Reklama

Reklama

Film vychádza zo skutočnej vojenskej operácie z druhej svetovej vojny známej ako "OPERÁCIA ANTHROPOID". Cieľom misie bol atentát na obergruppenführera SS Reinharda Heydricha tretieho najvýznamnejšieho muža ríše, za Hitlerom a Himmlerom a otca myšlienky "konečného riešenia". Príbeh sleduje osud dvoch mladých vojakov českého zahraničného odboja, Jozefa Gabčíka (Cillian Murphy) a Jana Kubiša (Jamie Dornan), ktorí boli v decembri 1941 vysadení do Nemcami okupovaného Československa. Disponujú obmedzenými informáciami a bez adekvátnej výzbroje, majú za úlohu naplánovať a spáchať atentát na Heydricha, muža, ktorého prezívali "pražský mäsiar". (Saturn)

(viac)

Videá (11)

Trailer 2

Recenzie (1 024)

Jara.Cimrman.jr 

všetky recenzie používateľa

"Díky rtěnce si vás všimnou. Takže si všimnou i nás. A hned potom budeme mrtví." Anthropoid to u mě neměl lehké, neboť jsem odkojen Atentátem a na žádné britské kudrlinky jsem nebyl příliš zvědavý. Anthropoid to u mě prostě vyhrát nemohl, dokonce ani o remíze se nedalo uvažovat, ale ta prohra byla nakonec poměrně čestná. Jeho největší devízou je totiž to, že se náš "malý" příběh stal světovým a nebylo k tomu nutné nechat slavnostně parašutisty přistát na letišti Václava Havla, přesunout finální přestřelku do mnohem lépe vypadajícího Chrámu sv. Víta ani vyslat Supermana zachránit atentátníky. Díky za to. ()

Tom Hardy 

všetky recenzie používateľa

Má to své mouchy. Německá strana má trestuhodně málo prostoru ("hlavní záporák" je ve filmu doslova pár vteřin), romance je zbytečně chtěná a Aňa Geislerová, v českých filmech světově vypadající, tu z nějakého nesmyslného důvodu působí šíleně staře a neatraktivně. Také jazykově to mohlo být lépe ošetřené. Angličtina s českým přízvukem se dá zkousnout, považuji ale za chybu, že dialogy "v druhém plánu" (tedy v pozadí) nikdy nezazní v češtině. Na druhou stranu je třeba ocenit poměrně nejednoznačné vykreslení situace, kdy zmíněný atentát (minimálně v rámci daného momentu) rozhodně udělá víc škody než užitku. A ať už jsou výhrady jakékoli, strhující finále vše vynahrazuje. Frenetickou třicetiminutovku v kostele s dojmeným koncem, který si vystačí jen s hudbou, zvládl Ellis na hraně geniality. Za něco takového by se nemuseli stydět výrazně zkušenější machři (a nemyslím si, že by to nutně natočili lépe). 70% za to, že by to chtělo v některých oblastech širší záběr. ()

Reklama

cheyene 

všetky recenzie používateľa

Každého vlastenecky smýšlejícího diváka musí těšit, že si zahraniční filmové štáby vybraly tuhle látku a kapitolu našich dějin ke zpracování. Navzdory tomu, že v Ellisově počinu není vše vylíčeno tak, jak to opravdu bylo, působí snímek kompaktně a dokáže zaujmout. Věřím, že zejména pro zahraničního diváka se může jednat o značně působivou podívanou, neboť dozajista nemají takové znalosti o atentátu na Heydricha, jako my, co jsme se o tom učili v hodinách dějepisu a často o něm čteme v různých historických časopisech a novinových rubrikách. Také s největší pravděpodobností neznají Sequensův Atentát, jenž je dle mého nedostižný. Na Anthropoidu mi nejvíce vadila stylizace Kubiše. Mám na mysli zejména tu scénu, kde se mu třesou ruce a má strach. Je klidně možné, že se to ve skutečnosti tak stalo, avšak nejsou o tom historické doklady, tudíž to v mých očích našeho hrdinu lehce dehonestuje. Romantická linka mezi parašutisty a českými dívkami mi přišla zbytečná. Na můj vkus je také škoda, že hlavní záporná postava, tedy Heydrich, se ve filmu pouze mihne a nemá tu větší úlohu, což třeba v případě Sequensova snímku má. Pochválit však musím závěrečný souboj v kostele i kryptě pod ním. Je to působivé, akční a dramatické a vůbec nevadí, že se v tomto ohledu tvůrci striktně nedrželi historických faktů. ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

DRUHÝ ODBOJ POSTMODERNÍM POHLEDEM Atentát na zastupujícího říšského protektora obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, asi jedna z nejvýraznějších událostí domácího i zahraničního druhého odboje, byl a zůstává předmětem sporů. Na tom nic nemění ani jeho současné, zvláště pozitivní hodnocení. Téma, které je současně i uměleckou výzvou, nejviditelněji poznamenalo hraný film. Půlstoletí po Sequensově nadčasovém pohledu Atentát přistoupili ke zpracování této lákavé látky i britští filmaři. Zřejmě nejen mediálně, ale i skutečně vnímali a vnímají tragédii druhého československého odboje jako příležitost jak vzdát hold aktérům velké události, jejíž mimořádný dosah a význam staví fakt popravy jednoho z největších nacistických válečných zločinců k nejvýznamnějším událostem nejkrvavější a nejbezohlednější války dosavadních lidských dějin. Tvůrci mluvili a mluví o tom, že tématu věnovali všechny své síly. Že ustavičně sháněli fakta a snažili se o co největší přiblížení atentátu, jimi vnímaného jako příběh – s nadsázkou řečeno – s velkým P. Světová premiéra filmu na karlovarském filmovém festivalu i nedávná premiéra domácí byly proto očekávány s velkým zájmem. Ale už první ohlasy i recenze naznačily značné rozpaky a poměrně velkou hodnotovou a interpretační různorodost hodnocení tohoto anglo-česko-francouzského koprodukčního díla. Odpověď na různorodost těchto soudů a hodnocení není ani snadná, ani černobílá. Začněme nespornými klady díla, které je – v tom nemůže být sporu – opravdu výrazem úcty a píle anglosaských tvůrců a nepředstíraného zájmu také domácí desáté múzy pohyblivých světelných obrazů. Příběh Anthropoidu je pojat jako v podstatě komorní drama obou jeho hlavních aktérů – Čecha Kubiše i Slováka Gabčíka. Do jejich životů vstupujeme v okamžiku, kdy se snáší z britského letounu na padácích na území „protentokrátu“ Čechy a Morava. Za dramatických okolností se dostávají do Prahy, poněkud neobvykle navazují kontakt s domácím odbojem, především se sokolskou skupinou Jindra, a postupně plánují – bližší okolnosti těchto kroků a snah nám autoři zůstávají dlužni – uskutečnění atentátu na vedoucího RSHA Heydricha zhruba v době, ve které dozrává tzv. projekt Wannsee, jímž byli nejvíce postiženi lidé židovského a romského původu. Kontakt s odbojem se koncentruje na rodinu Moravcových a Hajských; z ostatních postav vystupují do popředí dvě mladé ženy (rozhodně tak nepůsobí Anna Aňa Geislerová, která však tento pomyslný nedostatek víc než vynahrazuje svým suverénním hereckým výkonem) a postava pravoslavného kněze. Tyto okolnosti jsou tvůrci potlačeny a jejich pozornost se soustředí na dvě vrcholné akční scény: atentát na zastupujícího říšského protektora (poprvé a naposled tu pohlížíme do nacistovy tváře) a dobývání pravoslavného kostela v Resslově ulici. Zejména druhá scéna naznačuje, že početnost komparsu a velkorysost výpravy – měřeno českýma polistopadovýma očima – nebyly nezdolatelným problémem ani scénáře, ani výpravy. Nezávisle na tom všem je dobře vystižena atmosféra protektorátní Prahy. Dusno okupace a tíha první heydrichiády jakoby z filmového plátna doslova skapávaly. Tvůrci toho všeho využívají pro stupňování děje, akčnosti spádu a údernosti diváckého účinku. K divákovi promlouvají současnou, řemeslně více než zvládnutou filmovou řečí; v tomto ohledu jsou plnohodnotnými souvěkovci své generační současnosti. Srovnáváme-li však výkon britského týmu s výsledkem Sequensova úsilí v podmínkách v té době autoritativního komunistického režimu Antonína Novotného (tj. s polovinou šedesátých let a doznívající stalinistickou vlnou, kterou uzavírá národohospodářský krach r. 1963, tj. v době kdy vznikal scénář Atentátu), objeví se i jeho zjevné – a bohužel neoddiskutovatelné – slabiny. Zcela absentuje zahraniční odboj – mj. diskuse mezi anglickým okolím prozatímního státního zřízení, zejména však mezi prezidentem Edvardem Benešem a generálem Františkem Moravcem. Jakkoliv byl domácí odboj decimován první heydrichiádou, stále se nacházel v akceschopném stavu (naznačuje to mj. epizoda s relativně snadným obnovením rádiového spojení s Londýnem). Skutečná zkáza udeřila nacistickou poatentátní reakcí (působivé krvavé plakáty se jmény padlých československých občanů nebo i dnes tuhnutí krve vyvolávající rozhlasové relace s tímtéž obsahem) volaly po alespoň částečném využití (pro většinu diváků jejich ztlumení vyznívá jako úplné pominutí.) Bez kazu není ani zvládnutí dobových reálií. Označení mnichovské konference jako „schůzky“ čtyř velmocí je děsivé; půlrok, který uplynul mezi mnichovským diktátem a okupací zbytku území republiky, rozhodně nebyl epizodou; scéna, v níž Anna Geislerová předvádí svému partnerovi střelecké dovednosti, je spíš nadsazená než skutečná; paradoxně nejvíce děj retardují střelecké scény, jež mají být jeho vrcholem, ve skutečnosti však mají blíže k americkému akčnímu filmu, byť nesklouzávají na jeho úroveň (i v tomto ohledu Sequens překonává britské tvůrce). V závěrečných titulcích postrádám zmínku o lidické tragédii a fakt, že právě tento projev zločinecké podstaty nacistického režimu rozhodl o poválečném transferu (sudetoněmeckého) obyvatelstva z českého a slovenského území. Celý film – i scénář – by vyžadoval důkladnou analýzu a následnou konfrontaci se skutečnými ději, jak je před časem v původním rozsáhlém dokumentárním seriálu zdařile rekonstruovala Česká televize. Valná část těchto nedostatků – jak se zdá – spadá na vrub české části filmového štábu. Při posuzování Anthropoidu je však nutné upozornit i na další velmi významnou okolnost – dílo sympatických Britů je prioritně určeno divákům Spojeného království a díky angličtině i významné části diváků minimálně evropských zemí, ale také např. zemí BRICS nebo ASEAN. Postmoderní pohled – a jiný od tvůrců vzhledem k jejich generačnímu včlenění ani očekávat nemůžeme – nepomíjí většinu podstatných náležitostí souvisejících s pohnutou dobu heydrichovské protektorátní éry. Limity, které tento přístup s sebou nese, se tvůrci naopak snaží eliminovat. Je-li Anthropoid poměřován tímto hlediskem, vyznívá jeho účin i kvalita nepoměrně výrazněji, než jsem se snažil naznačit v předcházejících řádcích této hodnotící skizzy. My všichni bez ohledu na názor a dojmy, které v nás tento film zanechal či zanechá, bychom si měli přát, aby se dějinám i kultuře našeho národa dostalo častěji takové míry pozornosti, zájmu a ponoření, jakou do Anthropoidu vložili jeho britští, francouzští a čeští tvůrci. () (menej) (viac)

Spiker01 

všetky recenzie používateľa

Skvěle napsaná a zrežírovaná válečná jednohubka, která uchvátí nejen závěrečnou přestřelkou, ale vlastně nenudí během těch dvou hodin ani na chvíli. Hodně se mi líbí ta česko-anglická, resp anglicko česká koprodukce, jelikož takhle by to u nás nikdo nenatočil a nejspíš ani nezahrál (určitě nikdo z mladších 40ti let) a ani by do toho nikdo nenasolil tolik peněz. Naprosto jsem zíral, jakou atmosféru se talentovanému Seanu Ellisovi podařilo navodit a do jak moc propracovaných kulis film zasadili. Skvostné a po tom co jsem po Varech o film ztratil zájem jsem rád, že jsem rest dohnal...9/10 ()

Galéria (75)

Zaujímavosti (62)

  • Při samotném atentátu Gabčík (Cillian Murphy) ve skutečnosti nevběhl před auto, ale zůstal na chodníku připraven střílet na auto ze strany. (Bane_cz)
  • Dekorácia kostolnej krypty o rozmeroch 15x35x14 metrov vznikala 8 týždňov za účasti štyroch desiatok ľudí. Strop vážiaci 16 ton bol vyrobený na zemi a vytiahnutý nahor na 38 reťazových kladkách. Na dekorácie sa spotrebovalo 910 vriec betónu, 300 vriec omietky a 3300 metrov štvorcových doskového materiálu. (classic)

Súvisiace novinky

Tvůrci Samotářů natočili kontroverzní seriál

Tvůrci Samotářů natočili kontroverzní seriál

24.04.2017

Produkční dům Davida Ondříčka Lucky Man Films má za sebou práci na celovečerních trhácích, jako jsou Samotáři, Jedna ruka netleská nebo Anthropoid. Novinkou v už tak pestrém portfoliu je seriál… (viac)

24. Český lev - výsledky

24. Český lev - výsledky

04.03.2017

Filmovým králem Českých lvů za rok 2016 se stal film Masaryk, který si odnesl rekordních 12 lvů. Tento film ovládl naprosto dominantně předávání Českých lvů za rok 2016. Ambiciozní film Anthropoid… (viac)

Nominace pro 24. ročník cen Český lev

Nominace pro 24. ročník cen Český lev

18.01.2017

České lvy letos budou velkým česko-britským duelem. Masaryka se 14 nominacemi totiž vyzve na souboj Anthropoid s 12 nominacemi, jimž v hlavní kategorii sekunduje Rodinný film, Hřebejkova Učitelka a… (viac)

51. MFF Karlovy Vary

51. MFF Karlovy Vary

09.07.2016

51. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlednout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 tisíc… (viac)

Reklama

Reklama