Druhá strana nádeje

To jsem netušil, že Finové jsou takoví příznivci imigrantů. Dokonce je k sobě pouštějí, komunikují s nimi a mají tendenci jim nabízet práci. Vážně? Myslel jsem, že Fin je tvor daleko uzavřenější, že žádnou z výše zmíněných aktivit nedělá ani pro Finy, natož pak pro imigranty...Ale dobře, odpusťme si zdejší imigrantí politiku a zaměřme se více na Aki Kaurismäkiho. Ten se vyšvihl se standardně dobrou ironickou komedií s prvkem dramatu, který ale absurdností udržuje komediální ráz, který prostě baví od začátku do konce. A nemůžou za to jenom cynické dialogy, ale i pěkně zvládnutá kamera, která baví i v momentě, kdy jen staticky stojí. Škoda, že ve Finsku nejsem. S radostí bych do podobné palírny na jedno Kukko olut zašel. Budu si muset vystačit alespoň s Kozlem, který mě do půl hodiny čeká. (27.01.2018)

Aki Kaurismäki a všechny jeho trademarky jsou zpět v příběhu z aktuální imigrační krize. Už od úvodního manželského rozchodu je vidět, že si Aki stále vystačí bez dialogů a s humorem podává i věci, které vlastně vůbec nejsou k smíchu. Syrský uprchlík kromě evropské byrokracie bude muset čelit i absurdnímu světu Akiho Kaurismäkiho... :-) (06.07.2017)

[MFFKV - 2017] Nový počin Ariho Kaurismäkiho jsme si ve Varech nemohli nechat ujít a ačkoliv to bylo mé první setkání s Arim, tak očekávání byla vyšroubována na maximum. Také se nedá říci, že by vyloženě zklamal, jen je prostě potřeba očekávat něco jiného a také je zapotřebí chvilku vstřebávat Kaurismäkiho osobitý styl, který svou stylizací a absurditou některých dialogů připomíná především Wese Andersona. Suchý finský humor a oldschool stylizace, to jsou rysy, které Druhou stranu naděje oddělují od zbytku žánrově podobných komediálních dramat, které se zabývají uprchlickou tématikou. Té se v letošních Varech opravdu nedalo uniknout. Ari zaujal, ale nedokázal strhnout. (12.07.2017)

Čtyři za tu lidskost Kaurismäkiho filmů. Kdybychom všichni koukali jen na jeho bijáky, tak bude svět mnohem lepším místem pro život. Umím se u jeho děl dojímat a obdivovat se jeho neměnnému, originálnímu rukopisu, naprosto ale porozumím člověku, který od jeho filmů uteče. Není to pro každého. O to větší mám radost, že jsem ho pro sebe kdysi objevil, protože mně jeho vidění světa vážně sedí a mám ho rád. A cítím, že on má rád mě. (26.02.2018)

Evropské, uprchlické, vtipné, suché, báječné, nové. Jako rodilý domorodec se musím přiznat, že tento film byl prvním, který jsem viděla na KVIFF. A hned trefa do černého. Dvě dějové linie, které se prolínají, s trochu tragickým příběhem syrského uprchlíka (ne, nehnulo to se mnou) a příběhem postaršího pána, který chce změnit svůj život. Ty dialogy, gesta, pohledy, neherecké výkony. Dlouho se mi nestalo, abych v kině brečela smíchy. Aneb jak je příjemné sedět v kinosále s inteligentními lidmi. Taková finská Čtvrtá hvězda, pokerové finále a sushi, ve mě stále zanechává příjemný pocit. A ta hudba, jen si sednout do baru, pít drink a poslouchat. Doporučuji všem, kteří mají alespoň trochu chuť podívat se na evropský film a pobavit se. ..pro mě byl zážitek i to, že promítání uvedli dva herci z tohoto snímku.. (07.07.2017)