Dáma s kaméliami

Asi není moc filmů, ve kterých se sejde tolik herců absolutní světové extratřídy: Isabelle Huppertová, Gian Maria Volonté, Bruno Ganz, Fernando Rey. Na všech je vidět, že přesně pochopili režijní pojetí, které svojí civilností přirozeně propojuje občasné decentní užití naturalistických prvků s nenásilnou poetizací. Film je velmi silný právě tím, že se obejde bez povrchního vnějškového patosu. O to víc pak působí všudypřítomný smutek nad stavem společnosti i nad údělem jedince, smutek, který všechny zmíněné herecké hvězdy dokážou vyjádřit brilantně jemnou drobnokresbou. Na Oscara by jim to asi nestačilo - ale to není žádné mínus, spíš naopak. (25.06.2014)

Zadriemal som veľmi rýchlo po začiatku filmu. Možno by sa nemali takéto ťažké filmy sledovať s horúčkou, ale účel to splnilo a prebral som sa až pri začiatku druhého dejstva a nemal som pocit, že by mi niečo uniklo. Pri šialene pomalom tempe tohto filmu mám pocit, že pri poctivom sledovaní by som ho ani nedopozeral a hodnotenie by bolo nižšie. (15.06.2014)

Trestuhodně zmršená klasika!!! Sice se nešetřilo výpravou, ale tvůrci filmu podle mne literární předlohu nepochopili, jen zneužili použitím stejného názvu, což je ten největší problém. Odvíjení příběhu odzadu (pozpátku) považuji za degradující. Dumasův román je o lásce a začíná se tajemně rozvíjet. V tomto filmu však žádná tajemství a láska nejsou - jen stejná linie zmaru a beznaděje...Doporučuji polskou verzi z roku 1994 "Dama kameliowa", kam se na ni Bolognini hrabe! (26.09.2020)

"Běda mužům, kterým žena vládne." Zkrášlení kabátců urozených. Plaché okouzlení sličné kurtizány muži na úrovni. Markýza v lůně poupat neřesti, jež si vydláždila cestičku do vyšších pater honorace dějstvími nezávaznými. "Dekolt" přání a snů rajských jest určen exkluzivní smetánce. Pánský klub padající k nohám syté rozkoše. Portrét duše, která provokuje, která si stýská po lásce. Lesk a bída kurtizány, jež zahořela touhou opájet se křiklavým pokušením svobody, nepatřit nikomu. Půvab zlaté klícky omámil mravy dvora prostopášného. Tělo chřadne pod sešněrovaností korzetu churavého, nemoc jako kat života v nemilost uvrženého, pohlcen jest žalářem záhuby smrtelné. (19.06.2014)

Moc se to snaží být uměním a zapomíná na to, že by měl mít nějaký spád. Hlavně ale tam není psychologie Alphonsin, která by mi vysvětlila, proč si vybrala způsob života, protože mi nepasuje zádumčivá Isabelle Huppert, jak děla ze sebe prostitutku. Ve škole jsme se o tomto díle neučili, a to ani o spisovateli (to jsem zjistil až při hodnocení) ale svoji literární předlohu nezapře, protože jsem si vzpomněl na Nanu (od Emila Zoly), kterou jsem četl před časem. (21.02.2016)