Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

Hrozně mě mrzí že jsem za ty roky zapomněl jak vynikajícím režisérem je Mel Gibson. Jeho způsob vypravování příběhů mě plně vyhovuje, nemám problém s tím že bych se v ději ztratil a pokud jde o autentičnost ta je bezproblémově zachována. V druhé polovině to začne pěkně bouchat a jakmile se dostáváme do bitevní vřavy Gibson ukáže samozřejmě svou pravou tvář :D pro lidi se slabším žaludkem zlomyslně zatajím co je čeká. První neakční polovina ovšem té druhé v žádném případě ostudu nedělá. Dětství hlavního hrdiny (skutečného hrdiny) je jasně načrtnuto během slabé čtvrthodinky, pak tady máme randění a konečně vojenský výcvik. Kdybych si film pustil dříve Block 99 by mě zase tolik nepřekvapil. Z Vaughna se začíná stávat pěkně charismatický dacan. Sam je nudař a hlavní postava Garfield se dá vcelku snesitelně přežít. A té víry v boha je v příběhu sice dosti, ale bezproblémově jsem to ustál. 80% (13.02.2018)

"Jak dlouho už jste mrtvý?" V případě, že bude napadena moje vlast, tak hrdinně sbalím rodinu a půjdu někam, kde se neválčí. Válčit zkrátka nebudu dobrovolně ani nedobrovolně. A pokud se má válčit, tak navrhuju do první linie postavit ty, pro které je válka byznys - politiky, bankéře a zbrojaře. Až se vzájemně pobijí, tak si obyčejní lidé odhlasují mír a bude klid. Jenže když byly napadeny Spojené státy Americké, tak je třeba nechat se dobrovolně zabít. Co na tom, že to bylo na druhé straně světa, že napadení bylo vyprovokované a navíc se o něm vědělo minimálně pět dní dopředu. Do války je zkrátka třeba jít, protože na životě, zdraví a končetinách patrně nezáleží. Tímto jsem právě projevil svou pacifistickou zbabělost a nyní musím vychválit Dossovu odvahu, protože jeho zdravotník v tom celém bouchajícím nesmyslu jako jediný dával smysl. Přesto si dovolím zpochybnit ty skutečné události, protože jestli tažný Doss táhl zběsile pálícího seržanta Howella z bitevního pole předvedeným způsobem, tak přitom Japonci museli zemřít smíchy. Ani já jsem k tomu neměl daleko, což jsem od válečného dramatu skutečně nečekal. (04.05.2017)

Kdyby tenhle kousek nerežíroval v Hollywoodu nenáviděný Mel Gibson, tak si myslím, že to s Arrivalem může hravě soupeřit o post nejlepšího filmu roku i na oscarech. Takhle Hacksaw Ridge zůstane pouze v našich srdcích. Za mě skvěle obsazený syrový megabiják s nejimpozantnějšími a snad i nejkrvavějšími záběry probíhající války, kde všecko funguje jak má, Andrew Garfield je naprosto strhující a fantastická hudba jen dotváří obličej dokonale vysoustruženého kousku ještě za not zesnulého Jamese Hornera. Co do velkoleposti to má hodně společného s Malickovým opusem Thin red line než Saving private Ryan a musím říci, že se tento méně známý konflikt na Okinawě z konce války povedlo vykreslit dokonale. EDIT : Jsem rád, že vzal Mela Hollywood na milost, snad ještě ukáže, čeho je schopný...9/10...[11.12.2016_Cinema City_Zličín] (12.12.2016)

Deset let uteklo a Mel změkl rychleji než můj penis po sexu s ovcí. Drsné scény vystřídala patetická nuda a tak v první hodině a půl sledujeme, kterak se agent Smith děsivě pořeže o papír, poté jsme svědky naturalistického čištění hajzlů ocelovým kartáčem, následuje nervydrásající soudní drama a nakonec si vojín Vomáčka po vylodění krutě poblije boty. Kocour Garfield hraje autistického stalkera, který balí buchty tím, že jim za oknem slintá na parapet, takže vlastně nikoho nehraje a je sám sebou, a pan Smith si sem tam zmlátí manželku. Po polovině filmu a třech okousaných nehtech se konečně vydáme do víru války, kde Garfield poskakuje mezi komparzisty s vyhřezlými vnitřnostmi a léčí je radami typu „dej si na to ruku“ nebo „zhluboka dýchej“. Po dramatické pif pafce a slavnostním dobytí desetimetrového pahorku se hrdinové utáboří v zákopu, kde mezi nimi dojde k dojemnému vyznání přátelství, zatímco krysy okolo ohlodávají zbytky Japonců. Tento srdceryvný moment je však přerušen naprosto nečekaným útokem; houževnatí Japonci se nevzdávají a chtějí svůj pahorek zpátky. Následuje další napínavá pif pafka, během které Garfielda osvítí bůh a on začne noha nenoha zachraňovat mrtvé kolegy a házet je těm živým dolů na pláž. Ve finále vidíme toužebně očekávané zrození Spider-mana, a to když Garfield seskočí na laně ze skály dolů, čímž se ve své četě stane statečným mazákem s největším počtem končetin. Slaboduší tleskají a retardovaní pláčou. Děkuji, ale nechci, příště raději propracovanější Tvájlájt. (19.01.2017)

Ani za těch hodně let se nic nezměnilo. Gibson je stále velmi dobrý vypravěč romantických/osobních příběhů, vztahových linek, ale pouze průměrný v práci s válečnou tématikou. Identické neduhy měl i We Were Soldiers (kde Gibson přenechal režii kámošovi Randallovi), který se spíše než etalonem žánru stal jen podpultovou vypalovačkou pro věrné fanoušky. Nevynahradí to ani Melova chuť na krev a ustřelené končetiny. Stačilo přizvat na konzultaci Spielberga nebo Stallona, aby mu ukázali co znamená slovo dynamika a nápaditost akčních/válečných scén. Vše pak završují tradičně idiotské zpomalené záběry vybíhající první linie (opět jak přes kopírák ze staršího filmu), které podprahově křičí "patos" na všechny světové strany. Herecky OK, dvojice Palmer Garfield ideální. (14.11.2016)