Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Princ Ludvík Otomar Karel XII., zrodený Vznešený, má veľmi blízko k svojej milujúcej mamičke, kráľovnej Ľudmile. Lenže Ludvík je už tak trochu „prerastený“ princ, má 39 rokov. Bojí sa skoro všetkého, do ženenia sa veľmi nehrnie a väčšinu života trávi pofľakovaním sa po prepychovom zámku a priľahlých zverniciach. Múdry kráľ Radomil mu preto na narodeniny pripraví nečakaný darček – princ sa jedného rána prebudí v lese v obyčajných šatách a v sprievode drsného rytiera Hudrovala sa má vydať do sveta, aby zistil, o čom je život a možno konečne aj dospel. Na jeho veľkej dobrodružnej ceste ho čakajú zážitky, o ktorých doteraz čítal len v knihách. Stretne sa s mocným čarodejníkom, zlými čarodejnicami, duchom i samotnou pani Smrťou. A možno nájde aj lásku svojho života... Čo na to všetko povie milovaná mamička? A bude kráľovský otec s jeho „výkonom“ spokojný? (Bontonfilm SK)

(viac)

Videá (4)

Trailer 2

Recenzie (327)

Trustme 

všetky recenzie používateľa

Něžný a hřejivý název a označení pohádka může zlákat na pokoukání v rodinném kruhu. Mamánkovský obličej Jana Budaře láká na veselou podívanou o rozmazleném princi. Jenže...  ...je to past! Protože Jan Budař není normální a divák se musí mít na pozoru, pokud si přečte, že tento film je zahrán, produkován, napsán, režírován a ohudebněn samotným Budařem. Tedy pojistil si takříkajíc hlavní pozice a spustil tento cirkus. Spíše něž k tradiční české pohádce se tento softhorror blíží k Erbenovským a skoro i Grimmovským báchorkám a taktéž hororovým pohádkám Juraje Herze (kvalitou je Mamánek samozřejmě o několik tříd níže). Divák psychoanalytik někde u konce rozšifruje podobenství o vnitřním souboji superega prince Ludvíka a odbourání Oidipovského komplexu. Dětský divák se bude trošku bát prapodivných ježibab a zcela určitě se pochčije strachy jakmile se zjeví smrtohlavá tvář Vladimíra Javorského, který nemusí být ani maskován a zřejmě asi někde v polovině bude rodiči většina dětí odehnána od této psychopohádky. Plusem je netypická mluva některých postav, která nečekaně ve filmu z dávné doby překvapí současnou civilní hovorovou řečí a chováním. Dále pak jistá originalita, snaha o vybočení, manýrismus. Speciální a vtipný bonus, který asi málokdo odhalí je použití "hlasu" Josefa Kemra pomocí imitátora Petra Martináka. ()

jedna_vrana 

všetky recenzie používateľa

Keby to nebol princ, tak je to bežný 39-ročný občan, ktorý býva so svojou mamičkou. Nepripomína vám to niečo? Ako rozprávka je celý príbeh dosť netradičný, lavíruje na hrane viacerých žánrov a musím priznať, že ma dosť bavili. Symbolika života a smrti, postava obesenca, ktorý sa bojí smrti, posvätný dub hovoriaci hlasom Josefa Kemra (v čase natáčania už nebol medzi nami), v pozadí hrajú tóny vážnej hudby. Cítila som podobnú atmosféru ako napr. v Bergmanovej „Siedmej pečati“. ()

Reklama

Vančura 

všetky recenzie používateľa

Na Mamánka jsem byl docela zvědavý, protože Budařovu knihu z r. 2017 jsem sice nečetl, ale jako herce ho mám rád, navíc mi ten námět přišel vtipný. A musím říct, že mě to svým způsobem ohromilo (v což jsem tak trochu doufal). Působilo to na mě dojmem, že pokud by čistě náhodou někdo pořád nevěděl, jak moc je Budař talentovaný, tak tenhle film ho měl tím talentem přímo převálcovat, protože Budař to sám napsal, produkoval, režíroval, hraje titulní roli, nakreslil obrázky do závěrečných titulků, složil k tomu hudbu a s Veronikou Kubařovou nazpíval i závěrečný duet, který je asi nejkrásnější pohádkovou písní, jakou jsem kdy u české pohádky slyšel, fascinující! (Na druhou stranu už jsem narazil na reakci, že toho Budaře je tam až moc, takže samozřejmě záleží na úhlu pohledu). A ať už se bude o Mamánkovi říkat cokoli, nikdo tomu nemůže upřít minimálně 3 prvenství (alespoň co vím): 1) je to podle mě první česká pohádka, ve které se objevuje klasická hudba (Puccini, Mozart, Verdi ad.), 2) je to také asi první pohádka, kde je princ plešatý, a konečně 3) si také nevybavuji českou pohádku, která by byla tak bytostně autorská a kde by jeden tvůrce zastal tolik rolí, jak jsem již zmínil. Nicméně přes všechen obdiv, který ve mně ten film vyvolal - v první řadě za to, jak se nebojí jít svou cestou a jak vymyká snad všem pohádkám, které se tady po r. 89 natočily - jsem si taky uvědomil, že mě to vlastně bohužel moc nebavilo (v případě těch dvou uřvaných čarodějnic dokonce otravovalo), a nezaznamenal jsem ani, že by se dětičky v kině nějak smály (mnohem víc se smáli dospělí diváci), takže mám trochu podezření (na základě téhle zkušenosti), že dětský divák si to asi moc neužije, pokud ho to přímo nevyděsí (oběšenec Javorský je strašidelný víc než dost), a jsem celkově zvědavý, jakou to bude mít návštěvnost a ohlasy. ()

kingik 

všetky recenzie používateľa

Pohádka, co není pro dětské publikum dostatečně bezpečná. A tím pádem nebude příliš vyhledávaná pro své morbidní, filosofické a experimentální pojetí. O vánočním období by si ji pustil jen málokdo. V úvodu vše ještě začíná pohádkově. Korunní princ Ludvík, kterému táhne na čtyřicátý rok života a který se urputně drží máminých spodních kalhotek, je jednoho dne svým autoritativním královským otcem (Martin Huba) vyhnán, či spíše tajně ve spánku vynesen daleko od svého zámku do lesa, aby přestal být maminčiným mazánkem a ve světě zakusil i negativitu života, konečně dospěl a hlavně absolvoval setkání se Smrtí. Po probuzení ho čeká pochopitelně šok a v doprovodu žoldnéřského rytíře (Ondřej Vetchý) se vydává do světa na zkušenou. Jejich první kroky vedou do krčmy, kde hosty obsluhuje sympatická Veronika Khek Kubařová s kilometrovým úsměvem. A také patří dvěma nevzhledným šilhajícím a šišlajícím čarodějnicím, co praktikují černou magii. Od těchto temnějších sekvencí se pohádkový ráz přemění na osobitě svérázný styl, kterým se Jan Budař, herec hlavní role, režisér, producent, skladatel hudební složky a scenárista, zřejmě vyrovnává s jednoduchostí a jednotvárností české pohádkové tvorby. Jak jinak si vysvětlit náhlou změnu ve vyprávění, naprostý odklon od pohádkové přívětivosti, kdy rodiče značně zneklidní, když jejich caparti musí zcela ve vážně pojatém vyznění absolvovat setkání s duchem oběšence (Vladimír Javorský) a posléze je náš hrdina hrobařem (Boleslav Polívka, který je i vypravěčem příběhu) z daného účelu zatlučen do rakve. Pak se vtírá otázka, zdali je to ještě vůbec pohádka. Vyprávění pak v mnohém spíše připomíná halucinogenní trip s prvky hororu, kdy vše korunuje (nedokonalá) imitace hlasu Josefa Kemra a paní Smrt s tváří Jany Nagyové a s hlasem Simony Stašové. Pokud jde o trikovou složku, příliš mnoho nečekejte. Na tricích rozhodně tenhle film postaven není. Hodně se činil kouzelník za kamerou Jan Malíř, který celek opatřil dostatečně kvalitně nasnímanými obrázky. Film netrpí nuzností. Výprava, technická stránka, kostýmy a další důležité náležitosti jsou finančně více než dobře pokryty. Jan Budař se svojí pohádkovou jinakostí to neměl vůbec lehké. Statečně se postavil zaběhaným klišé, přidal na originalitě i drzosti, děvečka jde dokonce vykonat malou potřebu, ovšem dospělé publikum bude konsternované a své děti za jeho pohádkou (napříště) nepošle. 7/10 ()

Tosim 

všetky recenzie používateľa

Dalo se celkem čekat, že Jan Budař nenatočí nic obyčejného. Pohádka netradiční, s hororovými prvky (na než žehrá snad jen ten, kdo ani trochu nezná Erbena nebo Němcovou) a samozřejmě mnoha chybami. Ovšem je často lepší mít méně povedený film, který jde proti mnohým klišé, než dokonalou a naleštěnou věc, ve které není moc ducha. ()

Galéria (38)

Zaujímavosti (15)

  • Král (Martin Huba) nosí na krku Řád draka. Řád draka, často označován také jako Dračí řád, byl založen v roce 1409 uherským a českým králem, římským císařem Zikmundem Lucemburským. Účelem řádu byla ochrana křesťanské víry, boj proti nevěřícím a později i proti husitům. Skutečným cílem však bylo upevnění královské moci, neboť Zikmund předpokládal, že členové Řádu jej budou podporovat v jeho rozhodnutích. Členství v Řádu přinášelo jejím členům značné výsady. Účastnili se králova politických rozhodnutích a mohli téměř beztrestně činit vše, pokud tak činili ve jménu šíření a upevnění víry. Případné spory mezi králem a členem Řádu řešil zvláštní smírčí soud. V případě, že zemřel člen tohoto Řádu, měl král povinnost se postarat o pozůstalou vdovu a sirotky. Po smrti Zikmunda však Řád ztratil prestiž a později upadl v zapomnění. Ve znaku Řádu bylo stočené tělo draka škrtícího se vlastním ocasem. Na zádech byl drak rozetnut červeným křížem sv. Jiří. Drak symbolizoval nepřátele křesťanství, kříž vítězství Krista nad silami zla. Později se červený kříž oddělil a figurka draka byla pod ním zavěšena. Novější historie Řádu není známa. Nejstarším známým historickým dokumentem je kopie ustavujícího ediktu z roku 1707, která je ve vlastnictví bukurešťské univerzity. V současné době je znám tzv. „The Imperial and Royal Dragon Court and Order“ (Císařský a královský dračí řád). Tento spolek je registrován u budapešťského vrchního soudu a prohlašuje se za následovníka Dračího řádu. Nejznámějším nositelem Řádu Draka byl Valašský kníže Vlad II. Dracul a po něm Vlad Tepes (Napichovač), známější jako Vlad III. Draculea Tepes (Dracula). (BrianStorker)
  • Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 4 miliony korun. (SONY_)
  • Jan Budař se po patnácti letech vrátil ke komponování filmové hudby. (Zdroj: ČSFD)

Reklama

Reklama