Paterson

Ačkoliv se nám každý den zdá stejný, protože vykonáváme tu samou činnost, je přitom zcela jiný. A není v každém z nich nouze o krásu, napětí, zklamání, prohry, ale i výhry a radosti. O sny. Pokud má život rád, netouží být někým jiným někde jinde, ale je rád tím, kým je a kde je. Tenhle film zobrazuje až neuvěřitelně dokonale poetiku všedního dne - scenérie, kolem kterých chodíme, lidi, které potkáváme, a pokaždé nám to něco dá. Jeden řidič autobusu je sice navenek málomluvný, ale uvnitř to v něm překypuje krásou a poetikou a láskou a musí to ze sebe dostat ven. Dokáže se radovat i z obyčejných zápalek a najít na nich něco poetického a kouzelného. Jeho žena také není žádný velký myslitel, dokonce bych řekl, že je naivní a občas sebestředná, ale je mu věrná a v těžké chvíli ho dokáže pochopit. Jsem moc rád, že se tento film vyvaroval sexu a smrti kohokoliv - ne že by tu náznaky nebyly, ale pak by ten film byl realistické drama, na poetika a kouzlo všedního dne. Ačkoliv se zdá, že si někdy postavy povídají triviálně o naivitách, jde o hluboká moudra (třeba: "Co je svět bez lásky?". to zažívám dnes a denně, když přijde manželka z práce a mluví jen o sobě, ani mne nepphladí nebo sama od sebe neobejme, ani se nezeptá, jak bylo.) Trochu mne mátla ta dvojčata, ale myslím, že jde o narážku na to, že by člověk často chtěl žít jiný život, a přitom si neuvědomuje, jak skvělý má ten, který žije, a že si jej málo váží. Ostatně - hezky a trefně je to řečeno v té básni o dimenzích. Vlastně by se dalo říct, že ten film je čistě náboženský, a kdo ví, proč to říkám, tak mne chápe, a ostatním to nemíním obhajovat. Dalo by se k filmu napsat daleko víc, ale to už by nebyl komentář, ale akademické pojednání. (Jo, ještě poznámka - máme v rodině básníka. Až na pár mu jeho dokonale stylizované a rytmické básně přesně podle vysokoškolských literárních pouček nevěřím. Básně ve filmu nejsou stylizované, nejsou přesné a akademici by je rozcupovali. Jsou však lidské a přímo od duše.) (21.04.2021)

Poetika všednosti zní jako téma povědomé i mainstreamovému publiku, ale Jim Jarmusch si přeci jen našel cestu, jak to udělat jinak. Citované nerýmované verše budou nejspíš mnohým připadat jako wtf, ale nakonec, když se do toho člověk ponoří, se v tom dá najít určité kouzlo. Na Paterson se mi podařilo se správně, artově naladit, a tak tomu odpovídá i mé hodnocení... 7/10 (19.02.2017)

Ke skutečné poezii daleko. Hezká, předvídatelná a příjemná próza, ve které se kolem písmen nedočte Jarmuschův fanda nic nového a osvěžujícího. Povědomé zenové akvárko, bylo mi v něm dobře, ale nic víc, nic hloub... [Cannes 20016] Edit: zvykl jsem si, že dobré Jarmuschovy filmy ve mně rezonují dlouhé měsíce. Po Patersonovi nezbylo nic. Ani emoce, ani scéna, ani chuť se do Patersonu vracet. V Jimově zahradě obrazů a veršů nemá šanci přežít. (17.05.2016)

V době premiéry jsem měl nutkání navštívit kino a zahnat abstinenční příznaky závislosti na dobrém filmu. Paterson se vzhledem k nadšeným komentářům jevil jako solidní příležitost. Minulé setkání s Jarmuschovými upířími milenci ale skončilo výrazným zklamáním a ti, kteří pějí ódy na Patersona, se podobně rozplývali i nad Přežijí jen milenci. S Jarmuschem jsem si skvěle rozuměl v 90. letech, kdy pro mě tituly jako Mrtvý muž nebo Noc na zemi představovaly malý filmový svátek a neváhal jsem kvůli nim navštěvovat kino. Od snímku Kafe a cigára se mi jeho melancholická poetika, minimalismus a fascinace stereotypem a banalitou tak trochu začínaly zajídat a krok za krokem jsme se od sebe vzdalovali. Paterson mi potvrdil, že náš rozchod je definitivní. Co jiní shledávají okouzlujícím, já nazývám únavným. Náladu filmu, kterou Isherwood nazývá líbivou hipsterskou pózou, nedokážu ocenit. Jarmusch už mě nemá čím překvapit. Zbývá jen zjistit, jak na mě budou při opakovaném zhlédnutí působit jeho kousky z 90. let, které jsem měl tak rád. Celkový dojem: 40 %. (22.10.2018)

Poetický příběh patersonského Petrarky Patersona aneb Někdy prázdná stránka skýtá nejvíc možností. Na nový kousek Jima Jarmusche jsem se opravdu hodně těšil a nevěděl jsem o něm víc než to, že hlavní hrdina řídí autobus. Doporučil bych všem totéž... Ale vlastně proč? Je mi totiž jasné, že kdykoliv Patersona uvidím znovu, bude mě bavit úplně stejně, ačkoliv budu vědět, co na mě chystá. V celé té jednoduchosti je velká síla. A Jim Jarmusch si s ní opět vyhrál tak moc, že ho zkrátka nelze nepodezírat z toho, že Adama Drivera do šoférské role vybral hlavně podle jeho příjmení. "Aha!" (10.01.2017)