, že sa Bergovi opäť nepodarilo prebúrať žánrové mantinely, pretože v jednotlivostiach je to fantastické. Dopad útoku mrazivý, jednotlivé sekvencie fakt napínavé, vynikajúca prestrelka aj atmosféra fungujú parádne. Zamrzí, že sa tu nepodarilo zakomponovať samotný Boston ako jednu z postáv (spomeňme si Affleckove Gone baby gone, Mesto alebo Scorseseho Departed). Ten absolútne patetický záver by mal omnoho väčšiu silu aj opodstatnenie. Najlepší Bergov film 8/10 (21.07.2017)

Vždy třetí pondělí v dubnu, poprvé už v roce 1897, pokaždé přes dvacet tisíc závodníků a zhruba půl milionu diváků podél trati. Jen nově s dvěma smrtícími náložemi, jejichž základ tvořily hřebíky. Dva přistěhovalci ze severního Kavkazu si holt oslavu Dne patriotů vyložili po svém. Mladší z bratrů, muslim čečenského původu, dosud čeká na smrtící injekci, ač jde podle kritiků spíš o symbolický rozsudek. Ale k filmu. Přehledně režírující patriot Peter Berg akci a napětí umí. Převedení skutečných událostí na filmové plátno je ovšem pokaždé ošemetná věc, vždy se najde spousta rýpalů, nicméně Berg má zkušenosti třeba s předchozím Mořem v plamenech. Vždy bude lepší specialista na pořádnou porci akce než na lidská dramata, což platí i tady. Točí se někde mezi greengrassovským stylem a stoneovskou naléhavostí. Nijak zvlášť nepřekvapí, prostě jen rekonstruuje nedávné události, ve kterých jsou charaktery postav jasně načrtnuté (Mark Wahlberg je poctivý polda, ač má nějaký škraloup, nicméně pro svou práci se obětuje, miluje svou manželku, své kolegy, „své“ civilisty a na pivo byste s ním rozhodně zašli) a semknutí je snad celoměstské. Velká škoda až nesnesitelné závěrečné čtvrthodinky i Wahlbergova proslovu, naopak palec nahoru za přestřelku v rezidenční čtvrti. (05.02.2017)

Dobře uchopený styl vyprávění. Seznamovačka s hlavními hrdiny a zároveň vysvětlení koncepce dějového spletence, klíčová událost bombového útoku a postupně se utahující smyčka. Něco podobného velmi zdatně fungovalo například v Zero Dark Thirty s tím rozdílem. že byl lépe dramaturgicky vybalancovaný. V Patriots Day je spousta patetického balastu v podobě výpovědi skutečných svědků události a různá moudra hlavních hrdinů, která nejsou příliš na místě a když, tak jsou prostě nešikovně uchopené. Pomine-li divák tedy tento neduh a fakt, že si z celého filmu krade dobrých 10-20 minut, nelze se neudivovat nad tím, jak má Berg v malíčku akci a dynamiku akčích pasáží, protože jeho přestřelka v ulících je frenetická, těkavá a přitom neskutečně syrová a přehledná. Zároveň scéna, za kterou měly idealně naběhnout závěrečné titulky. Kdyby uměl pracovat s postavami a s gradací příběhu tak jako Michael Mann, tak si všichni pískáme, protože by to byl plný počet. (20.03.2017)

Už podle názvu mi bylo jasné do čeho jdu, takže si vlastně nemůžu příliš stěžovat. Sám sebe jsem překvapil svým vysokým hodnocením, ale několik záležitostí mě natolik pobavilo, že jsem nemohl jinak. Bombové atentáty v žádném případě neschvaluji, protože podle mě jde o vrchol zbabělosti, ale na druhou stranu jsem neschvaloval ani humanitární bombardování území bývalé Jugoslávie, aby si Hašim Thaci mohl vytvořit svůj drogový státeček, takže nad chudáky zmasakrovanými Američany mi slza neukápla. Mocně mě pobavily schopnosti amerických bezpečnostních složek, které si při společné akci nedokázaly najít ani společnou rádiovou frekvenci a na likvidaci dvou Čečenců s papiňáky bylo málem nasazeno i námořnictvo. Američanům prostě ta vnitřní bezpečnost příliš nejde, jejich síla je hlavně ve strategickém bombardování a ve střelách s plochou dráhou letu, na tlakáče nemají natrénováno. Jako dlouholetého zkušeného cynika mě ihned napadlo, že Boston asi nebude pro Dr. Scholla nejlepší odbytiště... (20.08.2017)