Henry Fool

Tahle hartleyovka o frustrovaném a životem bitém „garbage manovi“, ze kterého jeho osobní múza (HENRY FOOL) udělá básníka a nakonec i nobelového laureáta, je na autora nadmíru dějová – svou košatou epičností, nadstandardní délkou a někdy až zběsilým střídáním komiky a tragédie působí jako adaptace Johna Irvinga – a rozhodně nepatří k jeho nejsilnějším ani nejtypičtějším filmům. Stále ale nezávislý nadprůměr. (09.04.2005)

Film, jenž má dvě roviny, první, ač jí nazvu tou komediální, spíš vyluzuje jemný pousmání než záchvaty smíchu, snad jen kromě mnou oblíbený, kouzelný scény na záchodě po sedmi espressech (která i tak dojatým pousmáním končí). Táhne to šarm Henryho Foola, filosofickýho povaleče připomínajícího Henryho Chinaski, a přestože má náš Henry po většinu filmu v krvi daleko míň promile i literárního talentu než on, často mi Barfly přišel na mysl. Rovina druhá poněkud přitvrdí a zabrnká na drsnější strunu a jako celek tohle nenásilný propojení funguje dobře, stejně jako několik absurdních dějových prvků, co jsou podaný tak lehce a nenuceně, že budí dojem běžných - plus Hollywoodskej konec v nehollywoodským filmu. Stopáž je podle mě ale na rozvláčně plynoucí, leč kvalitní film příliš dlouhá a na hodiny jsem se dívala až moc často. (13.12.2010)

Myslíte si, že není možný psát v komentu o "ochlastovi a egomaniakovi" o čistotě? Užijte si další lekci česko-magyarštiny, která vám dá odpověď na všechno. ___ Čistota ducha bývá spojována s odmítáním požitků a zdrženlivým způsobem života, potažmo s naivitou; s tímto přístupem se nemůžu ztotožnit. Je povrchní, paradoxně materialistický a vůbec nezohledňuje skutečnou podstatu čistoty - nikoli askezi (kterou odmítám brát i jako jednu z cest), nýbrž těžce vydobytou čestnost. Která je díky své rozporuplnosti zatraceně sexy, stejně jako Henry Fool. ___ Motiv čestnosti je zde tak všeprostupující, že dosahuje až archetypálních rozměrů a požehnává opravdovostí každou další část hrdinovy cesty (resp. utvrzují sebe navzájem). Možná není náhodou, že hrdina nese jméno "Blázen" stejně jako karta z tarotu (můžete ji pro klid svědomí brát třeba jako ztělesnění memu :) ) vybalancovávající svobodu se sobectvím, moudrost s ješitností a výstřednost s nekonvenčností. HENRY FOOL v sobě podobně snoubí "nespojitelné"; svazuje je uzlíky k páteři křehkého, avšak živoucího tvora, vyplétá jeho kostru a vzlétává spolu s ním nad krajinou plochých, nejsoucích pojmů. A to mám na tomhle filmu ráda. ___ Pozn.: Prozatimní autodiagnóza: perfekcionistický escapismus. :) (29.07.2010)

Příběh kluka, který se potácí na okraji existenční propasti, ale v pravý čas ho zachrání setkání se záhadným cizincem, aneb kterak popelář ke štěstí přišel. Jasně, něco na tenhle způsob už tu stokrát bylo - ne tak docela! Filmy tohoto typu většinou trpí spoustou nešvarů: rejža se snaží stihnout všechno naráz a vznikne mu z toho nesmysl, ve kterém se všichni ztratí, který se snaží působit originálně, ačkoli jen napodobuje, a který se nám snaží vnutit pocit dojetí, i když k pláči je jen mizerný způsob zpracování. Ne tak v případě Henry Foola. Natočit snímek tak plný nenadálých zvratů se značně potrhlým obsahem, který přitom působí, že by se to přece jen mohlo stát, takhle přehledně a pohodově, to je fakt kumšt. A když se ještě ke všemu podaří vyvarovat stereotypů typu moralizování, poučky o smyslu života, trapně šťastný konec pro všechny zúčastněné, to si pak rochním jakbysmet. Spousta lidí asi řekne: "Nuda§" Henry Fool by odpověděl: "De gustibus non disputandum est." (01.04.2010)

Nedokázal som tento film dopozerať v jednom kuse. Rozčuľoval a nudil ma súčasne. Rozčuľoval ma najmä Henry Fool. Málokedy mám možnosť vidieť takého parazitujúceho, lenivého a neschopného hajzla, ako v tomto filme. Simon je zasa pre mňa rovnako neuveriteľná postava, ako Will Hunting, i keď písanie básní je uveriteľnejšie, ako riešenie matematických problémov. Keď k tomu pripočítam vražedne pomalé tempo, mal som čo robiť, aby som to v polovičke nezabalil. Je mi jasné, že tak ako v Lebowskom, i tu si odpor k stvárnenej postave odnáša film, ale nemôžem inak. (20.03.2010)