Operácia Anthropoid

Nemohu se samozřejmě vyvarovat srovnání se Sequensovým Atentátem. Hned na začátku budiž tedy řečeno, že Atentát není překonán. Leč Anthropoid nakonec získává čestné druhé místo a je to lepší film, než jsem čekal. Pojetí je samozřejmě jiné, zjevně bližší západnímu smyslu pro drama, city a líčení dějin. Je to intimnější, mnohem větší pozornost získává soukromí Gabčíka a Kubiše, zejména jejich vztah, překvapivě se ženami. Oproti tomu je ořezané plánování, více prostoru dostanou spory o smysl akce a podobně. Téměř vynechán je Londýn, od kterého pouze dostáváme zprávy. Největší vadou filmu pak je, že nevidíme ani německou stranu. Drama by si žádalo nějaký protiklad, tak jako měl Brutus svého Caesara. Heydrich citelně schází. Mluví se o něm stále, ale narozdíl od Atentátu, kde Heydricha vidíme většinu filmu a víme, proti komu parašutisté stojí, zde je to především jméno, dokonce i při scéně atentátu ho vidíme hlavně ve švencích, snad jen jeden záběr je statický. A teď mi nejde o historii, poučený divák minimálně u nás ví, co byl zastupující protektor zač (pravda, ty reakce na upoutávky v zahraničí, kde si diváci to jméno gůglí, trochu děsí), ale ubírá to na vyhrocenosti. Je laciné říci, že je to cimrmanovský Hamlet bez Hamleta, ale trochu to tím zavání. Druhý nedostatek je nic moc atmosféra protektorátu. Tedy jednotlivé scény, kdy členové odboje nebo parašutisté spolu s Moravcovými rokují o smyslu akce, ty atmosféru mají a jsou dobře vyhrocené, ale mám na mysli zbytek. V Atentátu a jiných filmech té doby (Vyšší princip) člověk ví, co je to atmosféra strachu, co je to obava se ohlédnout přes rameno, udělat podezřelé gesto, nevhodně na sebe upozornit. To jsem zde necítil. A pak čengličtina. S tou jsem se nesmířil celou dobu. Stále stojím na tom, že když to nechtěli dělat česky, měli mluvit normální angličtinou. Takhle mám obavy, že ani Angličané občas nebudou hercům rozumět, nadto česká jména zde vyslovovaná znějí vyloženě hrozně. A ještě jeden postřeh. Na Hradčanském náměstí v jednom záběru vlezla kameramanovi do záběru Masarykova socha, která je tam sotva pár let. A teď to dobré. Navzdory tomu, že samotná scéna atentátu je na můj vkus trochu moc divoká a vůbec celý film je dost silnou autorskou licencí (scéna na začátku v lovecké chatě třeba), tak k natočení nemám moc výhrad, Cilian Murphy je famózní (Dorman hraje vedle něj druhé housle), pochvalu zaslouží v mých očích i Harry Lloyd, nakonec jsem neměl potřebu ho srovnávat s charismatem Brzobohatého. Geislerovou jsem kupodivu snesl, ale nejvíc k srdci mi přirostla Mihulová coby Moravcová. Když není gestapák spokojen s její odpovědí a jen tak mimochodem ji... no zkrátka, pokud by měl někdo pochybnosti o smyslu jakéhokoli odporu proti nacistům, tak tenhle moment byl přesně ten důvod, který odporu smysl dává. Aby si žádný gestapák už nikdy nemohl nic takového dovolit k obyčejné (no obyčejné, moc statečné a přesto obyčejné) ženské. P. S. Díky uživatelce jezinka.jezinka za odkaz na zprávy SS a Gestapa o útoku na kostel. (30.09.2016) (menej) (viac)