Nerve: Hra o život

Tuhle mně přišla zpráva od jedný známý: "Najdu tě někde online?" Asi mi něco chtěla říct, ale byla líná zvednout prdel. Minulej tejden jsem se v Libni ptal na cestu a holka místo aby mně řekla dvakrát doprava a jednou vlevo, začala mi rvát před obličej navigaci v telefonu. Byla totiž zrovna online a asi líná se mnou mluvit. No anebo si takhle přijedu do Dejvic a nemůžu zaparkovat, protože k tomu potřebuju bejt online a koupit si parkovačku po telefonu. Někdo je asi línej chodit vybírat prachy z automatů. Supr doba. A když zdrhnu do hor, potkám tam bandu zoufalců, co na mě mávaj vybitým telefonem, jestli náhodou nemám mapu. Jasně, já mám jenom mapu, ale myslíš, že z ní vyčetli aspoň to, v jaký jsou zemi? Takže takhle to dneska je... Dostali jsme se na úroveň, kdy telefonům sloužíme jako dopravní prostředek. Až se telefony naučej chodit, pošlou nás do řitě a budou si tady vesele svítit bez nás. Tak si udělej čas a běž na to mrknout, dokud je to jenom film. I když teda o fous... (27.09.2016)

„Vadí, nevadí?“ „Nevadí.“ „Tak ukaž na Assbukách kundu, dostaneš litr!“ „Tak jo!“ Začíná to relativně nevinně, prostě nic, co by vypatlaná, avšak morálně uvědomělá nezletilá kravka nezvládla levou zadní. Pokud tedy zrovna není zaneprázdněná zaháněním masařek ocasem. Pak se to ale krutě přiostří a je nutno poslat onlajn do piče svou úpa nejlepčí kámošku evr. A to je vskutku smrtící a téměř nezvládnutelný úkol! Ještěže je tu ten dystopicky zbuznělý metrouš a jeho ramínko k vyplakání, který naší pipku provede všemi úskalími této nekompromisně zabijácké hry až k čisté nesobecké lásce, nepokryteckým bíefefkám, rodinnému štěstí a kráčení k zapadajícímu slunci vstříc světlým zítřkům v Mumulendu, aby společně ukázali té lhostejně anonymní internetové degeneraci konzumních nedonošenců správný směr virtuální socializace a sdílení retardovaných tytrubkových kravin za neutuchajícího dohledu a podpory Velkého bratra. I ten nosný nápad je dost originální. Něco jako jak apgrejdovat kultovní film s Árnym pro 21. století a uplácat bárbinkovský “Běžící poštěvák“ s nádechem Hangrgejs. Ale má to silné esteticko – kulturní poselství, tak holky zbystřete!: „Když si kysličníkem odbarvíš bobra, NIKDY nezapomeň i na obočí, pičo! Můžeš totiž pak vypadat úplně jako vkusná more krasavice Džesyka Mižigarová, co se hustě vyparádila na Romále!“ (31.08.2016)

Očekáváte ultimátní vydíračku, tajemně vedenou prostřednictvím jakéhosi Velkého bratra? Dostanete příběh o tom, že i dnešní pubiny umí být otravné, pubíci marně skrývají svou homosexualitu a celá ta mladá polulace podléhá místo céčkům těm ,,internátům", jak říkává má milá, k znechucení stále ještě živá, paní sousedka. (06.11.2016)

Skvelý neónový vizuál, parádna elektronický hudba, ako vždy rozkošná Emma Roberts (aj v spodnom prádle!) a prekvapivo solídny námet, ktorý výborne funguje... v prvých dvoch tretinách. Bohužiaľ od pridania nového pravidla na začiatku tretieho dejstva je to jeden veľký facepalm. Škoda, ale aj tak viac než obstojná žánrovka so skvelým audiovizuálom. (23.03.2020)

Ach jo, vždyť já přece nejsem ještě tak starej... A vždyť já fakt nemám nic proti teenagerům, já jsem byl přece kdysi taky jelito... A fakt jim nezávidím, že oni jsou teprve teenageři a já už celou věčnost tyager... ALE PROČ SE KU.VA MUSÍ POŘÁD TOČIT FILMY O SAMÝCH VYLÍZANÝCH TEENDEMENTECH? O nějakých roztleskávačkách a footballistech a účastnících všelijakých bezduchých večírků a podobných podlidech, kteří furt čumí někam do mobilů nebo do fejsbůků? Proč sakra někdo nenatočí třeba chvalozpěvný film o misantropických gothicích, kteří si jednou do školy přinesou pod černými kabáty kvéry a vystřílejí celou svou třídu plnou sportujících a roztleskávajících retardů? Nebo o mladých zasmušilých filosofech, končících po četbě Schopenhauera život bilanční sebevraždou? Nebo o nezletilých okultistkách, účastnících se perverzních černých mší a umírajících v rozpuku svého mládí při evokacích démonů? Zkrátka o nějakých zajímavých nestádních osobnostech, ke kterým bych mohl cítit sympatie, nebo které by si mladý dospívající divák mohl vzít za vzor? A proč musí hlavní hrdinka filmu tak afektovaně přehrávat svou pitomou naivní husu? Kdyby nemluvila a nepoužívala mimiku a nehýbala se a tak, mohla by to být fakt hezká holka. A proč musí její matku hrát zrovna ta otlemená Juliette Lewis, kterou jsem v devadesátkách tolik nesnášel, a o které jsem doufal, že už ji nikdy v ničem novém neuvidím? A hlavně - proč se Nerve nakonec ukázal být moralizující infantilní übersračkou pro mládež do 15 let, a ne zajímavým alternativním mysteriózním scífkem, na které jsem byl docela zvědavý? (17.10.2016)