Ospalá zátoka

Krásné lokace a kamera, dobří herci (s výjimkou Juliette Binoche, kterou jsem nikdy moc nemusel) a spousta výtečného humoru (tlustý detektiv nemá chybu, byť to jeho neustálé padání na zem je trapné jako každý opakovaný vtip). Přesto jsem se neubránil pocitu, že je ten film strašně dlouhý, a vkrádala se mi tam nuda. Kdo Dumonta zná, nemůže být překvapen, ti ostatní se ale asi můžou dost divit, jak moc zvláštní ten film je (to lítání na konci už bylo moc i na mě). Rozporuplná místní hodnocení to jen potvrzují. (07.07.2019)

Hravý překvapivý bizár, který bych, věru, od Francouzů nečekal. 1) Čím dříve divák pochopí a přijme, že film nezobrazuje skutečnost, že není ukázkou nějakého novodobého byť kapku bláznivého realizmu, tím více jej pak ocení. Kdo má problémy s nadsázkou, tomu se film určitě líbit nebude._____ 2) Kontroverzní přijetí snímku dokumentuje i devět nominací na Césara (francouzská odrůda Oskara) za rok 2017, přičemž film nakonec nezískal ani jedno ocenění._____ 3) 58letý scénárista a režisér (zde se podílel i na střihu) Bruno Dumont mě zaujal už svým Malým Quinquinem a Ma Loute dokazuje, že si asi rozumíme._____ 4) Zaujal mě charismatický 18letý Brandon Lavieville (převozník Ma Loute)._____ 5) Pozorně jsem přečetl všech 41 komentů ve snaze dopátrat se, co vlastně chtěli tvůrci říci. Netápu v tom sám. Komentátoři JFL, lupuscanis, ugly_joe či baronGrga svou bezradnost odívají do odborné hantýrky, zatímco jiní prostě nenacházejí slova. Inu, c´est la vie. (21.08.2019)

Líná zátoka má lecčíms nakročeno k silné antiutopické vizi, ale osudově klopýtla svým přehnaným důrazem na stylizaci postav. Huysmansovské pohrávání s neurastenií a degenerací, živé ve francouzské tradici (a snad nedávným novým koncem století zase aktualizované?), zde k sobě strhává nepatřičnou pozornost právě tak jako hyperrealistické snímání krajiny, interiérů a tváří, kterým nechybí mnoho k tomu, aby se tou hrůznou konkrétností proměnily v masky. A skutečně – Dumontův snímek mi přišel spíše jako filmová adaptace absurdního dramatu než jako autonomní film – a jako většina zfilmovaných absurdních dramat na své „filmovosti“ také troskotá. Zasazen do bezčasí jakéhosi nekonečného dne, do něhož se všechny dny neodlišitelně skládají, vypráví příběh o nelidsky lidských bytostech, beznadějně zauzlovaných a v sobě izolovaných, které jdouce odnikud nikam, k ničemu nedojdou. Vyprávění se ale rozplývá ve všudypřítomné grotesknosti, která do něj nevnáší ani humor ani neprohlubuje hrůzu, jen veškerá sdělení předem neutralizuje. Cirkus… (25.03.2021)

Na tři hvězdy tenhle film není ani náhodou. Líná zátoka totiž má momenty na plný počet, ale i na úplný odpad. Kdyby tvůrci tuhle bizarní grotesku zkrátili na maximu 70 minut, byla by to super podívaná. Tahle se to dalo sotva vydržet. Absurdní scény pospojované groteskními výstupy postav se točí v kruhu, ze kterého není útěku. Poté co začnou herci létat, už je to totál magořina. (05.07.2016)

Ani mé druhé setkání s Brunem Dumontem nedopadlo dobře - dokonce do té míry, že bylo s největší pravděpodobností poslední. Ale abych Línou zátoku jen prostořece nehaněl, zatímco Hadewijch považuji za dobře mířený flusanec rovnou mezi oči z úst, které půl roku neviděly zubní kartáček, a jako konstrukt jsem jeho scénář nepřijal ani v nejmenším, Líná zátoka disponuje minimálně slušnou poetikou, skvělou kamerou a výborným obsazením. Škoda jen, že je to takové mělké a jde to odnikud nikam. Zhruba 3/4 filmu jsem si říkal, že se přece jen dívám na 3hvězdičkový film, ale v závěrečné části už jsem cítil únavu z neustálého přehrávání a pitvoření a konec mířící do ztracena rozhodl o 40 % celkového dojmu. Líná zátoka vás může potěšit tím víc, čím méně ji budete brát vážně, a rezignujete na hledání nějakých podobenství a hlubších smyslů. Je to vlastně groteska o tom, že rovnostářská Francie i degeneraci demokraticky rozděluje mezi elity a proletariát. Zatímco Fabrice Luchini svého degoše ztvárnil s roztomilostí, Juliette Binoche si střihla tak sebestřednou a afektovanou kozu, že byste k ní ve filmovém prostředí těžko hledali sobě rovnou. Zaujala mě mladičká Raph, cítím její potenciál, který by bylo škoda promarnit. Líná zátoka patří k tomu druhu filmů, kde se na place všichni určitě skvěle bavili, ale v kinosále se budou reakce, myslím, radikálně lišit. Ten film bude určitě rozdělovat publikum hodně zásadním způsobem. (18.08.2019)